Pokud mě zrak nešálí, tak někteří poníci jsou tam duplicitní a spousta dalších se asi líší jen barvou. To mi přijde o ničem.

Podle mě je to o stáří těch poníků - jak se tam i píše. Ostatně já mám taky třeba jeden typ angličáku ve čtyřech barvách, protože se mi líbilo, jak ho trefili... Nebo různé varianty krabic jedné a té samé videohry, různá vydání téže knihy atd.

Vysvětlí mi někdo, co je na té vášni sběratelského?

Na eshopu si pořídím sbírku za pár minut, stačí klikat jako zběsilý a pak ten nákup uhradit.

https://www.bambule.cz/my-little-pony?page=3&id=3456&orderBy=best&orderWay=desc

Otázkou samozřejmě je, jestli jsou všechny exempláře k dostání. Nepsané, ale zřejmé pravidlo říká, že začátky jsou v tomto případě vždy velmi lehké, ale pokud se jedná o nějakou kolekci doložitelnou (katalog a podobně), nemusíte nutně vždy vše nalézt na e-shopu.

A upřímně - doba, kdy se vyměňovaly známky, krabičky od cigaret, obrázky ze žvýkaček a další materiál - je dávno pryč. Shání se po burzách, korespondenčně a z 95 % se vždy platí. Tak už to je.

Tedy pokud sběratel není samaritán a nehromadí podivné předměty, nebo zloděj

...a přitom je to taková blbost...

Když jí to baví, tak proč ne. Pořád je to 100x lepší, než aby chlastala víno z krabice a nadávala na svět.

Sbírka? Vykoupit v hračkářství všechny (i stejné) poníky. To je sběratelská vášeň? Podle mého názoru je to úchylka, se kterou by se měla obrátit na psychologa.

A to k tomu mi vychází jeden poník na 1000Kč. No nekupto ...

Takový mrhání místem, když si představím, kolik by se do těch polic vešlo elpíček.

To musí být radost, mít doma takovou "praktickou" ženu.

Asi stejná jako mít doma chlapa, který zapáleně sbírá pivní tácky nebo angličáky.

Hm, plast za šest set tisíc, to tedy nevím. Kdyby byly figurky spíš uměleckého charakteru, keramika, dřevo atd., to by mi přišlo zábavnější.

Sbírky figurek třeba Simpsonů jsou i dražší.

Klobouk dolů. Ženy na rozdíl od mužů sběratelským vášním moc nepropadají - jsou praktické, přijde jim to jako blbost. Paní má každopádně o zábavu postaráno, což je právě to, co mnoha lidem všech pohlaví chybí.

Znal jsem jednu paní, která zasvětila svůj život sbírání pohledů s motivy psů, a nikoli kreslenými. Ve své sbírce jich měla 22 000. Jenže nebyla ze zahraničí a neměla slavné jméno, takže v podstatě nikomu nestála za to, aby se o ní někdo kromě jejího nejbližšího okolí dozvěděl. A pro všechny, kteří budou mluvit o nesmyslném koníčku: nejenže sbírala pohledy, ale měla úžasný přehled o psích plemenech a dokázala je také poznat.