Mohl to být jen jeden z řady českých panovníků. Místo toho si kníže Václav svou mučednickou smrtí i díky klikatým cestám, kudy se ubírala historie, vydobyl pověst světce a také patrona českých zemí. Stal se nejzobrazovanější postavou českých dějin a jméno Václav je díky němu stále oblíbené a v některých rodech se předává z generace na generaci.
O životě knížete Václava toho víme překvapivě málo. Obraz asketického mnicha na trůně a moudrého panovníka, který diplomatickými prostředky včetně nutných daní brání český národ před porobou vůči vznikajícímu německému království, vznikl až dlouho po Václavově smrti. Živí ho legendy o křesťanském způsobu života tohoto knížete, a především o jeho mučednické smrti rukou vrahů najatých bratrem Boleslavem.
Nejdřív vznikly václavské denáry
Legendy o něm se začaly psát i šířit do dalších zemí až po jeho smrti a později se zrodil svatováclavský kult. Podoba sv. Václava se razila na mince a medaile, vrývala se na pečetidla. Na denárech se český kníže objevil už počátkem 11. století, a o sto let později začal být zobrazován jako jezdec na koni.
První denáry s podobou sv. Václava spadají do let 1003–1004, do vlády přemyslovského knížete Jaromíra. V aukcích se tyto cenné mince neobjevují. Pro představu – jiné dva denáry ze stejného období Jaromírovy vlády se před několika lety vydražily za 8 tisíc a 5 500 eur.
Václavovu slávu do světa šířily později zlaté dukáty. Ostatně, Václavova jezdecká podobizna, doplněná textem Svatý Václave, nedej zahynout nám ni budoucím, zdobí i současnou dvacetikorunu. Jde o verš ze svatováclavského chorálu, který má původ ve 12. století.
Popularita českého knížete rostla vždy v době, kdy Češi potřebovali výrazný symbol, významnou osobnost, ke které by se mohli upnout. Není divu, že svatováclavský kult se rozvinul za národního obrození a ještě silněji pak v době skomírající rakousko-uherské monarchie. Do této doby, konkrétně roku 1913, spadá také odhalení Myslbekovy sochy sv. Václava v horní části Václavského náměstí v Praze.
Lebka svatého Václava (907–935), českého knížete a světce
První zlaté mince v Československu
Není divu, že po vzniku samostatného státu se staly prvorepublikové svatováclavské dukáty prvními zlatými mincemi v Československu. „Jednalo se o obchodní mince, které stejně jako medaile neměly stanovenu nominální hodnotu. Vydání prvního svatováclavského dukátu se setkalo s velkým zájmem československé veřejnosti a jen těch nejmenších, jednodukátů, bylo v letech 1923–1939 prodáno na čtyři sta tisíc,“ uvádí Pražská mincovna, která se specializuje na ražbu zlatých dukátů a stříbrných medailí pro státní instituce i soukromníky.
Za zlatým československým dukátem stál tehdejší ministr financí Alois Rašín. „Nový stát bude úplně hotov teprve tehdy, až bude míti i zlatou minci svou,“ řekl v roce 1922. Byl to také Rašín, kdo prosadil, že na této minci se objeví právě svatý Václav. Dukát o hmotnosti 3,49 gramu a s ryzostí 0,986 zobrazoval panovníka v drátěné košili, s mečem, pláštěm a kožešinovou čepicí, jak v pravé ruce drží korouhev a v levé štít s orlicí. Autory byli Jaroslav Benda a profesor Otakar Španiel a ministr Rašín stihl schválit návrh ještě před svou smrtí na následky atentátu. Samotné ražby se ministr nedožil, a tak druhý vyražený dukát neputoval do jeho rukou, ale jeho rodině. Ten první věnoval prezident Masaryk do sbírek Národního muzea, třetí vyražený dukát si nechal.
Od roku 1929 do roku 1939 se razily i svatováclavské pěti- a desetidukáty. A jak si historické svatováclavské dukáty stojí dnes? V roce 1923 se dukát se svatým Václavem prodával za tržní cenu 120 korun. Pro porovnání – v počátcích samostatného státu se měsíční plat zaměstnanců pohyboval mezi 135 a 260 korunami a boty stály kolem 100 korun.
Dnes se cena těchto historických mincí pohybuje mnohonásobně výš, podle zachovalosti a ročníku. Ty nejvzácnější neseženete jinde než v dražbě na aukcích.
