Tradičně jde při zimním houbaření například o hlívu ústřičnou, strmělku mlženku, penízovku sametonohou, ale třeba právě i o březovník obecný (Piptoporus betulinus). Tuto houbu byste rozhodně neměli přehlédnout, i když smaženici ani řízek si z ní neuděláte. Je využitelná jinak.
Březovník obecný vždy měl své místo v lidovém léčitelství, jelikož nabízí řadu léčivých účinků. Obsahuje totiž hned několik důležitých sloučenin typu betulinu, fenolických látek či polysacharidů. Zmíněné látky pomáhají se zažíváním a působí protizánětlivě. Napomáhají i naší obranyschopnosti. Dokáže působit i proti žaludečním vředům a uvádí se, že působí i proti rakovině žaludku. Účinky houby potvrzují mnohé studie.
Březovník obecný, jeden z běžných léčivých chorošů |
Březovník poznáte snadno, protože znaků charakteristických pro tuto houbu je hned několik. Jak už název napovídá, najdeme ho výhradně na kmenech bříz, a to jak živých, tak i padlých či tlejících. Na břízách může však růst i troudnatec kopytovitý nebo rezavec šikmý (čaga) – též léčivé.
Využijte silné přírodní antibiotikum a připravte si česnekovou vodku |
Jak březovník bezpečně poznat?
Charakteristická je pro horní část klobouku březovníku béžová, až jemná hnědá barva. Ze spodní části, kde jsou znatelné drobné rourky, by měl být maximálně béžový, ideálně bílý, až světle béžový. Třeň tato houba nemá, jelikož roste přímo ze dřeva.
Velmi typický je také loupající se povrch březovníku. Pokud po povrchu březovníku přejedeme prsty, zjistíme, že z něj budou upadávat malé částečky. V podstatě se drobně loupe, což jiné podobné houby nedělají. Jeho povrch nápadně připomíná loupající se starou koženou pohovku.
Březovník obecný (Piptoporus betulinus) roste v podstatě celoročně, nové plodnice však vyrážejí hlavně na podzim, proto se tradičně sbírá hlavně na podzim, ale i v zimě – kdy už oproti podzimu houba není tak měkká.
V případě březovníku je velmi důležité poznat, kdy se plodnice hodí ke sběru. Měla by mít béžovou barvu. Zespodu by měl být kvalitní březovník co nejsvětlejší, na první pohled musejí být patrné čistě bělavé rourky. Jestliže je tmavší, případně jsou na něm skvrny, tak určitě plodnici neberte, mohl by na ní parazitovat nedohub. A co je zásadní – na řezu musí být kvalitní březovník čistě bílý.
Jak se březovník zpracovává?
Zpracovat tuto houbu – vždy jen plodnice, které jsou na řezu bílé – lze hned několika způsoby. Záleží i na tom, jak ji chceme konzumovat. Připravuje se výluh z plátků, suší se a drtí na prášek přidávaný třeba do jogurtu, vyrábí se z něj tinktura, běžně dostupná i v obchodní síti.
Výluh z březovníku jako klasika, se popíjí v podstatě jako čaj. Stačí březovník nakrájet na menší kousky a nechat jej louhovat ve sklenici s vodou o teplotě kolem 50 stupňů Celsia. Právě do vody by se měly dostat ony potřebné látky, příznivé pro tělo. S popíjením začněte opatrně, březovník může mít projímavé účinky, dávkování si musí každý zkusit sám.
Na sušení se plodnice březovníku nakrájejí na malé kousky a suší v sušičce. Po usušení je nastrouháme na malinké částečky. Prášek z březovníku přímo neuděláme, ale pomocí mixéru ho lze rozmixovat a naplnit do uzavíratelných sklenic. V tomto stavu ho lze i konzumovat třeba přidáním do jogurtu. A nebo si ze sušeného březovníku připravit výluh.
Tinktura se dá doma vyrobit také. Stačí, když zalijeme kousky březovníku v malé skleničce minimálně 70% alkoholem. Po nějaké době odevzdá březovník potřebné látky – občas skleničku protřepejte – a slitou tinkturu můžeme používat jako prevenci nebo při různých neduzích.
Někdo dokonce březovník zavařuje. To se samozřejmě týká mladých plodnic březovníku – tzn. těch z podzimu – někteří houbaři jej klasicky nakládají do octového nálevu a pak konzumují. My doporučujeme zavařovat tradiční jedlé houby, kterých je přes sezonu dostatek. Je to spíš rarita, kterou u nejedlých hub nelze doporučit.
Pupeny umí zázraky. Gemmoterapie léčí i tam, kde nelze použít běžné léky |
