Tradice zdobení vánočního stromku je opravdu stará. Zpočátku je dekorovalo sušené ovoce, ořechy nebo sladkosti, později se začaly používat ozdoby z různých materiálů, včetně skla.
První foukané skleněné ozdoby se u nás zrodily ve 30. letech 20. století. A že se vyrábí stále, na tom má zásluhu několik dílen, které se dají spočítat na prstech dvou rukou. Mezi ně patří i Koulier manželů Šrámkových.
Zlaté prasátko s rouškou bude dobrá vzpomínka, říká výrobce vánočních ozdob |
Nábytek, zámek, ozdoby
Když se někdo věnuje výrobě vánočních ozdob, člověka hned napadne, že musí být šikovný. Petr vystudoval uměleckou průmyslovku, ale už odmala tvořil, pracoval se dřevem, věnoval se řezbařině a restaurátorství. Láska ke dřevu mu zůstala, založil firmu AtelierS, která vyrábí nábytek pro hotely a restaurace.
Kateřina jako malá zase ráda malovala, její výkresy dávaly za vzor ostatním dětem i učitelky v mateřské škole. A přestože talentové zkoušky na umělecké škole zvládla, nakonec se kreslení nevěnovala. Dnes říká, že tato láska je pryč, prý by už nenamalovala ani květinu. Vystudovala ekonomii, věnovala se daňovému poradenství a díky náhodě, přesněji pozvání na grilování, se ocitla na zámku Loučeň.
Umí květák i chobotnici. V Podkrkonoší vznikají vánoční klenoty pro celý svět |
Tenkrát, před 21 lety, byl barokní objekt opuštěný a napůl ruina, dnes díky Kateřině patří mezi nejnavštěvovanější zámky u nás. Pokud jste na Loučeni ještě nebyli, vězte, že kromě prohlídek interiérů vás čeká řada venkovních labyrintů a bludišť, kterými se můžete procházet za každého počasí.
Ale Loučeň je známá rovněž tím, že v prosinci na zámku originálně nazdobí asi dvacet stromů, každý v jiném duchu (výstava je otevřena až do 15. ledna 2023). Letošním spojovacím tématem budou Radosti, které dala Evropa světu, takže budete mít šanci vidět i strom britské královny Viktorie z roku 1848. Nejde o klasický jehličnan, nýbrž pravidelnou dřevěnou konstrukci s větvemi, jež dekorují svíčky a malé vánoční ozdoby.
Další zase připomene bývalého prezidenta Václava Havla, jiný představí ryzí současnost, na něj pověsí skleněnou krásu z nové kolekce secesních ozdob značky Koulier. Vlastně půjde o zmenšeninu stromu, který bude od konce listopadu k vidění v Bruselu ve vstupní hale Evropského parlamentu. Kdo neví, tomu připomeneme, že Česká republika do konce roku 2022 předsedá EU.
Osudové náhody
Kateřina i Petr měli každý svou rodinu a věnovali se vlastním projektům, až je dala dohromady náhoda. „Petra ke mně přivedla asistentka, kterou jsem na jednom veletrhu poslala sbírat letáky výrobců nábytku,“ říká Kateřina. Slovo dalo slovo a jejich cesty se propojily nejen dodavatelsky. Kateřina se přestěhovala z Prahy na Vysočinu, na svět přišly další dvě děti, dohromady mají teď šest potomků. A čas běžel…
Petr a Kateřina Šrámkovi se snaží udržet tradici ručně foukaných skleněných ozdob.
Covidové roky hodně zamíchaly kartami mnoha firem a jednou z nich byla i provozovna Družstva umělecké výroby Dvůr Králové nad Labem, která sídlila v Horním Bradle. Tady se ručně foukané skleněné ozdoby vyráběly od 50. let 20. století do konce dubna 2021, kdy se provozovna zavřela.
Práce v tomto podniku byla pro některé zaměstnance i záležitostí dědictví po předcích, nemluvě o tom, že šlo o lidi znalé řemesla, kterému se člověk učí dlouhý čas. Když se to Kateřina dozvěděla, nebylo jí to jedno.
Ozdoby z Horního Bradla znala, i ony už pár let zdobily vánoční stromy na zámku Loučeň. Navrhla manželovi, že by mohli provozovnu převzít, což se ukázalo technicky i finančně nereálné. Nicméně v té době už nějaký čas zely prázdnotou jiné prostory. Petr svou firmu na výrobu nábytku provozoval na Oflendě, což je část obce Mrákotín na Vysočině. Jak se jeho podnikání rozrůstalo, potřeboval větší prostory. Firmu přestěhoval a zvažoval, co jiného by na Oflendě mohlo být. Prostory nechtěl prodávat, objekt patří jeho rodině už od 17. století.
Všechno se začalo propojovat. Když se Šrámkovi zkontaktovali s bývalými zaměstnanci a bylo jasné, že mnozí chtějí pokračovat v krásném řemesle, do skládačky zapadl poslední střípek a zrodil se Koulier. S fungl novým zázemím pro výrobu (nejdůležitější byla vzduchotechnika) a zkušenostmi a znalostmi zručných foukačů (foukání je nejnáročnější fáze vzniku ozdoby) a dalších profesí. A proč dostala nová značka jméno Koulier? První část slova připomíná koule a druhá část má evokovat název Petrova podniku, tedy Atelieru-S. Navíc Koulier se dobře pamatuje a snadno vyslovuje.
