Majitel hospody U Václava Kuba je zoufalec, který tráví v restauraci celé dny na úkor své rodiny. Zanedbává manželku i dceru. Navíc jeho snaha nepřináší téměř žádné finanční výsledky. „Chci mít normální hospodu, žádný hogo fogo podnik,“ omlouvá se sedmadvacetiletý Jakub.
Z tohoto průšvihu se ho pokusí při své čtyřiadvacetihodinové misi vysvobodit Zdeněk Pohlreich, který se tentokrát převlékl za instalatéra. I když upřímně – kdo ho jenom trošku zná, asi by si ho určitě nespletl.
Personál si Jakuba chválí, je prý skvělý a hodný šéf. Ale jak se podle prvního průzkumu zdá, v tom je také první problém, na který Šéf naráží. Celá hospoda totiž vypadá a páchne jako v dobách před padesáti lety, jako by se tu zastavil čas. A personálu to vlastně nevadí, jsou spokojeni. Dokud dostávají výplatu, je všechno v pořádku.
Na jídelním lístku je to, co známe z doby socialismu. Holandský řízek, olomoucké tvarůžky, katův šleh a podobné laskominy. „Na tom menu není ani špetka invence,“ komentuje Pohlreich. „Ti lidi jsou mladí, ale dělají to postaru a blbě. Já bych si neuměl představit, že bych vytvořil ziskové podnikání tak, že bych nabídl polévku za deset korun,“ šklebí se.
Přitom Jakub vůbec není líný a o restauraci se stará, vypomáhá nejen v kuchyni, ale i za výčepem, v podstatě v restauraci tráví celý čas. Ale jako by už v takovém mladém věku trpěl provozní slepotou. Do hospody mu chodí pár štamgastů, ale nedokáže rozjet kuchyni, která by ho dokázala udržet nad vodou a přilákala nové hosty.
Není se co divit. Jídla z lístku nabízejí smažené polotovary, které už dnes jiného než náhodného hosta nedokážou přilákat, a navíc neúměrně prodražují provoz. Bohužel ani jeho kamarád kuchař, který vede kuchyni, není schopen mu poradit, jak celý chod zefektivnit.
Znáte v Chrudimi hostinec U Václava? Jak se to tam změnilo po misi Zdeňka Pohlreicha?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 28. února 2020. Anketa je uzavřena.
Při průzkumu kuchyně je Pohlreich šokovaný tím, jak si kuchař ulehčuje práci. Třeba tím, jak si klasický trojobal ulehčuje směsí těstíčka se zbytky vajec (kuchař se přiznal, že by to tak nikdy doma nedělal), ale i tím, že nakupují už naporcované zmražené suroviny. Takže jako obvykle následuje kurz porcování kuřete a následná přednáška o ekonomice podniku.
Podstatné je hospodárně využít suroviny, které lidem chutnají. Ale Zdeněk to vidí jinak: „Kecy, kecy a zase jen kecy. Oni si snad vůbec neuvědomují, že jim jde o jejich existenci.“ Dobře to shrnují postřehy lidí, kteří pracují poblíž, ale nikdy by sem na oběd nezašli. O podniku se traduje, že to tam páchne přepáleným olejem, interiér zamrzl dávno v minulosti.
Když se celý kolotoč přeměny restaurace rozjede, přijede jeho pekelná kuchyně na kolečkách s kuchaři, kteří Zdeňkovi pomáhají, a předvedou místní osádce, jak je možné uvařit snadno, rychle a levně. A ve velkých porcích, jaké jsou v místních končinách požadované.
Přitom i zaměstnanci jsou si vědomi, že není všechno tak, jak by to vlastně chtěli, ale nejsou schopni vystoupit ze zajetých kolejí. A tomu odpovídá i stav podniku. Vypadá to, že pohled zvenčí jim trochu otevřel oči a poznali, že budou muset převrátit zajeté zvyky, pokud chtějí získat nové strávníky a zároveň si zajistit budoucnost v oboru.
Na internetu však hostinec stále ještě žije. A zdá se, že tu zlepšili i svoji prezentaci, například na Facebooku zveřejňují denní lístek, aby všichni strávníci věděli, na co se těšit.
