Vyhlídka na Prahu z restaurace Terasa U Zlaté studně na Malé Straně snad nemá konkurenci. "Tady by člověku chutnala snad i svíčková z nejposlednější hospody," říkám si v duchu.
Tak to ale není. Tamní mistři v oboru gastronomie vědí, že na smysly návštěvníků se musí působit komplexně. "Zlatá studně" se letos poprvé vyhoupla na špici žebříčku Grand Restaurant. Tak dobrá, uvidíme, co udělá pár chodů s neškoleným jazykem příležitostného klienta běžného lokálu.
O nejlepší restauraciPražská restaurace Terasa U Zlaté studně letos poprvé zvítězila v soutěži Grand Restaurant. Loni se umístila jako druhá. Ročenku se žebříčkem nejlepších restaurací v Česku, které hodnotí hosté, vydává Pavel Maurer. Soutěž má šestnáctiletou historii. "Zlatá studně" se nachází ve čtvrtém patře stejnojmenného hotelu. Historie budovy sahá až do roku 1528. Od dubna do října nabízí hostům ještě 40 míst na terase s vyhlídkou na Prahu. Z menu:
|
Nahlížím do degustačního menu. Jeho sedm chodů přijde i s vínem na 3 300 korun. Což takhle dát si kachní játra Foie Gras? Chuťově lahůdka, leč při komentáři mi sousta v krku lehce zhořknou.
"Vlastně teď jíte zduřelá játra. Dřív kachny zakopali do země a krmili, ale v řadě zemí to pak zakázali a přesunuli ptáky do klecí. Během pár minut se tak do kachny dostane kilo a půl kukuřice. My je vozíme z Maďarska. Celý svět si tuto pochoutku oblíbil," líčí šéfkuchař Pavel Sapík. Hádám, že ochránci zvířat mezi zdejšími strávníky nebudou.
K játrům vrchní číšník Martin Danko nalévá lehce nasládlé víno Hibernal – výběr z bobulí.
Degustační menu v restauraci Terasa U Zlaté studně prý patří k nejprodávanějším. Oblibě se těší také royal steak z argentinské svíčkové a bramborové pyré s lanýži, které šéfkuchař označuje kvůli výrazné chuti za pánské jídlo. Přijde na 1 150 korun.
"Ženy ale upřednostňují spíš jemnější a lehčí pokrmy, například ryby," dodává šéf restaurace Michal Motyčka.
Proč ne? Na talíři mi vzápětí spočine svatopetrská ryba zvaná pilobřich, která podle mých hostitelů patří mezi velkou rybí šestku. Ze zvyku zapátrám očima po slánce, ale tu v top restauraci nenajdete. "Sůl a pepř je jen na vyžádání. Za jídlo zodpovídám já a lidé k nám chodí za chutěmi podle mého," říká šestatřicetiletý Sapík, hvězda ve svém oboru.
Třetí chod mi pasuje nejvíc ze všech. Bramborové povidlové tašky s lesními plody posypané mletými ořechy se rozplývají na jazyku. "Degustace by měla gradovat. Není dobré dát největší pecky na začátku," říká Michal Motyčka.
Česká jídla tu prý vaří hlavně kvůli cizincům, například svíčkovou, která přijde na 720 korun. Žádané jsou prý romantické večeře. Není výjimkou, že za ni dvojice utratí s vínem i několik desítek tisíc. V nabídce mají dokonce speciální balíček pro žádosti o ruku.
V novém interiéru z dílny italských architektů se člověk cítí vskutku královsky. Na talířích se vzdouvají bílé plachty ubrousků a la Opera v Sydney, kávu podávají v porcelánu z mletých buvolích kostí s příměsí křišťálu. Pokrmy se připravují z prvotřídních surovin.
Jak se pak divit těm cenám? V ročence Pavla Maurera se po právu hodnotí vedle jídla i úroveň interiéru a obsluhy. "Host si od nás musí odnést dlouhodobý zážitek. Stavíme na individuálním přístupu. Pečeme si sami sedm druhů pečiva, chléb, děláme si vlastní jogurty," líčí šéfkuchař.
Stejně jako šéf Motyčka neskrývá ctižádost vyniknout. "Z úspěchu se radujeme, přáli jsme si ho. Nikdy jsme nechtěli být v davu," loučí se šéfkuchař Sapík.