Kam se chodí na nápady
Zajímalo nás, jak si manželé ve společné firmě rozdělili role. Financují ji, řídí a hledají nejlepší model. Petr a Kateřina jsou jako jin a jang, názorově se doplňují i rozcházejí. V jejich vztahu je žena tou submisivnější. Ráda se nechává vést, ale stejně tak má ráda svůj prostor, kdy může vést ostatní.
„Před Koulierem jsme se každý věnoval své práci a doma jsme to neprobírali. Tam jsme byli šťastní, že nemusíme řešit problémy toho druhého v podnikání, ani problémy navzájem. Až ozdoby nás učí nastavovat si pravidla, k nimž si hledáme cestu,“ říká podnikatelka.
Naopak cestu k nové skleněné ozdobě může ve firmě hledat každý. Třeba Kateřině se často zdají živé sny, v nichž vidí konkrétní ozdoby, které se ještě nevyráběly. Takto vznikly duhové cibule, ozdoby stříkané v duhových barvách. Když se povede foukačům a malířkám vysvětlit, co se jí zdálo, vyrobená ozdoba je prý ve finále ještě krásnější než ve snu.
Úplně první kolekcí ozdob, s níž Koulier vstoupil na trh, byly Vlastenecké perníčky v barvách trikolory. Nová kolekce Šťastné a Veselé se čtyřlístkem.
Součástí jedné kolekce je například vzor čtyřlístku. „To je typický příklad dekoru s evolucí. Jsem z něho nadšená. Když jsme tvořili naše základní kolekce, mezi jedněmi z prvních byla žlutá a pro ni jsme vymýšleli nové dekory. Vyrobené vzorky jsme věšeli na stromek, abychom viděli, jak působí. Ale ozdoba vás musí chytit za srdce, i když ji držíte v ruce nebo vidíte v krabičce či jiném obalu. Na jedné z těch testovacích ozdob byla květina, nepravidelnými tvary mi připomínala čtyřlístek. Malířky ho namalovaly a vypadal fantasticky,“ říká.
Jindy se zase stane, že Kateřina vidí už výsledek a pak se malířky ptá: Prosím vás, Jaruško, kde jste se inspirovala? A Jaruška odpoví, že sama sebe nepoznává, prý to z ní tak nějak samo padá. „Na to můžu odpovědět jen jedno. Super, tak ať to padá ještě aspoň hodinu. Zkrátka někdy jsou okamžiky tvůrčí, aniž víme proč, jindy nás něco inspiruje a stejně tak se může stát, že zkoušíme a hledáme nové cesty, které nakonec nikam nevedou,“ tvrdí.
Jak se rodí tvary
Zajímá vás, jak ozdoby vznikají? Máte možnost, na Oflendě vás rádi uvidí. S největší pravděpodobností se tu potkáte s vedoucí provozu Vladimírou Jelínkovou, která rozděluje práci zaměstnancům, objednává materiál a pečuje o vás, zákazníky. Většinou si lidé přijdou ozdoby nejen koupit, každý chce vidět, jak se vyrábí.
Vyfouknutí ozdoby se musí povést napoprvé.
Vlaďka sama pracovala jako foukačka čtyři roky a další dva roky ozdoby malovala. „Tedy, spíš jsem se pokoušela, protože co mají děvčata v ruce přes 20 let, to je proti mně neskutečné,“ říká skromně. A vysvětluje, že foukač se nejdříve učí vyfouknout koule, což trvá i rok nebo rok a půl. Není to žádná legrace, a to se bavíme o základní verzi ozdoby.
Někdo může zůstat u koulí, jiný se posune k dalším tvarům, majstrštyk představuje labuť. Při jejím vyfouknutí se pracuje s takzvanou formou, do které se nahřáté sklo vkládá, ovšem jen pro část těla. U krku a hlavy nastupuje tvarování skla a foukání zároveň. Jde to rychle, jedna labuť bude hotová asi za tři minuty.
Polotovar pro výrobu představují čiré duté trubice, asi 1,6 metrů dlouhé, můžou se lišit průměrem a také sílou skla. Tyče se dováží ze zahraničí a čiré jsou proto, aby foukač při práci dobře viděl, jak se ozdoba tvaruje. Nejprve si však musí trubici rozdělit na díly, těm se říká odtažky. Trubici drží nad hořákem a za pomoci strojků ji otáčí a napaluje.
Vlaďka připomíná, že sklo nevede teplo, tudíž foukače nepálí, navíc při vyfukování ozdoba zároveň chladne, teplá je asi tak půl minuty. S foukačem si moc nepopovídáte, jeho ústa jsou pracovní nástroj. Tolerance velikosti ozdoby je plus minus 1 milimetr, což si foukač měří u každého výrobku (ozdoba musí projít plechovým stojánkem dané velikosti). Nám, kdo si s přesností nejen v práci až tak hlavu nelámeme, nezbývá než smeknout.
