Koordinátorka in-situ projektů Zoo Praha Lucie Vejmelková na základně v Kamerunu zajišťuje hladký průběh aktivit pražské zoo, například jízd Toulavého autobusu (více o projektu zde), činnosti ekocentra a stavby chovného zařízení pro řekomyši (více o pralesních krysách a jejich chutném mase čtěte zde). Víceméně pravidelně odtud do pražské zoo píše zprávy, jak se co daří. Zde je jejich první část:
Začínáme stavět chovné centrum (9. srpna 2014)
Vyfotila jsem dům, kterému se říká Conservateur Centre Agroforestier. Je na něm nepochybně nutné trochu zapracovat, ale není to tak hrozné. Podle toho, co říkali, to mohla být větší ruina. V domě jsou celkem čtyři místnosti - tři se dají využít jako sklad a podobně, do jedné umístíme řekomyši. Mělo by tu vzniknout i vzdělávací centrum.
Conservateur Centre Agroforestier. Budova, ve které by se měly chovat řekomyši a vzniknout vzdělávací centrum.
U hlavní budovy bude zásadní oprava střechy, naštěstí jen na několika místech, jinak je celkem v dobrém stavu. Stropy v místnostech se strhnou, protože v první fázi je řekomyši nepotřebují, až později budou nutné kvůli zabezpečení. Už se nám přihlásili lidé z vesnice, kteří dům upraví. Nejvíc práce bude asi se zabezpečením celého objektu. Bude ho potřeba obehnat plotem, aby byl co nejlépe chráněný.
Conservateur má v současné době sedm nových ekoguardů (tedy strážců pralesa, více o jejich práci zde) na šest měsíců a také studentku ze Školy Fauny z města Garoua, která má monitorovat zvířata po dobu 45 dní. Už od roku 2000 hrozí, že Dja bude vyškrtnuta ze seznamu chráněných oblastí pro nedostatek zvířat. Je potřeba zmonitorovat území a lépe zaznamenat druhy, které se zde vyskytují. To je důvod, proč se strážci mimo jiné orientují na výstavbu vzdělávacího centra a prosí o nový materiál, konkrétně o GPS do terénu.
V Malenu je nové vzdělávací centrum, kde by se řekomyším nepochybně dařilo. Je tam dost lidí, kteří by se o ně mohli starat, ale cesta tam je dlouhá a náročná.
Toulavý autobus už vyjel podesáté (11. srpna 2014)
Toulavý autobus už vyjíždí víc než rok a půl (reportáž z jeho první cesty čtěte zde) a reakce na něj jsou stále pozitivní. Vlastně možná ještě pozitivnější než dřív. A snad i díky dobré pověsti jsou kamerunští obyvatelé ochotni nám pomáhat i při jiných aktivitách než jsou jízdy autobusu do záchranných center.
Dnes a zítra jsme ještě v civilizaci. Autobus je v Yaoundé, ale pak budeme mimo tak na týden. Desátá jízda probíhá poměrně hladce, je vidět, že místní tým už to má perfektně zvládnuté, včetně přestávek na jídlo a podobně.
Jen jedna věc se nemění. Překvapení. Jak u dětí, tak u dospělých. Je skvělé pozorovat je během vjezdu autobusu do hlavního města; přestože všechny děti vesměs tvrdí, že tady už někdy byly, stále je v jejich očích vidět údiv a překvapení. Nemůžu se na ně vynadívat.
A řeka Nyong s travnatými břehy u Akonolingy je stále považovaná za fotbalové hřiště či stadion (tady sehrál zápas Karel Poborský s místními, čtěte zde). Po cestě nás zdraví čím dál víc lidí. Rodiče dětí jsou sice trochu rezervovanější, ale je na nich vidět, jak se těší, a pořád se ptají, kam se jede. A Toulavý autobus získává skvělou pověst.
Dnes jsme dojednali další kroky ohledně budovy pro řekomyši. Z vesnice se mi nahlásili lidé na čištění prostoru kolem i vnitřku budovy, dokonce možná využijeme i místní tesaře. Zítra budeme dojednávat poslední detaily. A musíme dobře vybrat vrchního chovatele. Nabídlo se více lidí, například i náčelník. Je třeba si to dobře promyslet, abychom někoho neurazili.
Stavba chovného centra pokračuje (15. srpna 2014)
Fotogalerie ze Somalomo |
Stavba chovného centra pro řekomyši po počátečních komplikacích úspěšně pokračuje. Hlásí se mnoho zájemců s nabídkou pomoci jak při přípravě zařízení, tak i při samotné péči o zvířata. Stavba začala s malým zpožděním, neboť mi úplně nedošlo, že sehnat v pralese kus prkna bude tak velký problém, ale našli jsme. Kolem budoucího domku pro řekomyši nám místní krásně vyklučili křoví.
Nutno říci, že ty, kteří umějí vzít za práci, je třeba hledat. Ale jsou tu. A když už s vámi jednou pracovali, není problém najít další. Facebook ani LinkedIn tu sice nejsou, sociální sítě ale i přesto fungují výborně. Jde to krásně i bez „civilizace“. I proto, že začátek školního roku se blíží a peníze potřebuje každý kvůli zápisu.
