Sbírám jen to, co znám
Jste si opravdu jistí, že pro své blízké v kuchyni zpracováváte jen houby, které dobře znáte?
Zní to logicky. Jsou lidé, kteří se této osvědčené pravdy drží a skutečně z lesa nenesou nikdy nic jiného než hříbky. Ale když všude píší, že ty růžovky jsou úžasné houby. Nenechte se pobláznit a nestyďte se svou neznalost přiznat. Nejde o ješitnost, jde o život. Na růžovky se klidně vypravte, rozhodně však v doprovodu zkušenějšího houbaře, který vám přímo v terénu ukáže všechny důležité rozpoznávací znaky a hlavně zkontroluje, že je i vy sami poznáte. Nové houby je potřeba „nakoukat“.
Pozor, i hřiby mohou být nejedlé či dokonce jedovaté Nejedlý hřib skvrnitý  Jedovatý hřib satan |
Buďte sami aktivní, protože tak si zapamatujete víc, než když vám někdo houbu jen určí. Berte si do lesa atlas, ještě lépe atlasy dva či tři. Najdete-li houbu, která vás zaujme, sedněte si k ní v klidu, prolistujte knihy, porovnejte všechny znaky i prostředí, kde jste houbu našli. Máte tip, jaká houba je před vámi? Dejte ji do zvláštního košíku, kde shromažďujete houby k pozdějšímu určení, a po návratu z lesa ji odneste na přesné určení ke zkušenému houbaři či k mykologovi. Nikdy nejezte neznámou houbu jen na základě knižního popisu.
Mimochodem, porada na internetu, třeba ve facebookové skupině, je jen střípkem, ale dokud někdo vaši houbu neuvidí naživo, nevěřte. Jde o to, že „poradcem“ na internetu může být někdo, kdo nemá moc znalostí, zato má neochvějné sebevědomí. (Radí tu však i zkušení mykologové, například správcům skupiny Mykologická poradna věřit můžete, ti vám bez absolutní jistoty žádnou houbu ke konzumaci neschválí.)
Zapomeňte na igelit
Záleží i na kondici houby. Ani částečně plesnivé houby by se sbírat a jíst neměly.
On se člověk neudrží. Jde lesem. Vůbec ne na houby, prostě jen turistika nebo zkratka cestou domů. A najednou houby. Přece je tu nenechám! Kam s nimi? A už se vytahují igelitové sáčky, sundávají mikiny.
Všechno špatně. V igelitu se houby zapaří a pomnoží se v nich látky, kvůli kterým vám bude špatně. Ona totiž i jedlá houba, je-li nevhodně skladovaná, způsobí velké žaludeční nepříjemnosti. A jestli myslíte, že mikina nebo triko jsou lepší, jste na omylu. Houby se zapaří jen o chvíli později.
Navíc doma už nebudete schopni v té houbové mačkanici rozeznat, zda se mezi malými hříbky neschovalo mládě jedovaté muchomůrky. Takže pamatujte, na houby zásadně s košíkem. Nouzovým řešením může být papírová krabice. Ale opravdu nikdy igelit. Ta trocha hub za zdravotní komplikace nestojí.
Žádné ochutnávání
Muchomůrka zelená je považována za nejjedovatější houbu Evropy a Severní Ameriky, kde způsobuje nejvíc smrtelných otrav.
Při sběru houby vnímejte zrakem i čichem. Pokud jde o chuť, buďte obezřetní. Malý kousek plodnice, který pouze ochutnáme a nepolkneme, škody nenadělá. U muchomůrky zelené však stačí na sedmdesátikilového člověka pět deka. Kritická situace může nastat u malých dětí, které vaše ochutnávání mohou napodobovat - vzhledem k jejich nízké hmotnosti je to mnohem rizikovější.
Šup s houbami do lednice
V lese člověk nechce nechat žádnou houbu, aby šel domů s plným košem. Doma však mnohdy vznikne spor, kdo houby zpracuje. Do toho se totiž nechce nikomu.
Zvykněte si houby i po návratu z lesa očistit. A nebudete-li je ihned tepelně zpracovávat, rozhodně je nijak neomývejte, jen byste urychlili rozvoj plísní.
Očištěné houby rozkrojte minimálně na polovinu (spolehlivě tak vyřadíte plodnice, které jsou červivé, i když tak na první pohled zdaleka nevypadají) a schovejte je do lednice. Zpracujte je tentýž nebo nejpozději další den.
Nechte kousek „pro strýčka“
Nesnězte vše, i kdyby to bylo sebelepší. Trochu houbového jídla dejte v uzavřené nádobě do ledničky pro případ, že by vám přece jen bylo špatně. Tehdy se vydejte k lékaři a krabičku vezměte s sebou.
Osm druhů hub, jejichž záměna může být fatální Například muchomůrka růžovka (vpravo) a tygrovaná (vlevo) se v některých fázích růstu mohou nebezpečně podobat. |
Houbových jedů je totiž více druhů a rozborem se dá zjistit, jak závažný je váš případ a co vám pomůže. Zbytek houbového jídla uchovejte v lednici alespoň tři dny - i tak dlouho může trvat, než se ozvou první příznaky otravy. Tedy, ono to může trvat i déle, například u pavučince plyšového i čtrnáct dní, ale to už si málokdo vzpomene, že nějaké houby jedl.
V době moderní techniky není od věci vyfotit si všechny houby, které do jídla zpracujete. I to může být vodítkem pro další postup.
Při podezření volejte na speciální linku
V Česku existuje specializované pracoviště - Toxikologické informační středisko. Jeho telefonní linky fungují nonstop a odborníci jsou schopni a ochotni kdykoli pomoci. Poradí vám, jak postupovat ve vašem konkrétním případě.
Toxikologické informační středisko funguje nonstop:telefonní číslo je 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02. |
Budou od vás chtít vědět, co jste snědli, kdy a jaké asi množství. Důležitá bude i vaše hmotnost. Pokud toho jste schopni, připravte si rovněž celé jméno, rodné číslo a zdravotní pojišťovnu postižených.
Poskytněte první pomoc
Je-li postižený při vědomí a příznaky otravy jako je nauzea, křeče a podobně se objeví do tří hodin od požití pokrmu, je potřeba, aby se vyzvracel. Buď si strčí prst do krku, nebo vypije sklenici teplé slané vody (asi dvě lžíce soli do sklenice). A pozor, i když vám to může připadat podivné, část vyzvráceného obsahu žaludku vezměte do sklenice či svačinové krabičky s sebou k lékaři.
Slyšeli jste, že stříbro při kontaktu s jedovatou houbou zčerná? Nevěřte tomu, ani to nemusíte zkoušet, je to nepodložená pověra. |
Podávejte nápoje ve velkém množství (vodu, neochucenou neperlivou minerálku a především černý čaj), nikoli však mléko a alkohol. Máte-li v domácí lékárničce živočišné či rostlinné uhlí, vezměte minimálně tři tablety, nejlépe v rozmělněném stavu.
Je-li postižený v bezvědomí, sledujte, zda dýchá, a volejte ihned linku 155.
A nečekejte, až bude nejhůř. Pokud jste jedli houby a je vám zle (případně začíná být zle všem, kdo je konzumovali), jeďte hned k doktorovi. Lepší planý poplach než tragédie.
