Už na první pohled žádná sláva. Hospoda, kterou vede kuchař a kytarista Michal s partnerkou Zuzanou sídlí v „kulturním středisku obce“, které místní stavěli v rámci „akce Z“, tedy zadarmo a svépomocí. Což je fajn, ale budova rozhodně má své mouchy, například sklep pod úrovní kanalizace.
Což si starosta, za nímž šéf neváhal zajít, moc dobře uvědomuje. Ale chce v obci udržet otevřenou hospodu, a tak mají tuto ne moc udržovanou budovu Michal se Zuzanou v symbolickém nájmu 1 500 Kč i s bydlením. I tak musí držet ceny dole, jinak by ztratili hosty. Michal je přesvědčen, že vařit umí, k tomu dělá večery s muzikou se svou kapelou. A baví ho to.
Vesnická hospoda s hvězdou v Košicích u Tábora |
Michal, který je sám v insolvenci, od Zdeňka Pohlreicha očekává rady, co dělají špatně. A doufá, že případně jeho účast v Ano, šéfe! zafunguje jako reklama. Co je špatně, to mu Zdeněk Pohlreich po ochutnání některých až bizarních jídel z rádoby vtipného jídelního lístku rád na rovinu řekne. Ať k hamburgeru z kila masa, pizzy s hermelínem a brusinkami či salátu Košice.
„Salát Košice bych hnal až do Košic. Skoro mám pocit, že ve fastfoodech to dělají lepší,“ má jasno i s rolkou. A jak vidí šéf obří hamburger? „Abys tohle ukousnul, musíš mít pusu jako pytlík na zmije. Navíc si myslím, že je lepší lžička medu než pytel hoven. Ale možná to bude tím, že stárnu.“
Na ples si brát jídlo z domova? Pro šéfa bizár
„Tady je všechno – pelmel mezi hospodou, klubem, jen zákazníci chybí,“ konstatuje šéf, který v tu chvíli netuší, že má Michal navíc ve dvoře zaparkovaný foodtruck, se kterým objíždí akce v okolí. Snaží se, jak umí. Ovšem provozní slepota, s jakou přehlíží nepořádek v kuchyni či plíseň na stěnách, se šéfovi nelíbí – v tom se mu snaží otevřít oči.
A každopádně si ho chce prověřit zátěžovým těstem s plnou hospodou, který ovšem moc nevyšel. Uprostřed objednávek od hostů, kteří opravdu úplně zaplnili lokál, vypověděla službu elektřina. Michal se musel všem omluvit a poslat je domů. A než stihli odejít, ještě je Zdeněk Pohlreich poprosil, jestli by druhý den přišli pomoct s úklidem „své hospody“.
A místní opravdu druhý den přišli, což bylo pro Michala jako živá voda – a šéfa to příjemně překvapilo. V kuchyni se uklízelo, tak vytáhl Michala do jeho foodtrucku, nechal dovézt proviant a pustili se do vaření, aby brigádníky mohli nakrmit. A bylo to fajn, chutnalo jim. A tak se šéf rozhodne Michala dokopat k tomu, aby navařil na místní hasičský bál.
Naprosto nečekaně se totiž dozví, že v Košicích si na plesy – v sále vedle hospody – nosí místní jídlo z domova. Připraví tedy ukázkový tác s hamburgerem, obřím řízkem a dalšími dobrotami do tomboly s tím, že to samé si mohou během večera objednat vedle v hospodě, ve vedlejší místnosti. Plán vyjde – v hospodě je plno, všem chutná, vedle se tancuje.
„Kamarádi, přišel čas odjezdu. Kdybych měl říct něco důležitého, tak by to byla prosba, abyste zapojili hlavu. Obdivuju vás, na vesnici bych hospodu dělat nechtěl. Je to těžká řehole, bylo mi potěšením,“ rozloučil se šéf se Třemi kytarami, které se snad povedlo trochu vyladit.
A jak dopadla šéfova přepadovka za pár týdnů? Až na maličkosti byl spokojený, jak s prostředím, tak s jídlem. „I prostá jídla dělejte s péčí, bude to mít významnější dopad,“ zhodnotil šéf snažení Michala a Zuzany. „Pro mě jste hrdinové, nenechat se odradit vnějšími okolnostmi je pro hospodského ta nejcennější věc. Fandím vám a držím vám palce. Hospoda je o vytrvalosti a odolnosti, takže vám udělím jednu hvězdičku. A vytrvejte,“ neodolal a jednu hvězdu Třem kytarám udělil.
Zašli byste se po zhlédnutí Ano, šéfe! do jihočeské hospody U Třech kytar najíst?
Najíte se u Třech kytar i dnes?
„Byla to skvělá zkušenost, která nám pomohla se v mnoha ohledech rozhýbat. Naučili jsme se spoustu praktických věcí, které nás někam posouvají. Co se nám z celého průběhu natáčení líbilo, jsme si vzali, co ne, z toho jsme si aspoň vzali ponaučení. Rozhodně ale můžu říct, že bychom se do toho pustili znovu, byla to skvělá příležitost,“ vzpomíná Michal s časovým odstupem.
A jak se teď hospodě daří? „Přes léto to bylo fajn, ale zima bude prubířským kamenem. Lidem se nový jídelníček líbí, ale jsou i tací, kteří chtějí jídla z toho původního – takže jim je klidně udělám. V jádru si ale myslím, že se suneme správným směrem,“ konstatuje spokojeně kuchař.
A jeho popíjení kávy, kterého se nešlo v pořadu nevšimnout? „Není to tolik, jak by se mohlo zdát, tak čtyři šálky denně. Pivo nepiju, káva mi chutná, je to moje každodenní radost,“ vysvětluje jako pohodář. Který si také v neposlední řadě cení podpory od své ženy Zuzany: „Bez ní bych to nezvládl, jsem rád, že stála a stojí při mně. Moc si jí pro to vážím.“
