„Na zakousnutá klíšťata jsme přišli náhodou, když jsme večer našeho ostříhaného pudlíka hladili,“ popisuje čtenář Jan Barvínek, jaké nemilé překvapení se vzápětí vylouplo z bouliček nahmataných pod krátkou srstí.
„Vytahal jsem je speciálními kleštičkami na to určenými,“ konstatuje pejskař, který živá vytahaná klíšťata zaznamenal na video a teď přemýšlí, jestli je úplně nejvhodnější vybrat si jako antiparazitikum spot on, pokud člověk není schopný si ohlídat dobu účinnosti a včas zvířeti aplikovat další dávku.
Pokud by se totiž klíšťata nestihla zakousnout a ze srsti psa vypadla třeba doma na gauči, klidně si mohla najít hostitele mezi členy rodiny. Až takhle je jednoduché, aby se vaše zvíře pro klíště stalo jen přestupní stanicí na cestě k vám nebo vašim dětem.
Bránit se preventivně proti atakům klíšťat a chránit zvířata, sebe i potomky má určitě smysl (zde se dočtete, jak na to). Pokud tuto péči podceníte, můžete se dokonce od klíštěte nakazit, aniž byste tušili, že z vás sálo (více zde). Aktuální předpověď aktivity klíšťat můžete kdykoliv během roku sledovat na webu Českého hydrometeorologického ústavu zde.
Ranní a večerní vlhko je pro klíšťata ideál. Ostré slunce jim vadí
Letošní sezona bohužel aktivitě klíšťat dost přeje. Teploty ideální, vlhkost dostatečná. Šanci na změnu by v tomto směru přinesly jen tropické dny. „Jaké bude počasí, víme maximálně na pár dní dopředu. Na základě toho ani nedokážeme odhadnout, jak se ta situace s klíšťaty bude vyvíjet dál,“ uvedl před pár dny Jan Erhart z českobudějovického Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR pro ČTK.
Jak si nás klíšťata najdou? „Očichají“ si nás nohamaOči klíště obecné nemá, ale své nedobrovolné dárce krve si najít umí. „Slouží mu k tomu především takzvaný Hallerův orgán, smyslová jamka na konci prvního páru nohou. Obsahuje senzory, které jsou schopné vnímat koncentraci oxidu uhličitého či teplotu. To klíštěti číhajícímu zpravidla na vegetaci s roztaženým prvním párem končetin pomáhá zaměřit hostitele, na němž se potom, když prochází kolem, uchytí a saje,“ vysvětluje Tomáš Macháček z katedra parazitologie Přírodovědecké fakulty UK. |
Každopádně platí, že největší ohrožení pro lidi znamená hlavně pohyb v přírodě po ránu a k večeru. Právě v té době panuje vyšší vlhkost a klíšťata nejsou vystavena přímému slunci. Ostré světlo a teplo zrovna nevyhledávají.
Podle Erharta není primárním cílem klíštěte parazitovat na lidech. Hostitelem se může stát jakýkoliv savec a člověk je pro klíště asi nejhorší možností, protože pro cyklus jeho vývoje představuje slepou uličku. „Zatímco z jiných živočichů klíště po několika dnech sání volně odpadne a může dál žít v přírodě, u lidí je realita jiná. Člověk klíště na sobě objeví a zabije je. Nebo si ho přinese domů, a i když pak samo klíště odpadne, tak například v paneláku nemá žádnou šanci na to, aby přežilo,“ řekl Erhart.
