Na statku manželé Lukášovi neprovozují klasickou zoo. Návštěvníky provádějí osobně a ke každému zvířeti přidají vlastní příběh či zajímavost. Některá zvířata si navíc můžete pohladit, jiná dokonce nakrmit. Za pestrým zvířecím světem stojí spousta každodenní práce a péče. Jak náročné je provozovat takový statek a co manžele Lukášovy přivedlo k nápadu otevřít ho veřejnosti?
Kde se u vás vzala myšlenka na založení statku?
V roce 2013 jsme plánovali svatbu a hledali místo, kde bychom rádi vybudovali náš společný domov. Chtěli jsme i zvířata, proto jsme hledali prostor i pro ně, byť jsme ze začátku uvažovali spíš o menších druzích: slepice, králíci apod. Když jsme našli na internetu nabídku statku na Stochově, měli jsme okamžitě jasno. Bývalí majitelé nám zde nechali kočku a slepice. Toto místo nám nakonec poskytlo dostatek prostoru i pro větší zvířata, a tak jsme začali budovat statek do podoby, ve které je teď.
To ale není jen tak, starat se statek se spoustou zvířat. Jak na váš nápad reagovalo okolí?
Pro rodinu bylo především důležité, zda budeme bydlet poblíž, než zda-li budeme mít malý/velký dům či statek. Nikdo z rodiny ani kamarádů nás tak od našich plánu neodrazoval a spíš jen vyčkávali, co vše dokážeme a podporovali nás.
Na farmě začínají i končí téměř v noci. Spokojené kozy s kůzlaty za to stojí |
A byla od začátku vaše vize vytvořit místo přístupné veřejnosti, nebo jste si chtěli statek nechat jako soukromou záležitost?
Od začátku jsme budovali vše pro sebe a dá se říct, že i v současné době tomu tak je. Pokud něco rekonstruujeme nebo pořizujeme nová zvířata, musí plány odpovídat tomu, po čem toužíme my. Postupem času se o nás šířily dobré zprávy a poptávka po návštěvě přicházela náhodně z různých stran. Nejdříve jsme spolupracovali jen s místní školkou a družinou, kdy nám děti nosily staré pečivo, ale pro zvětšující se zájem jsme se v roce 2024 rozhodli náš statek otevřít široké veřejnosti.
Dá se s takovým statkem vyrazit na dovolenou? Kdo se potom o zvířata stará?
Ano, dá se to. Každý rok vyrazíme přibližně na týden na rodinnou dovolenou. O naše zvířata se v naší nepřítomnosti postarají členové rodiny a kamarádi, bez nich by to samozřejmě nešlo. Letos to konkrétně byli čtyři lidé, kteří se o zvířata místo nás starali, za což jim tímto děkujeme.
Statek, kde si lze domluvit individuální prohlídku |
Kolik druhů zvířat dnes na statku chováte?
V chovu máme okolo dvaceti druhů zvířat.
Ze své návštěvy vím, že máte i klokany. Je péče o klokana v českých podmínkách složitá?
V Česku se nedají chovat všechny druhy klokana a některá druhy jsou náročnější. My konkrétně chováme klokana Bennetova, který je pro české podmínky relativně vhodný, protože pochází z jihovýchodní Austrálie a Tasmánie, tedy z oblastí, kde jsou poměrně chladné podmínky. Pokud klokanům Bennetovým dopřejete klidné prostředí, nejsou vůbec nároční. Klokanům vyloženě škodí stres, který je pro ně nebezpečný. Nejen kvůli nim také nedovolujeme návštěvníkům přijít s vlastním mazlíčkem. Pokud však klokanům vytvoříte bezpečný velký výběh, ideálně s možností úkrytu, chov není náročný.
Farmářkou jsem být nechtěla, smrdělo mi to, říká. Krávy pojmenovala podle Marvelu |
Dalšími netradičními zvířaty, která obývají váš statek, jsou pštrosi. Museli jste kvůli jejich chovu nebo chovu jiných zvířat získávat speciální povolení a jak náročné bylo splnit všechny podmínky?
Některé druhy zvířat musejí být nahlášeny – např. kozy, ovce, pštrosi. Tato zvířata musejí být registrována a chována v registrovaném hospodářství.
Jaká další zvířata plánujete do budoucna pořídit?
Každý rok pořizujeme do chovu minimálně jeden nový druh zvířat. Letos jsme si vylíhli křepelky z darovaných vajec. Za kuriozitu také považujeme to, že se nám letos povedlo narození mláďat psounů prériových. Není to v českých podmínkách nejjednodušší a dlouho jsme ani nevěděli, jestli se to vůbec povedlo – první týdny života totiž mláďata psounů žijí v podzemních norách. Do budoucna plánujeme například jezírko s karasy či další druh veverek, jeden už máme. A líbilo by se nám chovat i kapybary, v současné době jsou však v ČR nesehnatelné.
Když jsme mluvili o mláďatech psounů, jak je to obecně s porody? Musíte při nich být přítomni, nebo si většina zvířat poradí sama?
Každý samostatný porod by byl krásný a sen každého chovatele. Bohužel ne všem je přirozený porod dopřán a někdy je nutný náš zásah. Z našich zvířat se s komplikacemi setkáváme především u koz, které mají sklony k porodům s plody ve špatné poloze. U těchto porodů je proto důležité být obezřetný, samici průběžně kontrolovat a v případě potřeby zasáhnout.
Každý porod je zároveň trochu jiný a nikdy se nedá přesně předvídat, jak bude probíhat. Proto je důležité být připravený, zvířata dobře znát a včas rozpoznat, kdy už si situace žádá pomoc. Když se nakonec vše podaří a na svět přijde zdravé mládě a zdravá je i matka, je to pro chovatele samozřejmě velká radost a odměna za všechnu péči.
