Sáhnout Richardovi na uspořádání a staré prvky ve vnitřní expozici, to chtělo pořádnou dávku odvahy. A chovatelé v Zoo Praha ji měli, protože tuto změnu chtěli třem gorilím samcům dopřát. Takže je od léta cíleně připravovali na šrumec, který kvůli rekonstrukci vnitřní expozice v pavilonu nutně nastal.
Oslava 33. narozenin samce Richarda proběhne v sobotu 9.listopadu v 15:00 v Centru MéfouRichard se narodil 9. listopadu 1991 v německém Frankfurtu, od svých šesti let žil v bakalářské skupině v britském Paigntonu (1997–2003), odkud jako dvanáctiletý přijel do Prahy. Díky jeho spojení se samicí Kijivu přišla rok poté na svět Moja jako první gorilí mládě narozené v České republice. A následovala další mláďata. Ze stříbrohřbetého Richarda se postupně stala ikonická tvář pražské zoo. Vidět ho můžete v pavilonu Centrum Méfou ve spodní části Zoo Praha. |
„Richard byl opravdu odjakživa považován za konzervativní zvíře, které nemá rádo změny. Na druhou stranu nám ale v posledních dvou letech ukázal, že i jako konzervativní zvíře může do jisté míry vystoupit ze své „škatulky“ a všem nám vytřít zrak,“ konstatuje odborný chovatel primátů Jan Ťoupal, že je třiatřicetiletý Richard nepřestává překvapovat.
Výrazná změna „na stará kolena“
Po rozdělení gorilí skupiny v roce 2022 se Richardovi obrátil život vzhůru nohama – zůstal v původním pavilonu jen se svými dvěma syny, samice a sameček Ajabu se přesunuli do nového pavilonu Rezervace Dja. „Ačkoliv pro laiky mohlo rozdělení skupiny vypadat jako nespravedlivé vůči Richardovi, ten si nově nabytou svobodu začal náležitě užívat,“ konstatuje chovatel.
V pavilonech goril si oba samci střeží svá království, Richard i Kisumu |
Richard totiž najednou začal objevoval nová zákoutí venkovního výběhu a celkově na něm bylo znát zklidnění. Nebyla to pro něj úplně nová situace – v čistě samčí skupině žil 6 let předtím, než přišel do Prahy. A podle chovatelů lze dnes už s jistotou konstatovat, že tato další životní role mu naprosto sedí.
„Richard je stále vůdčím samcem naší bakalářské skupiny, následuje ho Nuru a posledním, tedy třetím v hierarchii, je Kiburi. Vztahy ve skupině nejsou prozatím nikterak komplikované a těsné, čím dál víc se ukazuje, že samci jsou celkem individuální a na sobě nezávislí,“ popisuje chovatel s tím, že Richard nemá sebemenší problém sedět ve venkovním výběhu, zatímco se uvnitř pavilonu Nuru s Kiburim hašteří a vyjasňují si svoje pozice ve skupině. Když je to potřeba, tak do situace samozřejmě zasáhne a problém vyřeší – někdy i bez ohledu na to, kdo je v právu. Častěji to ovšem nechává na svých synech.
Pokud však jde o krmení, nezná Richard bratra, respektive syna. V tom se nic nezměnilo. „Jako dominantní zvíře si stále nárokuje vše, na co má zrovna chuť, a je to v jeho zorném poli. Nejvíc si pochutná například na rajčatech, paprikách, ideálně červených, mrkvi, brokolici, fazolkách, ale nepohrdne ani červenou řepou či celerem,“ vypočítává Jan Ťoupal s tím, že jednodušší je uvést, co Richardovi nechutná: je to pouze cuketa, fenykl a pastiňák, které pravidelně nechává, nebo je chovatelům přímo vrací.
