V posledních letech se nekontrolovaně šíří z pobaltských států směrem do střední Evropy. „První nálezy jsou z Litvy (Kurská kosa), publikované 2011, ale autoři uvádějí, že podle místních tam rostl už od osmdesátých let. Čekalo se, že se objeví v nějaké pískovcové oblasti na severu České republiky, v sousedství nejspíš s Polskem. A že by to mohly být buď Labské pískovce, nebo Broumovsko. No a nakonec to jsou Lužické hory, respektive pomezí Lužických hor a Ralské pahorkatiny,“ říká mykoložka Lucie Zíbarová, jedna z autorek seznamu nepůvodních druhů hub v ČR.
OBRAZEM: Kterým invazním rostlinám se u nás daří. Vytlačují původní druhy |
Podle zpráv se tato houba už skutečně objevila, ale nálezce nebyl schopný ji věrohodně doložit. Prostě ji snědl. Je totiž skutečně dobrá, tak skončila na talíři.
Také jste už našli hřiba štíhlotřenného? Pošlete jeho obrázek a knižní odměna vás nemine:
Pošlete své houbařské úlovkyPošlete fotografie ze svých výletů za houbami, nejlépe v šířkovém formátu, a připište lokalitu, odkud jste přinesli své úlovky. Nechceme po vás, abyste prozradili dopodrobna „své místečko“, ale napište alespoň oblast. A nezapomeňte napsat, jaké houby se vám podařilo najít, a pár slov o tom, jak a za jakých okolností se to povedlo. Děkujeme. |
Za invazní druh se tento hřib považuje především kvůli své schopnosti agresivně a rychle osidlovat nové lokality. Na rozdíl od mnoha našich původních hub má spory mnohem větší. A navíc hodně investuje do tvorby plodnic oproti podhoubí.
Tím vytváří obrovské množství výtrusů, které velmi snadno klíčí a bez problémů snáší i chudé, písčité půdy. Je odolný vůči suchu. Roste nejčastěji v symbióze s borovicemi v pobřežních dunách a prosvětlených borech, kde dokáže vytvořit velmi husté sítě podhoubí během několika málo sezon.
Houby jako plodnice jsou v podstatě rozmnožovací orgány. Běžné houby fungují tak, že svoji energií vyživují své mycelium, aby bylo dostatečně silné. „No a tato houba se chová trošku jinak, nehledí na to, jak silné to podhoubí bude, ale jede plodnice ve velkém. Vyhodnotila si to tak, že to bude lepší strategie pro rozmnožování, protože výtrusy se šíří na obrovské vzdálenosti,“ vysvětluje mykoložka Tereza Tejklová.
Tuto problematiku mykologové u nás dlouhodobě sledují. „U nás v mykologické poradně už byla výzva několikrát: „Nenašli jste hřib štíhlotřenný? Protože on je docela charakteristický, dobře poznatelný. Nějaký invazní potenciál má, ale zatím nevíme, nakolik může škodit a narušit přirozenou rovnováhu. Ostatně ani v tom Pobaltí zatím nevědí, a to to tam sledují už 15 let,“ říká Tejklová.
Hadohlavec skvrnitý je invazní hrozbou, chtěli ho vysadit i v Československu |
Obecně se soudí, že by mohl mít tento hřib vliv na domácí druhy hub. Hřib štíhlotřenný totiž vstřebává živiny v pletivech kořenů borovic na úkor původních druhů, jako jsou hřib hnědý, hřib smrkový nebo klouzky. Protože dokáže obsadit stejnou ekologickou niku výrazně rychleji, postupně vytlačuje lokální druhy z jejich přirozeného prostředí, což může dlouhodobě narušit jemnou rovnováhu lesního ekosystému.
I když je pro houbaře díky své lahodné chuti vítaným úlovkem, pro evropské lesy znamená další zkoušku odolnosti vůči nepůvodním organismům. Podle odborníků je jeho příchod na české území jen otázkou času, přičemž nejprve se dá očekávat na písčitých borových půdách na hranicích s Polskem.
