V Cabárcenu to funguje tak, že nový člen gorilí rodiny bydlí během karantény v sousední místnosti, oddělené pouze sklem. Ve spodní části přepážky je navíc pruh oddělující prostor mřížemi, takže budoucí spolubydlící mají i možnost přímého kontaktu. Mohou se nejen očichávat, ale i dotýkat a předávat si kousky větviček, škádlit se navzájem a přetahovat se o potravu.
"Přispívá to urychlení kontaktu mezi stávajícími členy skupiny a nováčkem," vysvětluje kurátor savců pražské zoo Pavel Brandl. A dodává: "Pro stávající skupinu goril je to naprostá bomba - jsou to sociální tvorové, zvědavost je naprosto pochopitelná."
Zvědavost se projevovala od prvního okamžiku: stávající členové cabárcenské skupiny si sedli k oknu a soustředěně pozorovali Moju. A to jak třicetiletá samice Nadia, tak hlavně samec Niky, kterému je pětadvacet let. Hlavní chovatelka z Cabárcenu Lucia neskrývá nadšení. "Já ho znám dokonale, podívejte, jak se na ni dívá, je už do ní evidentně zamilovaný," jásá.
Moja se začala velmi brzy kontaktovat se stávajícími členy skupiny.
Stejně tak si úžasné okamžiky užívají i členové pražské výpravy. Jen ředitel trojské zoo Miroslav Bobek se tváří střízlivě. "Zdá se, že začlenění Moji do skupiny by mohlo proběhnout v pořádku. Ale pořád nevíme, zda se povede, aby Moja s Nikym i zabřezla. To se pořád ještě rovná zázraku a neuvěřím, dokud se to nestane," mírní prvotní nadšení.
Ráno cesta začala komplikacemi
Celá akce převozu začala komplikacemi. Vystresovanou Moju totiž nemohli uspat. Vytrhávala si z těla šipky s anestezií. "Navíc to bylo poprvé, co jsme Moju uspávali. Mohli jsme se řídit jen tělesnou váhou, neměli jsme žádná jiná vodítka," vysvětloval veterinář Roman Vodička, který byl odhodlaný v zájmu Mojina zdraví případné další marné pokusy o uspání ukončit.
Moja měla občerstvení jako první
S postupující dobou se navíc zkracovala časová rezerva mezi uspáním - nutným pro vyšetření Moji a přendání do transportní bedny - a převozem na letiště. Ale i tento zádrhel se nakonec podařilo zvládnout a Moja v pořádku dorazila na letiště. (Další informace o úterním přesunu najdete ZDE.)
Pražská výprava odstartovala až před třetí hodinou odpoledne letounem ATR-42 společnosti České aerolinie. Dvě třetiny nákladů - ve výši 491 tisíc - uhradilo hlavní město Praha, zbytek pokryje Zoo Praha z vlastních zdrojů. Na tiskové konferenci před odletem ředitel pražské zoo Miroslav Bobek znovu uvedl, jak je městu za zajištění šetrného leteckého převozu Moji vděčný.
Během vlastní cesty letadlem bylo symbolické, že občerstvení dostal nejdříve VIP pasažér. Chovatelé měli nachystanou bednu ovoce a zeleniny, které Moja miluje nejvíc: banány, hrozny, sušené švestky, nakrájenou cuketu.
Aby se bedna s Mojou vešla do letadla, musel letištní personál odmontovat přepážku mezi nákladním prostorem a cestujícími. Piloti museli do své kabiny se zataženým břichem.
"Nachystali jsme jí výběr pamlsků, které dostává obvykle jen za odměnu. To abychom ji dobře naladili a odškodnili ji za nepohodlí v přepravní bedně," vysvětloval ošetřovatel Martin Vojáček, který by s Mojou měl ve španělské zoo zůstat jako "pojistka" zhruba týden.
Zpočátku však Moja byla mírně apatická, jako by se nemohla probrat ze šoku, že místo toho, aby trávila čas se svou rodinou, má být zavřená v tmavé krabici. Posádku letadla však najednou překvapilo bušení do stěny boxu. Vypadalo to, že se objevil nějaký problém, ale kdo si všiml rozzářeného obličeje kurátora savců Pavla Brandla, viděl, že to byly plané starosti.
"Už jsem měl o ni starost. Ale to, že se vzteká, je velmi příznivé znamení. Radši mám živé a aktivní zvíře, třeba navztekané, než gorilu, která se odevzdaně stočí v koutě do klubíčka," usmíval se.
Napínavé vypuštění
Po vykládce z letadla se Moja opět uklidnila a následovala cesta do parku v Cabárcenu. A vykládka z nákladního auta.
Místní chovatelé nijak neotáleli, přepravní bedna hned zamířila přímo k přepouštěcímu pavilonu. Upevnit box pásy, odjistit mříž. Pavel Brandl nemohl vydržet na místě, aby se alespoň špehýrkou krátce nepodíval do boxu. "Je to dobré, hýbe se, kroutí hlavou," pochvaloval si.
Nakládání Moji na letišti v Cabárcenun a nákladní vůz zahrady
Nejnapínavější okamžik: jak se Moja zachová po otevření boxu?
Jenže teď napětí stoupalo na maximální mez. Jak se Moja zachová, až se jí otevřou dveře do nového domova? A jak se bude chovat uvnitř? Místní ošetřovatel pomalu vytahuje mříž - a než se přítomní stačili vzpamatovat, byla Moja z bedny venku. Tak rychle, že skoro nestačil zareagovat ani televizní štáb.
A následoval úprk dovnitř. V pavilonu určeném pro návštěvníky sice není možné nahlédnout přímo do přepouštěcí místnosti, ale skrz sklo je vidět okno do Mojiny karantény. A netrvalo dlouho a Moja zkouší nové houpačky, zkoumá nové prostředí a zájem místní skupiny. A za chvíli je tu i pokus o kontakt, kdy si Moja s místními podává přes mříže větvičky. "Povídají si gorilí řečí, kdoví, co si říkají," těší se na nové úkoly místní chovatelka Lucia.
Co bude dál
Teoreticky trvá sedm dní, než budou hotové veterinární výsledky. V kladném případě se pak může zoo v Cabárcenu odvážit pustit Moju k ostatním gorilám."Je ale možné, že se tento interval zkrátí v případě evidentně dobré interakce Moji s domácí skupinou. Možná v tomto případě uznají naši certifikaci pro chov goril a fakt, že se u nás nevyskytly choroby, které by mohly místním gorilám ublížit," vysvětluje Miroslav Bobek.
Každopádně je v tomto okamžiku vše na dobré cestě. Převoz Moja ustála ve zdraví a pohodě a k ruce místním chovatelům bude ošetřovatel z pražské zahrady, který ji dobře zná - pro případ jakéhokoliv zádrhelu.
O dalším vývoji situace budeme průběžně informovat.
