„Výstavní skříň České republiky. Jak je možné, že tady někomu nejde hospoda?“ divil se šéf už za volantem, když mířil do penzionu Pláně v přenádherné turistické oblasti, přesto se jim moc nedaří.
Když ochutná z ne moc logicky postaveného menu, má základ představy, proč to Jakubovi s Eliškou moc nefunguje: „Menu splňuje svou základní funkci – řekne ti něco o té hospodě. A tohle je špatný.“ Navíc na jídlo čekal čtyřicet minut, hamburger byl suchý a nedochucený a jako zlatý hřeb „.íčovina desetiletí – churros na Šumavě“. A v kuchyni bylo ještě hůř.
Šumavské Pláně potřebovaly úklid a restart |
Jakub byl na počátku přesvědčen, že potřebuje pomoci jen s konceptem a pár recepty, aby se jim podařilo zapadnout do lokality, kde už tento podnik kdysi dobře fungoval. Šéf ho rychle vyvedl z omylu a dal mu pořádně prozřít, že jeho restaurační podnikání má nejen tyto, ale i zásadnější problémy. Jeho žena s pozváním Zdeňka nesouhlasila, ale přizpůsobila se. Zřejmě i proto, že z předchozího působení si kromě svých dětí odnesli i dluh tři čtvrtě milionu, který se snaží řešit.
Zašli byste se po zhlédnutí Ano, šéfe! do šumavského penzionu Pláně najíst?
Oba mají kliku, že je šéf nezatratil a naléval jim čistého vína, jakkoliv se jim to nelíbilo. Sprdl je za bordel v kuchyni, malé dítě na place i popíjení panáčků, které zřejmě měly být podporou, aby se oba ze všeho nezhroutili. „Kořalička na kuráž, to neděláš dobře, Jakube,“ glosoval pitný režim šéfkuchaře šéf. Jenže zrovna tak viděl, že Jakub s Eliškou jsou na hospodu i penzion sami dva. Se čtyřmi malými dětmi na krku.
Všechno je nechal vyžrat a nahodil je k restartu
Aby si uvědomili, že jimi zvolený model podnikání není dobrá cesta, nechal je šéf vymáchat v zátěžovém testu. Což bylo peklo a všichni si sáhli na dno. A to měli na výpomoc obsluhu i Jakubovu maminku.
Jak fungují Pláně teď, rok po natáčení?Restaurace funguje pod stejným vedením. „Rozhodně si myslím, že nám jdou burgery. Taky další masa, ať už minutky, hotovky, to vše umíme a rádi nabízíme,“ konstatuje Jakub. A jak vzpomíná na natáčení? „Byl to zážitek, zkušenost. Ale nebudu lhát, že to bylo snadné. Mnohdy to bylo nepříjemné, šlo se až na dřeň. Ale šéf mi v mnohém otevřel oči, za což jsem mu vděčný. Někam se sunu, vnímám pořád jeho doporučení a díky za to,“ je si vědom toho, že šéfova mise pro ně měla smysl. A jaké šéfovo doporučení si vzal Jakub opravdu k srdci? „Bylo fajn, že zmínil, abych si našel čas na rodinu. Že nemáme mít pořád otevřeno, že to stejně nikdo nečeká. Mám čas na rodinu, což je dobré. Na jídelním lístku mám míň jídel, vařím z čerstvých surovin a snažím se přizpůsobit menu lokalitě.“ |
Jak proměnu ztracené restaurace na tak nádherném místě šéf uchopil? „Začneme tím, že kuchyně není nejčistší. Zkrátka na úklid serete. A tobě, Jakube, něco povím. Tím, jaký pořádek máš v kuchyni, vše začíná i končí,“ nepáral se šéf s kuchařem, který to na něj zkoušel i s arogancí.
Šéf toho v zájmu podnikání Jakuba s Eliškou při natáčení zřejmě dost skousl, každopádně ho vytáhl na rozhlednu na vrcholu nájezdové rampy skokanského můstku na Churáňově – ač má sám strach z výšek – aby unaveného kuchaře restartoval. „Teď se musíš zmáčknout ty a udělat něco sám pro sebe. Co bylo, bylo. Teď je to pro mě nepopsanej list a začneme znovu,“ otevíral šéf novou kapitolu, zatímco špinavou kuchyň Jakubovi dávaly dohromady profesionální uklízečky.
„Platíš krvavý nájem, staráš se o čtyři děti, neumíš to… Klobouk dolů, jenže odvaha pracovat a dělat prosperující byznys jsou dvě odlišné věci,“ řekl mu také šéf při výhledu na šumavské kopce. Vědom si toho, že je tvrdý, ale že je to jediná cesta.
Aby si Jakub spravil náladu po průšvihovém zátěžovém testu, nechal ho šéf před hospodou uspořádat grilovačku. Rozjeli hamburgery, ale i topinky s domácími vepřenkami, cyklisté byli spokojení a Jakub zářil. A jak zářil šéf, když se vrátil za pár týdnů na místo činu? „Jaké výtvory mi nabídnete a co je to žeroun? Nebo myslíte žahour?“ zaskočí už při výběru jídel Elišku. Což ale není nic, co by se nedalo napravit.
Každopádně Zdeněk po degustaci udělil Jakubovi a jeho rodině zaslouženou pochvalu, že jsou na dobré cestě. Jakub také dostal vstupenku do Pohlreichovy profi kuchyně, aby se naučil svá jídla ještě vyšperkovat. Samolepku s hvězdičkou mu šéf nenalepil – ale dal mu ji. Aby ji měl jako připomínku toho, že je stále v čem se zlepšovat.
Jsem ojetější, hodný ale nebudu, láká Pohlreich k Ano, šéfe! Řekl, na co je alergický |
