Jak je to vlastně s těmi houbami, s těmi vagony hřibů, které teď lidé nosí z lesa?
No, byla jsem teď několikrát po sobě v lese a musím říct, že to úplně nejsou vagony. Obrovská vlna růstu hřibů proběhla, ale konkrétně smrkové hřiby už teď tolik nerostou jako třeba před dvěma týdny. Teď se to trochu utlumuje a začínají růst víc hřiby hnědé.
Takže se to začíná měnit směrem k podzimním druhům?
Přesně tak. Teď se spíš překlápíme do podzimních druhů, jako jsou různé ryzce – ryzec smrkový, borový – a začínají se objevovat i václavky. Ty jsou teď trochu opožděné, mají asi dva až tři týdny zpoždění. Další typické podzimní houby, které už rostou, jsou čirůvky, například čirůvka fialová nebo dvoubarvá. A také se objevují strmělky mlženky, které rostou s prvním ochlazením.
Pochlubte se svými houbařskými úlovky. |
Je zajímavé, že zmiňujete zpoždění. Na jaře se naopak mluvilo o tom, že všechno bylo napřed…
Ano, letos byl začátek podzimu u hub trochu opožděný, zhruba o ty dva až tři týdny. Nejtypičtější příklad jsou právě václavky, které běžně rostou kolem svátku svatého Václava, tedy 28. září, ale letos se objevily až teď, v posledním týdnu.
Tereza Tejklová |
A co hřiby hnědé? Ty jsou také typické pro podzim, ne?
Objevily se už při letní vlně, což bylo trochu nezvyklé, ale pak zmizely. Na Hradecku jsou hřiby hnědé hodně rozšířené v borových lesích, ale letos, když jsme měli začátkem října výstavu, všichni říkali, že jich je minimum a že sbírají spíš smrkové hřiby tam, kde normálně nacházejí hřiby hnědé.
Myslíte, že to bylo tím, že bylo letos dlouho teplo?
To vlastně nikdo neví. U hub je stále spousta neprozkoumaných věcí. I když spadlo během září enormní množství srážek, růst hub se rozjel pomalu. Houby se objevily náhle a v podivném pořadí. Třeba hřiby rostly dřív než muchomůrky, což je neobvyklé.
Myslíte, že se čekalo na ideální podmínky?
Možná. Obvykle je růst hub odstupňovaný – první rostou špičky, penízovky, žampiony, potom muchomůrky a nakonec hřiby. Letos se to nějak zamíchalo. Teď už se to ale stabilizuje, václavky a hnědé hřiby už v lese jsou, stejně jako čirůvky. Ale proč bylo letos všechno tak zmatené, to nikdo neví.
Nevzdávejte se naděje, s ochlazením není konec houbaření, říká mykoložka![]() |
Kdo se v tom vlastně vyzná?
Houby se v tom vyznají lépe než my! Oni si prostě dělají, co potřebují, a my můžeme jen spekulovat. Hydrometeorologický ústav vydává mapy růstu hub, ale je to jen předpověď. Pro houby to není jen o vlhku, potřebují také sluníčko a teplotu, aby rostly.
Je to tedy obor, který je těžké předvídat.
Přesně tak. U kytek nebo zvířat můžete očekávat určitý růst, ale houby potřebují ideální podmínky. Může se stát, že děláte průzkum a na místě nenajdete žádné houby, protože podmínky nejsou správné. Znám lidi, kteří houby vzdali a raději se věnují sběru kamenů – ty aspoň nikam neutečou.
OBRAZEM: Bedly, strakoše i hříbky. Pokochejte se úlovky našich čtenářů![]() |
To je zajímavé, protože letos bylo houbařské šílenství. Lidé chodili do lesa a vraceli se s plnými koši.
Letos byla ta růstová vlna opravdu mimořádná. Hřibů bylo najednou strašně moc. Houby jsou každoroční téma, které lidi spojuje, ale letos se do lesa vydali i ti, kteří tam jinak nechodí. Všichni o tom mluvili, všude byly plné koše.
Může se tohle dít častěji, nebo je to mimořádný rok?
Takové mohutné růstové vlny bývají zhruba jednou za tři až čtyři roky. Letošní rok tomu napomohly hlavně srážky, ale není to jen o dešti. Roli hraje i teplota a další podmínky. Houby potřebují rovnováhu mezi vlhkem a teplem, aby začaly růst.
Možná právě proto jsou houby tak fascinující – jsou pořád trochu tajemné.
To určitě. Lidé se hub báli, sbírali opravdu jen minimum druhů, většinou ty, které je naučili jejich předci. Mykologie se rozvíjí teprve pár stovek let, zatímco rostliny se studují tisíce let. Takže v oblasti hub máme ještě hodně co objevovat.
Podzimní houbové žně: rostou léčivky i delikatesy, říká mykoložka![]() |
Je pravda, že chození na houby ve velkém začalo až s doktorem Smotlachou?
Ano, dá se to tak říct. František Smotlacha hodně propagoval houbaření a osvětu, co sbírat a co ne. Houby jsou „maso chudých“ a Smotlacha se postaral o to, aby se lidé nebáli houby sbírat a učili se je rozpoznávat.
























