„Na kosterních nálezech se zachovávají různé patologie, jako jsou třeba otlačky na čelisti nebo obrusy zubů způsobené udidlem, a ty vypovídají buď o koních používaných k jízdě, nebo zápřahu do vozu,“ ukazuje stopy na koňské lebce. Jak víme, že člověk lovil divoké koně už v době ledové, a proč se mu nedaří domestikovat slona, zebru nebo gazelu? A co jsou to hiposandály?
Jaké mýty vyvrátil mezinárodní výzkum v projektu Pegasus, který využíval srovnávání DNA?
Zcela jednoznačně vyvrátil mýtus, že různé skupiny plemen koní pocházejí z různých předků. Dříve se i v učebnicích tvrdilo, že orientální a teplokrevná plemena pocházejí z tarpana, že koně Mongolů a Kyrgyzů pocházejí z koně Převalského, že těžká chladnokrevná plemena pocházejí ze západního koně evropského a nordická plemena pony z nějakého koně horského. Tyhle představy by se ale podle mě už z učebnic měly vymazat. Dnes již víme, že všechna dnešní plemena včetně těch primitivních, jako je plemeno sorraia, vzácný kůň nízkého vzrůstu, který žije divoce v Portugalsku, exmoorský pony, plemeno divoce žijících koní pocházející z jihozápadní Anglie, shetlandský pony nebo polský konik, pocházejí ve skutečnosti z jedné domestikace ve stepích východní Evropy.
Představovali důležitou výhodu pro ty, kteří koně dokázali dobře ovládat a měli jich hodně. Díky tomu mohli ovlivňovat i dějiny národů.
