Většinu její kolekce si mohou lidé přijít prohlédnout. Malé umělohmotné, ale také dřevěné, porcelánové či voskové krásky totiž neschraňuje jen doma. Mnohé jsou součástí expozice v unikátním litomyšlském Muzeu domečků, panenek a hraček.
Se sbíráním ve velkém začala až poté, co děti vyrostly. „Panenky kupuji na burzách, na inzeráty, začaly mi je nosit i neteře, když viděly, že je sbírám.“
Podobné hobby jako ona má prý jen pár lidí v republice. „V Rychnově nad Kněžnou je paní, která má taky fůru panenek, v Praze mám jednu známou, pak na Karlovarsku. Je nás asi deset. Sbírku mám zřejmě největší, žádná není tak praštěná jako já,“ směje se sběratelka.
Vlastní panenky z celého světa, všech možných barev pleti (přesněji plastu), velikostí či stáří. Jednu ze svých nejoblíbenějších koupila před dvaceti lety na trhu ve Španělsku. Panenku s krásnou tváří a roztrhaným tělem si doma opravila. Dnes by ji nikomu nedala.
Ve sbírce má i panny, které se jí příliš nelíbí. Před kamerou ukazuje ty vyrobené v padesátých letech v Chemoplastu Chropyně. Nezapřou podobu s tehdejší první dámou Martou Gottwaldovou. „Původně byly hezčí, ale pak je (výrobci) takhle zpotvořili. Myslím si, že to udělali opravdu kvůli Martě Gottwaldové, že se jí chtěli zavděčit,“ dodává.
Spolu s panenkami začala sbírat i jejich domečky a vybavení. Desítky obýváků či kuchyní jsou vystaveny v muzeu. Mezi největší rarity patří barokní zámek s kapelou a Mozartem nebo panenka „Andula“ v litomyšlském kroji. Nejstarším exponátům je přes sto let.
Tolik barbín pohromadě na jednom místě, kolik je tady, uvidíte jinde v tuzemsku jen stěží. Jsou tu i panenky podobné celebritám – princezna Diana, Michael Jackson či Charlie Chaplin. Nechybí „panenkovská“ hospoda, obchod, škola a opravna aut.
Panenkám se věnuje třeba při sledování televize. „Občas se s některou trošku pomazlím. Tvářím se, že je opravuji, že je češu a tím si s nimi hraji.“ Také jim šije nebo háčkuje oblečení. „Už se držím hodně zkrátka, ale někdy mi to nedá a ještě si nějakou koupím,“ usmívá se sběratelka.