Svatý Václav jako symbol
V době první republiky se svatý Václav stal symbolem češství, nenásilného vzdoru vůči všemu německému (a rakouskému) a záhy také katolické víry. Připomeňme, že čeští věřící se v té době upínali spíš k tradici Jana Husa a reformace, sám prezident Masaryk se hlásil k protestantství. „I sám prezident Masaryk říkával o svatém Václavovi, že on nás vlastně přiváděl do Evropy, což je možná zajímavý kontext svatováclavské tradice,“ popsal v pořadu Českého rozhlasu historik Jaroslav Šebek.
V roce 1929, kdy (podle některých zdrojů) uplynulo tisíc let od mučednické smrti sv. Václava, došlo však k významnému duchovnímu předělu. Tehdy se v Československu konaly velkolepé svatováclavské oslavy. Přijeli katoličtí církevní hodnostáři z různých evropských zemí, konal se slet Orla (katolické obdoby Sokola), Masaryk nechal vystavit české korunovační klenoty.
Z Vyšehradu na Pražský hrad vyrazil průvod s lebkou českého světce, který čítal několik set tisíc lidí! Od té chvíle byl svatý Václav jasně spojen nejen s českým národem, ale i s českou rekatolizací.
Jaká je dnešní hodnota prvorepublikových dukátů?
Cena svatováclavských dukátů z první republiky záleží nejvíc na roce vydání. Zatímco v některých letech šly do oběhu desetitisíce těchto mincí, v jiných pouhé desítky. K „levnějším“ rokům patří 1924 nebo 1933, kde se cena za kus pohybuje kolem 50 tisíc. Naopak k nejcennějším patří číslovaný ročník 1923, zejména s čísly pod 100, a dále třeba 1929 nebo 1937 až 1939. V roce 2020 byl vydražen raritní pětidukát z roku 1937 v přepočtu za 23 milionů korun.
Nacisté chtěli českého patrona zneužít
Jenže neblahé události, které následovaly, vrhly stín i na takovou osobnost, jako byl český patron. Nacisté za okupace vtloukali Čechům do hlavy jiný obraz oblíbeného knížete: ukazovali ho jako vládce, který se smířil s německou mocí a odevzdával poplatky ve formě 500 hřiven stříbra a 120 volů (tento počet, vycházející ze svatováclavské legendy, je mimochodem podle historiků silně nadsazený). Vrcholem pošpinění Václavova majestátu se stalo vyznamenání, které nacisté předávali kolaborantům – říkalo se mu Svatováclavská orlice. Jeho celý název zněl Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava a zavedl ho Karl Hermann Frank.
Ani poválečná komunistická moc obnově svatováclavského kultu nepřála. Zaváněl až příliš katolictvím, církví a vírou a pro takové hodnoty neměli zástupci totalitní moci pochopení. S jedinou výjimkou – tam, kde z něj kynul možný zisk. V roce 1951 se v komunistickém Československu razily svatováclavské dukáty určené pro mezinárodní obchod. Za totality se konaly ještě dvě ražby svatováclavských dukátů, které však měly soukromý charakter a probíhaly v zahraničí v letech 1968 a 1973.
Líc svatováclavské zlaté medaile
Podoba zlatého svatováclavského dukátu z produkce Pražské mincovny
Razidla pro svatováclavské dukáty
Svatý Václav opět v kurzu
S návratem na výsluní musel svatý Václav počkat až na sametovou revoluci. V roce 1993 pustila Česká národní banka do oběhu kovové dvacetikoruny s podobiznou českého patrona na koni.
A později se začaly znovu razit i svatováclavské dukáty. K dostání jsou i v současnosti, a to díky Pražské mincovně. Zajímavostí artefaktů z cenného kovu z produkce této společnosti je to, že jejich lícová strana byla původně určena pro českou oběžnou korunovou minci v roce 1993. Zlatá medaile zobrazuje svatého Václava v přilbici, je však navíc doplněná o písmeno W.
Dodejme, že svatý Václav není jedinou často zobrazovanou historickou osobností, která je považovaná za jakéhosi „kmotra“ či otce českého národa. Neméně důležitou osobností je král a císař Karel IV., kterého na největšího Čecha pasovala televizní anketa v roce 2005. Mimochodem, sám císař Karel IV. svatováclavskou tradici hodně podporoval. Ostatně, rodiče ho nechali pokřtít Václav, právě po slavném knížeti. Jméno Karel si vzal až jako biřmovací.
Obsah vznikl ve spolupráci se společností Pražská mincovna.
