„Co tak sleduji, tak houby rostou poměrně slušně hlavně při hranicích republiky na severozápadě a na severu, něco také na Vysočině,“ konstatuje mykoložka Tereza Tejklová z Muzea východních Čech v Hradci Králové.
Někde už konečně rostou |
„Jižní Morava je zatím hodně slabá, stejně jako východní Čechy. A sama jsem byla ve středu v lese ve středních Čechách a také tam téměř nic nebylo,“ dodává. Se suchem se to podle ní sice lepší, ale deficit z předchozích týdnů i měsíců je stále znát.
A co roste, pokud už patříte k těm šťastnějším a na něco natrefíte? „Z hřibů jsou to hlavně smrkový, dubový, hnědý a kovář,“ popisuje Tejklová. Potvrzuje to i nález Petra Kuráně z Mykologického kroužku v Trutnově, který svůj úctyhodný úlovek několika desítek hřibů smrkových zachytil minulou neděli na video. „Jsou z Trutnovska,“ potvrzuje, konkrétní lokalitu ale zcela pochopitelně neprozradí. Taková místa si musí každý houbař zasloužit.
A co ještě roste tam, kde už je to s vlhkem lepší? „Místy se objevují i lišky, poměrně hojně rostou i žampiony a muchomůrky růžovky,“ vypočítává dále Tereza Tejklová. Současně ale varuje, že už se našly i naše nejjedovatější houby, muchomůrky zelené! (Více o smrtelně jedovaté muchomůrce zde.)
Jak poznat mezi hřiby jedovaté či nejedlé druhy?
Obvykle jsou lidé přesvědčeni, že kromě tzv. hořčáků, tedy hřibů žlučníků, jsou ostatní hřiby úžasnými úlovky, ale není tomu tak. Můžete dokonce narazit na hřiby jedovaté, případně na chráněný druh, který je třeba nechat na místě.
Nejedlé hřiby a jak je poznatHřib medotrpký roste na teplých místech v listnatých lesích, někdy dokonce i ve městech. Hřib kříšť roste nejčastěji v jehličnatých lesích vyšších poloh, může se ale objevit i v bučinách a velmi vzácně i v teplých listnatých lesích v nížinách.     Nahoře vlevo hřib medotrpký, vpravo kříšť. Hřib žlučník najdete ve fotogalerii nahoře. Vlevo dole hřib plavý, vpravo hřib skvrnitý. |
„Většina lidí opravdu zná jako ten tzv. špatný hřib pouze hřib žlučník, který někdy špatně nazývají satanem. Nejedlých nebo jedovatých hřibů je však více. Obecně lze říci, že by se lidé měli vyhýbat, či být alespoň obezřetní u hřibů s bílošedou nebo červenofialovou barvu klobouku,“ vysvětluje mykoložka.
Mezi nejedlé patří kromě kromě hřibu žlučníku ještě hřib medotrpký a hřib kříšť. „Oba mají šedý klobouk, žluté rourky a modrají,“ upřesňuje Tereza Tejklová.
„Ke konzumaci pak nedoporučuje ani hřib plavý a hřib skvrnitý. Oba mají světlehnědý klobouk, žlutou dužninu, nepříjemně páchnou a vařením jejich pach ještě zintenzivní. Navíc jsou poměrně vzácné,“ odrazuje od jejich sběru.
A jak poznat ty hřiby, které jsou dokonce jedovaté? „Všech pět jedovatých druhů hřibů modrá,“ uvádí mykoložka jejich důležitý společný znak. „Ať je to hřib rudonachový, nachový, Le Galové, Moserův či neznámější z těch jedovatých: hřib satan.“
Jedovatých druhů hřibů je 5:Jsou to hřib rudonachový, hřib Le Galové, hřib Moserův, hřib nachový a hřib satan,“ vyjmenovává Tereza Tejklová pět jedovatých druhů hřibů, u kterých vás opravdu nemusí mrzet, když je nenajdete.  Hřib satan  Hřib Le Galové  Hřib nachový  Hřib Moserův |
Hřib Moserův roste pod jehličnany, u nás podle mykoložky jen v oblasti Beskyd. Ostatní čtyři druhy jsou výrazně teplomilné, které často rostou na vápnitém podloží.
„Po konzumaci mohou způsobit prudkou otravu projevující se zvracením a průjmy. Uvádí se sice, že tyto účinky tepelnou úpravou mizí, nicméně jsou popsány otravy i tepelně upraveným hřibem satanem,“ uvádí rizika případné konzumace těchto hřibů Tejklová.
Zajímavé je, že podobné obtíže mohou způsobit při nedostatečné tepelné úpravě i jinak jedlé druhy: hřiby kovář a koloděj.
Samostatnou kapitolou jsou pak podle Terezy Tejklové druhy, které jsou u nás pod ochranou zákona a za jejichž sběr hrozí pokuta. „Jsou to hřib královský, hřib Fechtnerův a hřib moravský,“ vypočítává chráněné hřiby mykoložka.
Chráněné druhy hřibů, za jejichž sběr hrozí pokutaKrálovský je skutečně králem hřibů, s tmavě růžovým až červenorůžovým kloboukem, žlutými rourkami i třeněm. Hřib Fechtnerův má šedý klobouk, žluté rourky a žlutý třeň, který často mívá ve spodní části červený pásek. A hřib moravský je nenápadný drobný hříbek, který je však chrakteristický příjemnou vůní připomínající kopr a vanilku.  Hřib královský  Hřib Fechtnerův  Hřib moravský |
Kdo vám pomůže narychlo určit správný druh?
Pokud si nejste jisti s určením druhu, většinou najdete rychlou odbornou pomoc v Mykologické poradně na Facebooku. „Stačí pořídit kvalitní fotografie houby ze všech možných úhlů a popsat místo nálezu,“ radí Tereza Tejklová, která je jedním ze správců této uzavřené skupiny a odborníci tu na většinu dotazů poměrně rychle reagují.
Osobně pak lidé mohou s houbami přijít do některé z mykologických poraden, jejichž celorepublikový seznam najdete zde. V té trutnovské můžete narazit právě na autora našeho úvodního videa Petra Kuráně, v té královéhradecké na mykoložku Terezu Tejklovou.
