„Celý náš život se po narození našich dvojčat vlastně smrskl do bubliny točící se kolem snahy vybojovat nejdříve jejich život jako takový. A potom jim vytvořit co nejlepší podmínky pro život s handicapem,“ vzpomíná na dobu před devíti lety maminka dnes šestnáctiletých dvojčat. Eliška je kvůli těžkému tělesnému postižení na vozíku, Anežka se také potýká s řadou zdravotních komplikací a omezení, obě jsou však chytré, citlivé a prý i hodně upovídané dívky.
Mohly se narodit zdravé. Jenže když byla paní Kateřina v 26. týdnu do té doby bezproblémového těhotenství a vraceli se s manželem autem domů z nákupu kočárku pro svá miminka, čelně do nich naboural řidič nákladního automobilu, který nezastavil na stopce. Následky byly fatální.
Obrátila mi život vzhůru nohama, říká o fence, bez jejíž pomoci se neobejde |
„Od této chvíle jsme prožívali spoustu bolesti a strachu, které zůstanou navždy v našich bolavých srdcích. A zpětně můžu říct, že tou první opravdu krásnou chvílí, která naše dny rozsvítila a zvedla nás z úplného dna, byl náš první asistenční pes Harry,“ popisuje paní Kateřina, jak moc může asistenční pes dokázat i jako terapeut. S příchodem Harryho se totiž dosavadní život mladé rodiny se dvěma postiženými dětmi – které právě chodily do školky a připravovaly se na nástup do první třídy – prý doslova rozzářil.
Německá doga postavila křehké dítě znovu na nohy, bez ní by nechodilo |
„Žili jsme jen náročnou péčí o Elišku s Anežkou, většinu času jsme trávili v nemocnicích a na rehabilitacích. Ta první a znatelná změna byla jednoznačně v tom, že jsme se zase začali radovat a chodit na procházky. A Harryho dobrá nálada zlepšovala náladu i nám všem,“ vzpomíná paní Katka. Vozíčkářce Elišce se tím splnil velký sen, na canisterapii se prý moc těšila. „Harry od počátku Elišku doprovázel k lékařům, do školky, stal se pojítkem s okolním světem, lidé se najednou nebáli nás oslovit, usmát se,“ říká tím Elišky maminka, že pro rodiny postižených dětí není komunikace s okolím úplně snadná. (Jak dlouho výcvik asistenčního psa trvá a jak probíhá výběr pro konkrétní rodinu, čtěte zde.)
Zdaleka ovšem nešlo jen o pomoc psychickou. Harry se s Eliškou naučil polohovat (terapie, při níž pes člověku prohřívá ztuhlé svaly), podával jí věci, které potřebovala podat, ať to byly tužky, pastelky, knížky nebo hračky. Nosil jí boty při oblékání, sundával rukavice, čepice, bundy, mikiny, kalhoty. Vlastně byl schopný jí pomoci vysvléknout se před koupáním. Podle maminky tak pomáhal k její psychické pohodě a bránil pocitu osamění. Také s ním získávala sebevědomí, že díky němu zvládne spoustu věcí bez pomoci rodičů.
Harry by pro dvojčata udělal cokoliv a milovali se vzájemně, bohužel byl s nimi jenom pár let.
Také ji doprovázel do školky, potom do školy, byl to její obrovský parťák a společník, absolvoval s ní všechny rehabilitační pobyty, lázně, dokonce jezdil na monoski. „Eliška tehdy úplně rozkvetla,“ vzpomíná maminka, jak velkým přínosem pro ně pár let strávených s Harrym bylo.
Podívejte se, jak je výcvik asistenčního psa náročný: trvá dva roky, aktuálně přijde zhruba na 330 tisíc Kč a Pomocné tĺapky o.p.s. psy pro postižené získávají a cvičí jen díky dobrovolným příspěvkům, stát na něj nepřispívá.
A nakolik je péče o asistenčního psa pro rodinu náročná? „Že by nám příchod Harryho přinesl nějaké velké povinnosti, to jsme necítili. Jen jsme se museli naučit povely a být ze začátku velmi důslední. Pak samozřejmě procházky, venčení, ale to bylo pro nás za odměnu. Byla to přesně ta aktivita, kterou jsme v náročném období potřebovali,“ vzpomíná paní Katka.
Jeho odchod byl bohužel velmi náhlý, zdaleka na to ještě neměl věk. Jednoho dne se zcela nečekaně nemohl postavit na nohy a špatně dýchal, na veterinární klinice mu diagnostikovali krvácející nádor na slezině. Okamžitě ho operovali, přesto Harry druhý den po operaci odešel do psího nebe. Trvalo půl roku, než se z toho rodina vzpamatovala.
Slečna Lady pro slečnu Elišku
Zhruba po roce vstoupila do života Eliščiny a Anežčiny rodiny fenka Lady, černá labradorka. „Je povahově úplně jiná než Harry, nicméně stejně plná radosti, jen větší rarach. Lady jsme potkali jako štěně a jiskra přeskočila, stala se naší doktorkou bolavých srdcí,“ vzpomíná paní Katka, jak jim do života vstoupila Lady. A dodává: „Všechno už bylo daleko snazší než s Harrym, znali jsme povely, trenéra Petra, věděli jsme, jak musíme být důslední a taky nám Eliška mezitím vyrostla do slečny. S Harrym byla ještě dítě a větší část péče a zodpovědnosti byla na nás jako na rodičích.“
Středoškolačka Eliška a její fenka Lady
S Lady začala Eliška psát úplně nový příběh. „Sledovali jsme, jak spolu navazují vztah plný lásky a odevzdanosti. Lady by pro Elišku dýchala a myslím si, že je tomu i naopak, prostě souhra duší. Obě si neskutečně sedí, nyní už Elišce vyhovuje temperamentnější povaha i rychlejší pohyby,“ konstatuje Eliščina maminka. Obě prý veškerý čas tráví spolu, jedna bez druhé se nehne. Lady je Elišce stále k ruce, připravena s čímkoliv pomoci. Je to i její vrba, ochotná kdykoliv vyslechnout jakékoliv trable. A během covidu Lady oběma sestrám nahrazovala chybějící přátele a kamarády, to bylo obrovské štěstí.
Teď už je Eliška teenager a studuje na internátní střední škole. „Každou neděli tak nastává loučení a v pátek zase velké vítání při návratu. A věřím, že jednou to bude právě Lady, kdo Elišce do života přivede třeba i první lásku. Těším se na každý okamžik, který společně zažijeme,“ uzavírá paní Katka. A připojuje poděkování celému týmu Pomocných tlapek: „Nejenže vám vyberou a vycvičí psa na míru pro vaši duši, ale stále jsou tu pro vás, aby pomohli radou, pochopením, porozuměním. Nejste na to sami.“
Surfující labradorka zbavuje válečnou veteránku posttraumatického stresu |
A proč je za Lady šťastná přímo Eliška? Nejvíce vděčná jí je za to, že ji zbavila závislosti na pomoci druhých, protože ji z části sama zastane – nosí jí a podává věci. Pera, penál, učebnice do školy, přináší jí lahev s pitím.
A pak pro ni znamená hlavně psychickou podporu, protože má neustále dobrou náladu, polohují spolu. A v neposlední řadě je jejím pojítkem s okolním světem, protože si mezi klienty Pomocných tlapek našla spoustu přátel, kteří také mají asistenčního psa a společně si dopisují. Lady tak supluje sociální oblast kamarádů.