Terapie oslem. Nejsou hloupí a cítí náladu, přimějí vás zklidnit se |
Liší se chod statku v zimě a v létě?
Ano, ale nedá se říct, co je náročnější. Léto je především o přírůstcích, o které se musíte starat – kuřata, pštrosáčata, veverky, letos poprvé i ti malí psouni. Také je rozdíl v tom, že od jara do podzimu máme pro veřejnost otevřeno. V zimě sice ubude práce s mrňaty, ale zase přibude starost se zamrzáním vody, větší spotřeba krmiva, shánění čerstvého krmiva želvám a vytápění jejich vnitřní ubikace, takže ono se to skoro vyrovná…
Jak krmivo získáváte? Umím si představit, že provoz takového statku musí být i finančně náročný.
Krmivo získáváme z více zdrojů. Část si sami vypěstujeme: jablka na zimu, seno pro hlodavce, ořechy atd. Pšenici a ječmen kupujeme od rodinného zemědělce. Ostatní obiloviny získáváme u zemědělců v okolí do cca 50 km vzdálenosti. Dovážíme si i krmnou řepu či krmné brambory. Pro představu je spotřeba zvířat na našem statku více než 6 tun obilovin, cca 2 tuny krmných brambor, tuna krmné řepy – za rok. Pak jsou tu speciální krmné směsi především pro kuřata nebo pro pštrosy, které kupujeme z nedalekého e-shopu.
Co je na vaší práci nejnáročnější? Jsou to mláďata, finance nebo něco jiného?
Nepovažujeme svoji práci za náročnou. Je to koníček, baví nás a kdyby byl moc náročný, asi bychom se mu nevěnovali. Nejnáročnější tak mohou být věci, které neovlivníme – příroda a počasí. Přijmout za fakt, že může kdykoliv přijít škodná kuna, liška, ježek, straka, cizí kočka a najít skulinu, kudy se ke zvířatům dostat a zaútočit. Jakmile máme vylíhnutá kuřata – což je v období od dubna do září – musíme být také v pohotovosti s ohledem na počasí. Kuřata nesmějí zmoknout, musíte být připraveni kdykoli zakrýt výběh, přenosit pštrosáčata a další vybraná mláďata do vnitřního krytého výběhu. V případě bouřkových dnů tak můžete klidně i každou hodinu načítat radar a vyhodnocovat situaci.
Slepí a hluší špunti, taková větší morčata. Chaloupek o tom, jak k medvíďatům přišel |
Statek neprovozujete konceptem běžné zoo. V čem je podle vás výhoda individuálního přístupu oproti běžným zoologickým zahradám?
Každý návštěvník má odlišné představy o prohlídce a my se je snažíme vycítit a upravit prohlídku tak, aby si odnesli ty nejlepší zážitky. Malé děti nezatěžujeme odborným výkladem, naopak pokud chtějí 15 minut chovat mláďata, dopřejeme jim prostor. Potřebují-li si děti odnést sbírku peříček, tak je nasbíráme a přineseme navíc např. pštrosí pero jako pozornost. Větší děti se snažíme zaujmout zajímavostmi a jedinečnostmi druhů.
Někteří návštěvníci mají i spoustu svých dotazů, rádi sdílejí své zkušenosti, mají prostor vyprávět vzpomínky na prázdniny na venkově apod. Prohlídka u nás není jednostranný monolog. Individuální prohlídky jsou velká výhoda, také co se bezpečnosti zvířat týče. Ono je sice hezké, že je 99,9 % lidí vychovaných, ale na zdravotní problémy nebo smrt zvířat bohužel stačí i ta desetina procenta nevychovanců. Nevím, kdo ze čtenářů by nabídl svého domácího mazlíčka každému, kdo by šel kolem a bez dozoru – ani my to neděláme. U nás, pokud máte důvěru, tak si můžete většinu zvířat pohladit nebo i pochovat, což jinde z logických důvodů nejde.
Zvířata vědí, co dělají. Poučte se z jejich vlastností pro svůj lepší život |
Bohužel to občas přináší i nevýhody, jako je podle někoho drahé vstupné, které je prakticky srovnatelné s návštěvou klasické menší zoo, vzhledem k tomu, že vám někdo musí věnovat svůj čas, máme zvířata v hodnotě několika set tisíc korun a ještě strávíme několik hodin denní práce s jejich obstaráváním a náklady na krmení. Vstupné je námi vnímáno spíše jako příspěvek na chov a rozhodně by samo nepokrylo ani naši minimální mzdu, natož nějaký zisk. Zvířata jsou ale naším koníčkem, to, že děláme prohlídky, je už jen taková nadstavba.
Jaké reakce od návštěvníků vás nejvíce těší?
Každá návštěva, která odchází s úsměvem na tváři nám dává pocit, že to, co děláme, děláme správně. Děti, které nechtějí odejít, rodiny které se každoročně vracejí či nás doporučují kamarádům, pozitivní recenze. Těší nás vše a nedá se říct, co nejvíce.
Co byste poradili někomu, kdo sní o svém vlastním statku nebo farmě?
Sny se mají plnit. Mít farmu či statek není náročné, pokud se stane vaší prioritou. Musíte počítat s tím, že nemůžete odjet daleko, kdy budete chtít, budete tzv. srostlí s vaším domovem. Ale když si najdete čas se zastavit, sednout si, či se jen rozhlížet, co jste již vybudovali, ucítíte při vší té práci pocit štěstí, a že se vám splnil sen.
Na samotě pod Dolomity. Farmáři v Jižním Tyrolsku otevírají své domovy hostům |
