Vodou ředitelné barvy jsou určeny pro amatérské použití. Rychle schnou, nemusí se pracně ředit, nevydávají zápach. To jsou jejich výrazná pozitiva. "Jak to mám ale udělat, aby se mi vrchní vrstva slila do dokonale hladkého povrchu," ptá se jeden ze čtenářů. Podle většiny oslovených profesionálních lakýrníků není šance. Už z principu tím, že rychle schne, se podle nich barva nemá šanci rozlít do plochy.
Shodují se na tom, že dávají přednost vrchním syntetickým nátěrům. "Když už to opravdu někdo chce, tak mu to natřeme vodou ředitelnou barvou, podmínkou je ale použít váleček," říká Tomáš Ratinec. Ten byl z oslovených snad jediný. Ostatní zpívají shodnou písničku: "Voďáky vůbec nepoužíváme."
Na základ je vodou ředitelná ideální
Profesionální lakýrníci používají vodou ředitelné barvy pro základní nátěr. "Je to ideální už jen proto, že rychle uschne a brzy můžete pokračovat s vrchním nátěrem. A drobné stopy po štětinách štětce nevadí, povrch se stejně musí před nanášením vrchní vrstvy lehce přebrousit, takže se nerovnosti srovnají," říká malíř a natěrač Jiří Bureš.
Kombinace vodou ředitelného základu se syntetickou vrchní barvou nedělá problémy, ostatně i fládrovací souprava (ukázka aplikace je součástí videa) značkového výrobce obsahuje vodou ředitelný základ a syntetickou vrchní lazuru.
Jak na to
Podle Jiřího Bureše je důležité připravit si povrch hlavně při natírání dřeva. Je třeba ho zbrousit hrubším smirkovým papírem o hrubosti asi 80, základ se pak podle něho lépe nanáší a navíc se odstraní "chlupy" dřeva.
Na plechovkách s vodou ředitelnými barvami sice často bývají instrukce, že je vhodné nanášet je pomocí štětců z umělých štětin, Jiří Bureš ale raději zůstává u klasiky. "Obyčejný štětec z prasečích štětin stojí pár korun, konečky jsou roztřepené a vlákno je ohebné, takže se s ním pohodlně pracuje," shrnuje.
Natírat byste měli zásadně v celé délce a po vláknech dřeva. Po zaschnutí základní vrstvy je vhodné povrch přebrousit, teď je ale nutné použít daleko jemnější smirkový papír. "Já osobně používám hrubost 240, ještě radši než papír ale používám brusnou houbu. S tou se snadno dostanu i do rohů, kde bych musel papír různě přehýbat. Je to prostě praktičtější," radí Bureš.
Na vrchní vrstvu vyměňte štětec (pokud to tvar natíraného povrchu dovolí) za molitanový váleček. Na první pohled by se zdálo, že na první pokus zvládne ideální povrch, není to ale pravda. Po nanesení vrstvy se v barvě objevují drobné bublinky. Ty je možné odstranit tak, že se zlehka, jen vahou válečku samotného, přejede po natřené ploše. Případně je možné "dolaďovat" ještě velmi lehkým přetřením štětcem. Tady má výhodu delší doba zasychání syntetické barvy, je více času na případné opravy.
"Je tu ale velké riziko pro nezkušené, kteří budou natírat takzvaně nastojato, třeba zárubně. Mnoho z nich si nabere na štětec hodně barvy a nepodaří se jim ji pořádně rozetřít. Než zaschne, začne stékat a udělají se kapky. V tom spočívá zrada barvy, která schne déle," připomíná Jiří Bureš.
Vyjadřuje tím vlastně dilema, které si musí protrpět každý, kdo se chystá začít s natíráním: buď to natřu snadno a rychle vodou ředitelnou barvou, ač ne s ideálním povrchem, anebo to budu tak dlouho zkoušet, až přijdu na "grif" profesionálů a dosáhnu i efektu ideálního povrchu.
Co používají další profesionálovéTomáš Ratinec: Na vrchní vrstvu v drtivé většině používáme syntetiku, ale když si to někdo vyloženě přeje, tak i vodou ředitelnou barvu, musí to být ale tam, kde lze použít molitanový váleček. |
