Když nerostou, jsme smutní. Když rostou, nevíme, co s nimi. Ale stejně je milujeme!
Rostou! Stačí jedno kouzelné slůvko, aby se Čechů zmocnilo nadšené vzrušení a začali hledat košíky, gumáky a nejkratší cestu do lesa. Zatímco v současnosti je hon na různobarevné klobouky vyloženě odpočinkovou aktivitou, před rokem 1989 měli lidé ke sběru plodnic i několik dalších důvodů.
V lesích leží miliardy
Jak známo, komunismus sliboval lidem, že budou mít všichni stejně. Už jim však zamlčel, že budou mít všichni stejně málo. Trvalý nedostatek prakticky všeho podnítil v národu podnikavého ducha. Lidé držení za dráty železné opony si vynahrazovali touhu po cestování a dobrodružství hromadným útěkem na chaty a chalupy. Ruku v ruce s tím šlo nejen kutilství, ale také houbaření, protože o víkendu měl les za humny téměř každý „lufťák“.
Pochlubte se svými úlovky |
Nejspíš není náhoda, že houbaření je kromě Česka běžné také v dalších bývalých zemích východního bloku, třeba na Slovensku, na Ukrajině, v Rusku, Chorvatsku, Slovinsku nebo v pobaltských státech. V západních zemích Evropy není tato záliba příliš rozšířená a praktikují ji pouze malé zájmové spolky a skupiny. Běžní spotřebitelé si houby spíše kupují v obchodech v pěkně úhledných balíčcích a jen vrtí hlavou nad počínáním Čechů, kteří se s blaženým výrazem prodírají houštím, aby nasbírali mnohdy červivé, plesnivé, všelijak ohlodané nebo nedejbože jedovaté plodnice. Češi však mají pro strach uděláno a nadále žijí v odkazu svých předků, kterým bylo líto v době nedostatku nechat jen tak ladem tuny potravin, které se daly zadarmo najít na každé mýtině nebo v každém remízku.
Statistika praví, že v roce 2022 nasbírali Češi téměř 25 tisíc tun hub v hodnotě 5,2 miliardy korun a není důvod se domnívat, že před rokem 1989 byla čísla dramaticky jiná. Košíky plné hub tehdy představovaly nemalý ekonomický benefit. Mezi lidmi kolovaly recepty nejen na obligátní smaženice, ale také na houbové placky, fašírky, nákypy i koláče. Pochoutkou byly samozřejmě houbové řízky nebo houbový ovar. Není divu, že se houbám přezdívalo „maso chudých“ a v tomto ohledu sběrači navazovali na mnohem dávnější historii.
Od čtrnácti ji živilo houbaření a prodej hub, ve městě drahé pochoutky |