Dekorativní možnosti
Když je skleněná koule či jiný tvar vyrobený, často následuje stříbření. Šikovné ruce do ozdob nadávkují ředěný roztok stříbra, pak je ponoří do teplé vody a ihned vznikne stříbrný povrch. Jde o chemickou reakci, kdy se stříbro, přesněji dusičnan stříbrný rozprostře uvnitř ozdob a ty potom připomínají zrcadlo.
„Stříbro nesmí vycáknout na ozdobu zvnějšku, reagovalo by se vzduchem, což by skleněnou nádheru začernilo a znehodnotilo. Stejně jako u foukače i tady platí: stříbří se na první pokus. Když se to nepovede, ozdoba se může vyhodit,“ upřesňuje odbornice.
Ve stříbřírně se dějí zázraky. Čiré sklo získá během pár vteřin zrcadlový efekt.
Teď je na řadě smáčení, zase jde o ruční práci, kdy smáčečka drží ozdobu za takzvaný štylek a noří ji do nádoby s acetonovou barvou. Až vrstvy perfektně zaschnou, ozdoby putují k malířkám-dekoratérkám. Stejně jako ty čistě čiré, na které se rovnou maluje. Malířky používají různé tloušťky štětců i různé odstíny barev. Čím složitější dekor, tím déle trvá, než se narodí, někdy i 3 až 4 hodiny.
Rovněž stříkání v lakovně je náročné na stupňování a nanášení barev.
Ozdoby se ještě můžou zkrášlit obarveným drceným pískem, kdy se určité plochy lehce potřou lepidlem a posypou kamínky a podobně. Někdy se používá více technik, jindy zůstává jenom obarvená krása. Zpravidla po 24 hodinách se hotový výrobek odřezává diamantovým pilníkem, jedním tahem, a štylek je pryč. Ještě se přidá záponka neboli závěs, případně skřipec.
V Koulieru vyrobí asi 200 až 300 000 kusů ročně, aby bylo před Vánocemi co prodávat. Ozdoby si lze koupit přímo v prodejně na Oflendě, na zámku Loučeň nebo v obchodech FAnn parfumerie.
Tradice a relaxace
Práce sice šlechtí, ale Vánoce se blíží. Kde je budou Šrámkovi trávit? „Doma s dětmi. Na Štědrý den u nás nesmí chybět rybí polévka a smažený kapr z rybníku Řeka. Bydlíme v Krucemburku a rybník Řeka je nedaleko. Napájí ho prameny z oblasti, kde dříve byly stříbrné doly. Traduje se, že voda, v níž kapři vyrůstají, obsahuje stopové prvky stříbra.
K rybě chystáme bramborový salát podle receptu mého tatínka, ve kterém nechybí jablka. Večeřet začínáme s první hvězdou na obloze, to je křesťanská tradice, podle níž první večerní hvězda znamená, že jeden den končí, a druhý nastupuje. A pod talíř každý dostane rybí šupinku,“ vysvětluje podnikavá žena.
Jak relaxují, když se naskytnou chvíle volna?
Kateřina to vyjadřuje lakonicky. Odpočívají prý při plánování cest, kam nepojedou, a hledání nemovitostí, které si nekoupí. Nechápeme. „Asi mám víc nápadů, než dokážu zrealizovat, to je můj modus operandi. Rozvíjet nápady mě baví. Před lety jsme s manželem v jednom rakouském obchodním řetězci viděli i letáky, které nabízely zájezdy. A my nezačali studovat, zda mají levnější šunku nebo čedar, ale prohlíželi jsme si cestovní prospekty. Jsme schopní bavit se hodiny o tom, kam bychom mohli jet, co tam budeme dělat, co chceme zažít, kde zaparkujeme…,“ vysvětluje.
„A nakonec nikam nejedeme. Totéž máme s nemovitostmi. Kvůli práci často cestujeme a když se ocitneme v pro nás novém městě, díváme se na domy, které se nám líbí, a povídáme si o nich. Jak bychom je upravili, co by se v nich dalo podniknout. Sice je nekoupíme, ale rádi se o tom bavíme,“ usmívá se.
Nicméně najde se i čas, kdy s mužem místo do auta sedne na kolo nebo se jdou projít. V zimě je láká svah, hodně kvalitního sněhu a široká sjezdovka je pro Kateřinu něco jako extáze. V poslední době ještě objevili kouzlo moře v zimě, v chorvatské Istrii. Do vody, která má asi 8 stupňů, jde Kateřina hned ráno, za východu slunce. Jelikož se začala otužovat dřív, než se to stalo moderní, nemá s tím problém.
A na co se oba těší v příštím roce? Třeba na mezinárodní veletrh svátečních dekorací Christmas World v německém Frankfurtu. Zatím jen jako návštěvníci, aby viděli, jak se tu firmy prezentují. Ale kdo ví, třeba už o rok později tady bude Koulier své foukané skleněné ozdoby také vystavovat.
