"Vyplývá to z toho, že podhoubí roste v kruzích, pruzích nebo třeba jen v částech kruhu. Podle toho se vytvářejí plodnice," vysvětluje mykolog Josef Šutara. Podle něj je zajímavé sledovat, jak se rok od roku mycelium rozrůstá. "Každý rok to může být o 30 až 40 centimetrů, tím se zvětšuje obvod tohoto kruhu. A na základě toho lze i stanovit, jak je mycelium staré," dodává.
Výzkumy ukázaly, že podhoubí může na jednom stanovišti vytrvat desítky let, ale například ve stepních nebo prérijních podmínkách to může být i několik století. Kruh, ve kterém lze pak nalézt houby, může mít i několik set metrů v průměru.
Podle starých pověr se těmto kruhům říkalo čarodějné. Lidé si mysleli, že přes noc v lese tančí víly nebo čarodějnice. A tam, kde ušlapaly zem, vyrostly houby.
Houby byly dříve pro lidi záhadou, mluvilo se o nich jako dětech bohů, protože se rozmnožují bez semen. Další teorie tvrdily, že houby jsou produkt ďábelský, vymykající se řádu přírody. Až v roce 1735 je švédský botanik Carl von Linné ve své systematice přírody zařadil do rostlinné říše. A na počátku 19. století se už zrodila samostatná věda o houbách. Teprve na začátku 20. století vznikl první český atlas hub, který sestavil Jan Bezděk pod názvem Houby jedlé a jim podobné jedovaté.
Další zajímavosti o houbách se dozvíte v pořadu České televize, který najdete na ČT2 vždy v sobotu dopoledne. Aktuální díl bude o kozácích.
