Sbírám jen to, co znám
Jste si opravdu jistí, že pro své blízké v kuchyni zpracováváte jen houby, které dobře znáte?
Zní to logicky. Jsou lidé, kteří se této osvědčené pravdy drží a skutečně z lesa nenesou nikdy nic jiného než hříbky. Ale když všude píší, že ty růžovky jsou úžasné houby. Nenechte se pobláznit a nestyďte se svou neznalost přiznat. Nejde o ješitnost, jde o život. Na růžovky se klidně vypravte, rozhodně však v doprovodu zkušenějšího houbaře, který vám přímo v terénu ukáže všechny důležité rozpoznávací znaky a hlavně zkontroluje, že je i vy sami poznáte. Nové houby je potřeba „nakoukat“.
Pozor, i hřiby mohou být nejedlé či dokonce jedovaté Nejedlý hřib skvrnitý  Jedovatý hřib satan |
Buďte sami aktivní, protože tak si zapamatujete víc, než když vám někdo houbu jen určí. Berte si do lesa atlas, ještě lépe atlasy dva či tři. Najdete-li houbu, která vás zaujme, sedněte si k ní v klidu, prolistujte knihy, porovnejte všechny znaky i prostředí, kde jste houbu našli. Máte tip, jaká houba je před vámi? Dejte ji do zvláštního košíku, kde shromažďujete houby k pozdějšímu určení, a po návratu z lesa ji odneste na přesné určení ke zkušenému houbaři či k mykologovi. Nikdy nejezte neznámou houbu jen na základě knižního popisu.
Mimochodem, porada na internetu, třeba ve facebookové skupině, je jen střípkem, ale dokud někdo vaši houbu neuvidí naživo, nevěřte. Jde o to, že „poradcem“ na internetu může být někdo, kdo nemá moc znalostí, zato má neochvějné sebevědomí. (Radí tu však i zkušení mykologové, například správcům skupiny Mykologická poradna věřit můžete, ti vám bez absolutní jistoty žádnou houbu ke konzumaci neschválí.)
