Dříve lokální hit a luxus, dnes kuriozita a skomírající živnost v Mladé Boleslavi. Retro Restaurace Asie, která je na trhu přes padesát let. Taková ta „česká čína“, na kterou stálá klientela nedá dopustit a chodí se na ni za odměnu či při oslavě narozenin. Jezdí sem na ni lidé z Prahy i z Liberce.
Sem zamířil Zdeněk Pohlreich v rámci Ano, šéfe! – už proto, že něco takového během natáčení ještě neviděl. A dlouho ani neochutnal. Majitel Vratislav Navrátil s přítelkyní Marcelou jsou přesvědčení, že vše dělají dobře a poctivě – podle receptů poděděných po předchozích kuchařích, z nichž ty první se učili od Číňanů na ambasádě a ve Vodičkově ulici v Praze. Jenže lidé jim chodí jen na obědy, na večeři moc ne.
Retro Asie ze sedmdesátek. V Mladé Boleslavi |
Je tedy na místě ochutnat, na co jsou tu tak pyšní. Při čekání na objednané jídlo – „padesátiletou“ polévku, kung-pao, kuře ve sladkokyselé omáčce či sumce – šéf pozoruje hosty, z nichž většina je důchodového věku. „Tady jsou si tak jistí svým produktem. Padesát let, to jen tak nesmázneš,“ konstatuje šéf. Dobře už ví, že na stejné jídlo sem svého času chodily hvězdy pop music, jako byl Karel Gott nebo Hanka Zagorová.
Jenže... Časy se mění a s nimi i chutě strávníků. Všichni cestujeme, není důvod přizpůsobovat autentické chutě české kuchyni nebo měnit suroviny za lokální náhražky. Podle šéfa ochutnané jídlo prostě není dobré. Omáčka je hustá tak, že likviduje chuť masa. Ani kachna mu nechutnala, dobře nedopadlo ani kung-pao nebo sladkokyselá omáčka. „Všechno je přechucené a monotónní, všechno plave v omáčce jednoho typu. Vydržet s tímhle padesát let, to je umění,“ podotkne šéf a vydá se do kuchyně.
Tam si vyslechne příběh podávaných jídel. Mají skutečně vycházet z receptů, které se v sedmdesátých letech v Praze naučil od Číňanů místní šéfkuchař Mazánek, který kuchyni této restaurace šéfoval čtyřicet let. Od něj se to učil místní kuchař, který je na hnědý a bílý „zácuc“ – jak tu nazývají dva základy svých omáček – náležitě hrdý a nedá na něj dopustit, stejně jako majitel Vráťa. „Chlapci, mám takové tušení, že nám tu vznikla gastronomická tichá pošta,“ glosuje to šéf. Přesvědčený, že tato jejich „čína“ už s původními recepty od Číňanů nemá moc společného.
Aby to osazenstvu restaurace dokázal, na zátěžový test si kromě jiných pozve i dva čínské páry, které asi nejlépe vědí, jak má chutnat jejich kuchyně. A zdejší retro kuchyně se rozhodně moc nenadchne. Nechápou ani, proč k objednanému jídlu dostali českou housku, pečivem se nedojídají.
Jsem ojetější, hodný ale nebudu, láká Pohlreich k Ano, šéfe! Řekl, na co je alergický |
Je čas na změnu. Pokud to půjde...
Není zbytí, šéf musí v hlavě oprášit recepty na pár asijských jídel a dopravit na ně až do kuchyně i suroviny. A seznamovat kuchaře s citronovou trávou či používáním rybí omáčky. Je fakt, že jim sladkokyselá klasika – v tom dobrém smyslu slova, nebo thajské kari, opravdu chutnají. Ale zvyknou si na nové chutě i hosté, kteří chodí za jídlem, jež tu vaří přes padesát let? Není divu, že se majitel Vráťa nechce retro jídel vzdát.
Dobrá zpráva je, že kari ocenili i hosté, kteří si ho dali. A někteří brali na milost i další Pohlreichova jídla, i když to nebylo to, na co byli zvyklí. Co dál? Co přivezou šéfovi ke stolu na servírovacím vozíku, až příště přijede?
„Vracím se zkontrolovat, jestli moje slova padla na úrodnou půdu. Navíc od doby, co vím, že se sem vracíme, myslím v jednom kuse na zácuc,“ usmívá se za dva měsíce šéf, který se v této sedmdesátkové restauraci cítí dobře – s místním týmem si sedli i přes rozdílné názory na řadu věcí.
„Dozví se, že thajské kari frčí, což je fajn zpráva, taštičky s rybou by jen víc ochutil. Kung-pao je sice místní nezničitelná tradice, ale i ono kupodivu šéfovi chutná, jako by si s ním někdo dal víc práce. Podle šéfa příjemná změna, která si zaslouží hvězdu nalepenou na vchodových dveřích.
Stálo to v Bolce za to?
„Jsem rád, že jsem do toho šel. Trochu jsme předělali jídla, upravili jídelníček. Zdeněk je člověk, se kterým jsem dodnes v kontaktu, nemůžu na něj říct jediné špatné slovo,“ říká téměř rok po natáčení majitel restaurace Vratislav Navrátil. A vysvětluje, že jsou na trhu přes 50 let a mají stálé hosty, takže změna nemohla být tak radikální. „Jako specifická restaurace si ji nemůžeme dovolit. Zklamat tak zákazníky, kteří k nám roky chodí na svá oblíbená jídla. Snad to lidé z dílu pochopili,“ doufá.
Jedno je jisté. Tato restaurace zůstala taková, jaká byla. „Když budete mít chuť přijet, najdete v nabídce klasiku i novinky, které jsme vytvořili za přispění Zdeňka,“ zve pan Vráťa na „čínu“ do Bolky.
Pohlreichova šumavská léčba šokem na Pláních. Drsný zátěžový test i restart |