Richard si nové prvky překvapivě užívá
V polovině října chovatelé po téměř třech měsících konečně pustili gorilí samce do nově upravené expozice – strop překryla ocelová síť a lidoopi se dočkali nových parkosů. „Ty jsou doplněny třemi palandami v různých výškách tak, aby se samci mohli více rozptýlit v prostoru a v případě konfliktů si zmizet z očí,“ popisuje chovatel, že podle očekávání nebyla Richardova první reakce plná údivu, ale spíše zděšení. První dny pro něj jistě byly těžké, ale oblíbené místo na palandě u šubru do výběhu pro něj naštěstí bylo jistotou.
První dny byl Richard ke zrekonstrované expozici nedůvěřivý a raději zůstával na své oblíbené palandě u šubru, ale nakonec se s ní rychle sžil.
Samec Richard vzorně spolupracuje s chovateli.
„O to víc nás pak překvapilo, když si Richard oblíbil jednu z nových paland, na které teď velmi často lehává a krmí se. Pravidelně na ni chodí hodovat o gorilím obědě, aby si tam v klidu snědl vše, co dostal,“ konstatuje Jan Ťoupal, že i když je Richard zvíře většinou značně konzervativní, velmi brzy se naučil ve své staronové expozici skvěle fungovat.
Sice stále platí, že je zpočátku lehce nedůvěřivý vůči novým lidem, situacím, změnám, nicméně znatelný posun tu prý je. Překvapil chovatele nejen tím, s jakou jistotou a chutí využívá nové parkosy i ve výšce položené palandy, ale i svou maximální přizpůsobivostí právě během rekonstrukce, která ve vnitřní expozici pavilonu probíhala od prázdnin až do poloviny října.
Zoo Praha láká na babí léto, odrůstající mláďata a vyzkoušení aplikace |
Skvěle zvládl i rekonstrukci. Díky přípravě
Nejprve totiž chovatelé museli Richarda i oba jeho syny, Nurua i Kiburiho, navykat na různé ruchy i přítomnost cizích lidí. „Richard je totiž poměrně lekavý. Často ho ráno vylekáme i my sami, když procházíme návštěvnickým prostorem, takže to nebylo úplně jednoduché,“ popisuje Jan Ťoupal, že je pomalými krůčky dostali přesně tam, kam potřebovali.
„Z počátku jsme pouštěli pouze hlasitě rádio, poté jsme občas dělali i různé nečekané zvuky a rány, aby si samci zvykli na vyšší ruch během krmení. Později jsme začali nutné návštěvy údržby, popřípadě zahradníků plánovat na dobu, kdy byli samci v ložnicích,“ popisuje chovatel, jak důležitá příprava gorilích samců na rekonstrukci probíhala. „Stejně tak jsme gorily zavírali ve více lidech – byli u toho tedy nejen chovatelé, ale dobrovolníci nebo učni, aby jim nebyla podezřelá vyšší koncentrace lidí na pavilonu,“ dodává.
A gorilí samci chovatele mile překvapili. „Všechny tyto naše výmysly akceptovali velmi rychle a bez větších problémů. Když jsme koncem července pustili do expozice stavaře, gorilám změnili denní režim, a po pavilonu se začalo pohybovat větší množství úplně cizích lidí, čekali jsme, alespoň během prvních dnů nějaké komplikace a zádrhely. Ty však nenastaly,“ může dnes s úlevou konstatovat chovatel. A už jen vzpomínat, jak gorilám posunuli krmení o hodinu vpřed na 7:30 a v případě potřeby i dříve.
„Stavaři sice tehdy byli připravení práce kdykoliv přerušit a my jsme zpočátku této možnost i využívali, ale během několika dní se gorily s celým stavebním chaosem sžily,“ usmívá se Jan Ťoupal. Richard, Nuru i Kiburi totiž šlapali jako hodinky. „Měli jsme obrovskou radost, že celá naše snaha nepřišla vniveč. Vrcholem všeho pak bylo zavírání gorilích samců do jejich vnitřních ložnic během bouracích prací a vrtání, kdy nikdo z nich nikdy výrazně nezaváhal,“ vzpomíná chovatel. A úsilí se opravdu vyplatilo. Podívejte se na úvodní video i na snímky ve fotogalerii. Nebo ještě lépe – zajdete se do Centra Méfou v Zoo Praha na skupinu gorilích samců podívat.