Zedníky jsme museli trochu popohnat a posvítit jim, konkrétně včera do deseti večer, ale máme základy. Zootechnik jim musel vysvětlit jak na to, nedovedli si to úplně představit, teď už ale pochopili. Se zednickou lžící to umějí fakt dost dobře. A zedník už bude pro příště vědět, jak stavět kotce pro řekomyši, což mu může časem přihrát práci i v okolí.
Mám v plánu brzy zabydlet zvířata, zároveň bude probíhat dvoudenní školení. Přihlásilo se nám několik lidí na chov, budeme muset ale dobře vybírat. Ve vsi jsou totiž dva tábory: s náčelníkem a se starostou. Politikaří se všude, má to jen různé podoby. Hlavní informace, kterou jsem dostala ve vesnici, je, že řekomyši umějí skákat hrozně vysoko. Proto je těžké je chovat. No, strop kotců je snad zastaví.
Jak jsem se dozvěděla od místních, budovy v rezervaci slouží na různé účely, docela dost lidí tudy projíždí. Potkala jsem například americké vědce z Kalifornie, co mířili na měsíc a půl do Dja. Údajně je tu i dost turistů, hlavně Němců, chodí na výlety za řeku. Bohužel tyhle turistické skupiny si s sebou přivezou jak kuchaře, tak pomocníky, místní z toho tedy nic moc nemají.
Tento týden je tu živo, třídenní konferenci tu má Asociace mladých ze Somalomo (Ajes) a nejen odtud, letos je tématem ochrana životního prostředí. Účastní se i zástupci starosty. V rámci přednášek byl zmíněn i Autobus a jeho pozitivní přínos.
Rekapituluji počet nabídek k sňatku: tři. A faraóni jsou úplně všude, včetně jídla. Aspoň, že nekoušou a nemají při náhodném pozření moc výraznou chuť.
Africké problémy a kolonizace Čínou (17. srpna 2014)
Děti, které díky Toulavému autobusu většinou poprvé v životě vidí v záchranné stanici živou gorilu.
Řidič Jocelyn si to drandí džunglí z Akonolingy do Somaloma o sto šest. Už jsem taky začala; tedy zatím se jen vozím. Nejenže se Jocelyn do vesnice dostane za 5 minut, oproti 30 minutám pěšky, ale navíc může svážet a dovážet různé pomocníky. Stavba je ve finální fázi. Včera nám ji přerušil poměrně silný déšť, ale dnes budeme vše dodělávat.
Mám návrh, co se týká partnerů zoo: nemůžeme s někým začít alespoň testovat přípravky proti komářímu bodnutí? Prosím pěkně. Jako každý rok, komáři tu jsou. Nezmizeli. A další bodavý hmyz koneckonců taky. Ale ani jeden z přípravků, co jsem vyzkoušela, nefunguje. Až na jeden. Ale ten se používá až po štípnutí.
Včera jsem tu vedla debatu o různých chorobách. Je tu veliký problém s předpubertálním sexem, některé dívenky porodí už ve třinácti. Může za to málo práce a žádná osvěta.
Také nová kolonizace černého kontinentu, především Čínou, se rozebírá všude, dokonce starosta se o ní zmiňoval. Ještě v letadle jsem otevřela dva časopisy: Le nouvel Afrique a Bloomberg Businessweek. Mapky hovoří za své; čínské vlajky kam se podíváš. Oběma článkům je společné konstatování, že Čína nezadržitelně kolonizuje africký kontinent. Proč tomu tak je? Proč to Afrika připouští?
Zmiňovaný článek v Bloomberg Businessweek o vlivu Číny v Africe
Podle Bloomberga má čínská strategie tři pilíře. Čínská republika z Afriky odebírá ropu, což je ale jen jeden z důvodů. Protože čínská strana investuje do cest, nemocnic a škol, Afrika jí otevírá zeširoka náruč. Infrastruktura je tu poměrně nosná. Kdo po Africe cestoval, tak ví.
Čínská taktika je postavena také na představě odrazit se od Afriky a stát se tak obchodním partnerem na globální úrovni. Zatímco Evropa stáčí pozornost na Východ a Amerika to zkouší na Blízkém východě, kde to zatím vede pouze k sérii válečných konfliktů, Čína se soustředí na politiku “going out“ a orientuje se na Afriku. Třetím pilířem totiž je zacílení na střední vysoce konzumní sociální vrstvu, která Africe roste.
Západní země prostě nebudou schopny konkurovat čínskému gigantovi, i kvůli bezkonkurenčním cenám. Jedinou schůdnou cestou je investice do vzdělání na africkém kontinentu. Afrika by měla mít během pár let kolem 3 miliard obyvatel, v této oblasti tedy je ještě co dohánět.
Francouzi tu propásli šanci, co se energií a silnic týká, zaměřili se hlavně na železnice. Navíc si komplikují situaci kvůli nesmyslným násilným zásahům do místních konfliktů a africký kontinent je už moc nerespektuje. Jazykově je ovšem francouzština pro Afričany pořád tou neschůdnější cestou, jak se dostat do Evropy.
