S Davidem Šaškem Radka Kašpárka spojuje i kus života, hodně se od něj v kuchyni naučil. A i když se David rozhodl vrátit zpět ke kořenům do jižních Čech, jsou stále v kontaktu, Radek za ním občas rád zajede.
Kvůli covidu byl ovšem nejen zámek, ale i restaurace uzavřeny, a sezonní zámecká restaurace tak najednou neměla pro koho vařit. Proto ji David s Martinem i na popud svých stálých hostů, jimž jejich jídelníček chyběl, přetransformovali do podoby kuchyně pojízdné a založili The Catering.
Přemek Forejt a Jan Punčochář si díky tomu mohli v jejich flexibilní kuchyni zavařit na louce u zámku, podobně jako David s Martinem vaří na svatbách či jiných akcích. Zadání? „Pstruh s květákem a máslová omáčka beurre blanc. Tři jednoduché věci na talíři, ale skvěle to chutná,“ představil Kašpárek oběma kolegům své oblíbené jídlo, v němž nechybí ani kopr od místního zelináře, květákové pyré či květákový prach.
Přemek a Honza dostanou jako základní suroviny právě pstruha a květák, ostatní je na nich. „Proti sobě“ v tomto případě vařili poprvé a ani jeden samozřejmě nechtěl prohrát. V sázce bylo tentokrát opravdu hodně: věděli, že kdo prohraje, musí absolvovat jízdu na kolotoči na místní pouti.
Přemek Forejt (vlevo) a Jan Punčochář (vpravo) před soubojem ve vaření u zámku Červená Lhota. Základem jejich menu byla ryba a květák.
„Já si myslím, že lidi nechtějí vidět na řetízkáči mě, ale Honzu Punčocháře, ten tam bude skvělej,“ prozradil svou motivaci k výhře Přemek Forejt, nejmladší z kuchařů. „Honza, když má strach, tak on tak jako piští. To je něco mezi keporkakem a vorvaněm, když je pod vodou, ale vlastně je to nepopsatelné,“ popisoval, dobře naladěn už jen tou představou.
Každopádně do vaření se oba vrhli s úžasným nadšením, i když každý s jinou myšlenkou. Honza myslel hlavně na své milované jižní Čechy, odkud pochází jeho maminka, jako dítě to tu při výletech s rodiči hodně projezdil a rád se tam vrací. Pro Přemka jsou jižní Čechy v podstatě jednou velkou neznámou, takže sice taky trochu myslel na klasiku, ale s odvahou sobě vlastí ji opět klidně kombinoval s asijskou kuchyní.
Oba navíc museli zabojovat nejen u plotny, ale také, aby se vůbec dostali k surovinám, které ke svému vaření potřebovali. Ať šlo o slepici na vývar, kterou si Honza musel chytit u sousedů, nebo o vlastní ryby, které si oba ručně, bez podběráku, nachytali v sádce. „Pro mě to bylo fakt těžký, za prvé se bojím, že mě klovne, za druhé je to živé zvíře a mám k němu respekt,“ popisoval Honza Punčochář svoji honbu za slepicí.
Rozhodl se totiž pro polévku postavenou na silném zeleninovém a slepičím vývaru, protože v jižních Čechách je polévka grunt: „Hlavně rybí polévka, která je plná vnitřností a je krémová a vždycky vás zasytí a zahřeje.“
Pstruží polévka Honzy Punčocháře: s knedlíčkem s morkem a pstruhem pečeným na kůži a v trojobalu. Ve vývaru ze slepice nechybí pstruží vnitřnosti.
Forejtův „pstruh od nosu po ocásek“: Pstruh po mlynářsku s drobenkou ze smažené cibule a řas kombu, k tomu květák nakyselo a houby shitake.
Přemek Forejt měl zase v hlavě pstruha pečeného po mlynářsku, jako základ. Ovšem stejně jako Honza Punčochář své květákovo-rybí menu během vaření postupně doplňoval a ladil, nejen podle dostupných surovin.
Co přesně oba nakonec servírovali a které menu zaujalo víc Davida Šaška, Martina Koptiše, místní učitelku z mateřské školy a zelináře? Tři ku jedné je přesvědčilo menu Přemka Forejta, který využil nejen pstruha „od nosu až po ocásek“, jak se můžete přesvědčit na videu, ale i slupky od cibule jako dekoraci. Na pouťové atrakci si tedy večer „užíval“ Honza Punčochář. Nicméně není pochyb, že i jeho menu bylo fenomenální, jak lze pro změnu vyčíst z fotografií v galerii.
