Jaká je v pavilonu goril atmosféra s blížícím se prosincovým porodem Kijivu a poté i porodem Kamby, lze vyčíst z deníku ošetřovatelů.
Čtvrtek 1. 11.
Dnes jsme oznámili veřejnosti, že je Kamba březí. Pozorovali jsme na ní už delší dobu změny v chování my, ale i lidé mimo zahradu, kteří ji dobře znají. Všichni jsme považovali za nemožné, že by ještě mohla zabřeznout, proto jsme vůbec nevěřili, když podzimní těhotenské testy ukázaly pozitivní výsledek.
Na jednu stranu máme z březosti ohromnou radost. Vždyť Kamba byla a je pro všechna mláďata tak skvělá tetička. Ne nadarmo ji mnoho lidí označuje za gorilu s velkým srdcem. Její osud by se mládětem a předáním genů do evropského chovu úžasně uzavřel. (Více o březosti Kamby čtěte zde.)
Na druhou stranu máme také velký strach. Kambin první (a zatím poslední) porod v roce 2007 nedopadl dobře. Mládě se tehdy rodilo zadníma nohama napřed a porod nepřežilo. V ohrožení života byla i Kamba (více o předchozím porodu zde).
Blížící se porod proto provázejí velké přípravy, které se dotýkají nás, veterináře i samotného pavilonu. Veterinář Roman Vodička je v kontaktu s humánními lékaři a konzultují možnosti, jak by Kambě mohli v případě komplikací pomoci. Situace není snadná, protože s podobnými situacemi nikdo nemá velké zkušenosti. V zázemí pavilonu dokonce vybudujeme provizorní operační sál.
Pátek 2. 11.
Pokračujeme ve cvičení umělými sondami, které představují ultrazvuk. Kamba má srdeční problémy, které by v případě jejího uspávání znamenaly velké riziko, proto není možné ji vyšetřit v anestezii. Proto se snažíme naučit ji, aby si břicho nechala vyšetřit ultrazvukem při plném vědomí.
Vyšetření probíhá přes mříž. První zkušenost s maketami sondy je taková, jakou jsme předpokládali, Kamba je k sondám nedůvěřivá a bojí se jich. Zatímco holou rukou si břicho nechá dávno prohmatat, sonda je něco nového. Velké štěstí je, že Kamba je klidná a hodná gorila a naši ruku se sondou jen jemně odstrkuje pryč.
Přípravy operačního sálu pro Kambu
"Operační sál vybudujeme v jedné z místností pro chovatele. Místnost vyklidíme a zařídíme ji přístroji nezbytnými pro případ nutného zásahu, například operačními stoly a inkubátorem. Je třeba sehnat další elektrické prodlužovačky a hlavně vyřešit dodávku teplé vody. Z kohoutů teče teplá, my však budeme potřebovat horkou," konstatují ošetřovatelé.
Pondělí 5. 11.
Kambička byla donedávna nějaká smutná, přikládali jsme to únavě a hormonům. V posledních dnech se ale všechno mění. Kamba se pořád šetří, více polehává a odpočívá. Dokonce i dříve milované honičky po pavilonu, během kterých honila Richarda, až dominantní jednadvacetiletý samec těžko popadal dech, si dopřává jen v omezené míře. Dnes oběhne zhruba půl kolečka a jde si orazit.
Na druhou stranu se ale zdá veselejší. Zajímavé je, že honičky často provokuje Bikira. Ostatní samice se k ní připojí a na okamžik proženou Richarda. Bikira nám poslední dobou dělá samou radost. Ještě víc se začlenila do rodiny. Zůstává sice zjevně poslední v hierarchii, ale je vidět, že je celá skupina spokojená. Bikira často vozí Kiburiho na zádech, podívejte se na video:
23. června 2012 |
Pátek 9. 11.
Kamba s Kijivu, obě březí, nás občas napínají s jídlem. Zrovna Kijivu někdy jí doslova za dva, a dokonce se snaží brát krmení druhým, aby následující den krmení nevěnovala velkou pozornost a jindy milovaná sousta vracela.
Sobota 10. 11.
V poklidu jsme oslavili Richardovy 21. narozeniny. Richard má citlivější žaludek a je trochu nervák, a tak se slavilo v podstatě dietně. Příznivci goril připravili několik menších dortíků z gorilí kaše a oblíbené závěsy z mrkve, okurek a jiné zeleniny.
Od zoo dostal Richard skvělý enrichment: hlavolam z pevných plastových trubek. Ty tvořily číslici 21 a v navrtaných dírách se ukrývaly drobné dobroty. Richard měl z novinky ve výběhu jako obvykle trochu obavy. Sedl si asi dva metry od dárku a čekal, co přijde. Jakmile zjistil, že nic nehrozí, nikoho zbylého ze skupiny nepustil blíž, dokud se sám nenasytil.
Pondělí 12. 11.
Dnes jsme na Kambu vyzkoušeli malý trik. Maketu sondy jsme pomazali medem. Kamba ji nejdřív zaujatě zkoumala prstem, později ji s chutí nacpala do pusy. Okamžitě po slízání medu sice chtěla další, a když nepřicházela, přestala se o maketu zajímat, je to však příjemný pokrok.
Středa 14. 11.
Kambička nám dělá radost. Při dnešním cvičení si maketou sondy nechala kulatící se břicho docela pěkně zkontrolovat. Bez větších potíží nás nechala sondou jezdit přímo po břiše asi 10 vteřin. Musíme vymyslet, aby se nebála ještě gelu, který je při vyšetření skutečnou sondou kvůli hustým chlupům nezbytný.
Neděle 18. 11.
Den proběhl ve znamení velkého vážení. Nebo spíš malého: zvážili se dva nejmenší členové skupiny, Bikira a Kiburi. Zatímco drobná Bikira váží 76,4 kilo, Kiburi roste jako z vody a váha ukázala 15,8 kilo.
Čtvrtek 22. 11.
Kiburi je poslední dobou také stále samostatnější a stává se z něj pořádný rošťák. Pořád hledá, s kým by si mohl hrát a provádět nejrůznější lumpárny, případně někoho, koho by mohl pozlobit.
Umí se taky naštvat jako opravdu velký gorilák a rozkřičet se tak, až jeho hlas zní celým pavilonem. Když nedostane, co chce, umí pěkně potrápit taky nás chovatele. To potom huhlá, buší do mříží a zkrátka se vzteká tak, až člověk neví, jestli se jeho výlevům smát, nebo se podivovat, kde bere takovou energii.
