Klonování domácích mazlíčků se stalo kvetoucím byznysem v zemích, jako jsou Spojené státy, Čína a Jižní Korea, ke kterým se nedávno přidalo i Španělsko, kde na klinice v Marbelle mohou za přibližně 55 000 eur (asi 1 373 370 korun) vytvořit genetickou kopii vašeho psa nebo kočky (stojí o pět tisíc eur méně – asi 1 248 480 korun) pomocí reprodukční techniky, která je sice legální, ale představuje etické a morální dilema.
V roce 1996 se skupině vědců z Roslin Institute ve Skotsku podařilo poprvé v historii naklonovat savce z dospělé buňky. Tak se zrodila ovce Dolly, která se stala vědeckým milníkem a otevřela dveře do nového světa, do světa genetického inženýrství.
Proces klonování je velmi jednoduchý a začíná vzorkem DNA.
Od té doby se klonování zvířat stalo populární a ve světě velbloudů a koní je běžnou praxí, protože čistokrevný exemplář může mít hodnotu více než milion eur. Jestliže klonování koně, které stojí asi 75 000 eur, má ekonomický smysl, v případě psů a koček převažuje emocionální hledisko.
Kocoura jí přejelo auto, naklonovali jí dva stejné. Povahu zaručenou nemá |
Majitelé domácích mazlíčků jsou často ochotni zaplatit vysoké částky za to, aby mohli mít svého milovaného zvířecího společníka zpět, i když pouze v geneticky identické podobě.
Jak to probíhá
„Klonování domácích mazlíčků nám umožňuje vytvořit zdravé zvíře, které je geneticky identické s již existujícím. Je to jednoduchý, bezpečný proces, který lze provést díky naší buněčné bance, kde můžete uchovávat biologické vzorky, dokud se nerozhodnete je použít v procesu klonování,“ slibuje se na stránkách kliniky.
Proces klonování je velmi jednoduchý a začíná vzorkem DNA. Může to být kryokonzervovaný vzorek nebo v případě cenného zvířete, které předčasně uhynulo, biopsie (kožní tkáň) odebraná bezprostředně po smrti.
„Abychom mohli tento postup provést, potřebujeme extrahovat jádro buňky (určeného druhu) a tuto buňku – bez vlastních genů – oplodnit vzorkem DNA. Spojením tohoto oplodněného vajíčka pak vznikne embryo,“ doplňují autoři detaily.
Tento fenomén otevírá diskusi o tom, zda je správné takové praktiky podporovat, když existuje mnoho opuštěných zvířat, která potřebují domov. Klonování mazlíčků nejenže přináší nové technologické možnosti, ale také znovu nastoluje otázky o naší roli a odpovědnosti vůči zvířatům a přírodě.
Rizika, etické a morální úvahy
Blaho zvířat: Procesy klonování často zahrnují vysokou míru neúspěchu a mohou způsobit utrpení jak náhradním matkám, tak klonovaným zvířatům. Mnoho embryí nepřežije a ta, která přežijí, mohou trpět zdravotními problémy.
Genetická rozmanitost: Klonování nepřispívá k genetické rozmanitosti. Zatímco replikuje genetický materiál zvířete, nezavádí do populace nové geny, což může být problém pro celkové zdraví druhu.
Emocionální očekávání: Klonovaní domácí mazlíčci, i když jsou geneticky identičtí, nemusí mít stejnou osobnost nebo chování jako původní zvíře. To může vést k zklamání a emocionální tísni majitelů domácích mazlíčků.
Komercializace: Existují obavy, že komercializace klonování domácích mazlíčků využívá emocí majitelů domácích zvířat a může dávat přednost zisku před blahobytem zvířat.
Jste pro možnost naklonovat si svého mazlíčka?
Zatímco klonování domácích mazlíčků nabízí způsob, jak zachovat genetickou kopii milovaného zvířete, je doprovázeno složitými etickými a morálními dilematy. Tyto obavy zdůrazňují potřebu pokračující debaty a regulace, aby byla zajištěna odpovědná praxe s ohledem na blaho zvířat a emocionální pohodu majitelů domácích mazlíčků.
