Při procházce podzimním lesem si jí nemusíte ani všimnout. Jindy vás naopak zarazí natolik, že budete přemýšlet, zda na kmen někdo něco nevylil.
Slizovka práškovitá (Fuligo septica) vytváří nápadné žluté až žlutooranžové útvary, které mohou připomínat montážní pěnu, míchaná vajíčka nebo zvláštní plíseň. Přestože se jí někdy přezdívá psí zvratky, nejde o žádný odpad ani o běžnou houbu. A právě tady začíná příběh, který je mnohem zajímavější než její poněkud nelichotivé lidové jméno.
Hlenky: ani houba, ani zvíře, ale fascinující organismus
Hlenky, mezi něž slizovky patří, jsou zvláštní skupinou organismů, které se nedají jednoduše zařadit do běžných představ o rostlinách, houbách ani zvířatech. V určité fázi života mohou vytvářet útvary o jediné obrovské buňce s mnoha buněčnými jádry. Taková forma se nazývá plazmodium.
Pekelné nadpřirozené bytosti jsou mezi námi. Zvířecí svět jimi hýří![]() |
Nejde tedy o kolonii tisíců samostatných buněk, jak by se mohlo zdát, ale o souvislou živou hmotu. Ta se dokáže pomalu přesouvat po podkladu a vyhledávat potravu, především mikroorganismy a další drobné částice organické hmoty.
Slizovky tak trochu připomínají měňavky, jejichž tělo mění tvar a vytváří výběžky. Na rozdíl od nich však některé hlenky mohou vytvořit nápadné, pouhým okem dobře viditelné útvary. Ačkoli vypadají jednoduše, jejich životní cyklus je překvapivě složitý.
Aplikace na houby se v testech umí splést. U kterých hub chybují nejčastěji? |
Jak hlenka bez mozku dokázala úspěšně vyřešit bludiště
Ještě podivuhodnější schopnosti odhalila jiná hlenka, vápenatka mnohohlavá (Physarum polycephalum). Právě ta se stala hvězdou pokusů, které ukázaly, že i organismus bez nervové soustavy může překvapivě účinně reagovat na své okolí.
V roce 2000 zveřejnili japonští vědci v časopise Nature experiment, při němž vápenatka našla nejkratší cestu bludištěm mezi dvěma zdroji potravy. Zpočátku prorůstala různými chodbami. Postupně však omezila růst v méně výhodných směrech a zachovala spojení, které představovalo nejkratší trasu.
Žádný mozek, žádné neurony, žádné oči. Jak to dokázala? Pomáhá jí síť trubic, jejichž smršťování a rozšiřování souvisí s prouděním obsahu buňky. Tato dynamika umožňuje organismu přizpůsobovat tvar i rozložení svých částí podmínkám prostředí.
Česko limit na houby nezná. Za hranicí se košík počítá na kilogramy![]() |
Vědci proto zkoumají, zda lze podobné principy využít při hledání efektivních dopravních sítí nebo při vývoji nových výpočetních metod. Neznamená to ovšem, že má hlenka lidskou inteligenci. Její schopnosti ukazují spíše to, že účelné chování může vznikat i bez nervové soustavy.
Mají hlenky paměť bez mozku?
Výzkum vápenatky přinesl také další překvapení. Vědci zkoumali, zda si tento organismus dokáže uchovávat informace o prostředí, kterým prošel.
Jedna z navržených možností souvisí s tím, že po pohybu zůstávají v síti trubic změny, které mohou ovlivňovat její další chování. Taková „paměť“ se samozřejmě liší od lidského vzpomínání.
Fotit přírodu a zvířata chce své. Pak snímky Czech Nature Photo stojí za to![]() |
Nejde o vědomé vybavování zážitků, ale o fyzické změny v organismu, které mohou ovlivnit jeho budoucí reakce. Právě tím je tento výzkum zajímavý: ukazuje, že informace lze zpracovávat způsoby, které se výrazně liší od fungování mozku.
Tajemný životní cyklus hlenek: Od plazmodia po výtrusy
Hlenky navíc nejsou po celý život nápadnou pohyblivou hmotou. Když se změní podmínky, například ubude potravy, mohou přejít do jiné fáze a vytvořit rozmnožovací struktury, v nichž vznikají výtrusy. Ty se mohou šířit do okolí a za vhodných podmínek dát vzniknout novému životnímu cyklu.
Příběhy včelích medvídků nelžou, čmeláci si opravdu jídlo vychutnávají![]() |
U různých druhů mají tyto struktury rozmanité tvary a barvy. Některé připomínají drobné kuličky na tenkých stopkách, jiné miniaturní pohárky či síťovité útvary. Právě proto jsou hlenky oblíbeným objektem makrofotografů: v detailu vypadají jako krajina z úplně jiného světa.
Pozoruhodné je i to, jak málo toho o jejich rozmanitosti stále víme. V odborné literatuře jsou popsány přibližně tisíce druhů pravých hlenek, ale celý jejich životní cyklus se podařilo v laboratorních podmínkách úspěšně kultivovat jen u menší části z nich.
Kde v lese narazit na slizovku práškovitou?
Hlenky vyhledávají především vlhká místa s dostatkem organického materiálu. Najít je lze na trouchnivějícím dřevě, v opadu nebo na dalších rozkládajících se zbytcích rostlin.
Při zimním houbaření nepřehlédněte březovník. Pro lepší imunitu i trávení![]() |
Podzimní les jim nabízí řadu vhodných stanovišť, zvlášť po dešti. Pokud narazíte na nápadnou žlutou slizovku, není důvod propadat obavám. Slizovka práškovitá není parazit, který by napadal zdravé stromy, a není potřeba ji automaticky odstraňovat.
Spíše než škůdce představuje součást pestrého světa organismů, které se podílejí na životě v lesním prostředí. Nejlepší je proto podivný útvar vyfotografovat a nechat ho na místě.
Za každým skvělým snímkem je příběh. O některé se Czech Nature Photo podělilo![]() |
Možná se vám podaří zachytit jen jednu krátkou etapu jeho života. A právě to je na hlenkách fascinující: podivná žlutá hmota, kolem které člověk projde bez povšimnutí, může skrývat jeden z nejzajímavějších příběhů o tom, jak rozmanitě může život fungovat.




























