Neufus sbírá vinylové desky tak dlouho a vytrvale, že se dožil jejich návratu. Hodně fajnšmekrů se totiž k vinylu vrací a jsou přesvědčeni, že digitální záznam na CD nemá takovou zvukovou věrnost.
„Začínal jsem s Olympikama a kapelama, které tehdy letěly, jako každý kluk. Na konci šedesátých let se leccos dalo i ze zahraniční hudby sehnat v obchodě. Horší to začalo být v sedmdesátých, to už se zahraniční tituly z obchodů v podstatě vytratily. Takže jsme chodili na burzy,“ vzpomíná sběratel, jehož sbírka patří mezi největší v Evropě.
Dodnes vzpomíná, když se sejde s nějakým pamětníkem proslavených burz, jak na ně dělali policisté zátahy. Chození na černou burzu desek patřilo nejen k bontonu, ale bylo i součástí vzdoru mladých lidí. „Sehnali jste tam Abbu i Queeny. Cena se pohybovala mezi dvěma a třemi stovkami,“ říká sběratel.
Na konci sedmdesátých let už ho to v Československu přestalo bavit. Šrouby se utahovaly čím dál více a nešlo jen o hudbu, restrikce postihovaly celou společnost, proto se odhodlal emigrovat do Ameriky.
Ale když našel práci a zabydlel se, začal vinyly opět shromažďovat, jak mu na to stačily prostředky. „Nejvíc exemplářů jsem získal vlastně až v devadesátých letech. Tehdy vládlo přesvědčení, že éra vinylů končí, lidé se desek hromadně zbavovali a místo nich nakupovali cédéčka. Takže hromadu cenných desek jsem koupil v podstatě za babku,“ vysvětluje Neufus, který víru neztratil a propaguje klasické desky i na stránkách svého muzea.
Vinylové desky jsou opět v krzuJak se prodávaní vinylové desky, čtěte v rozhovoru s majitelkou obchodu v pražské Lucerně. Původně prodávala i cédéčka, ale kvůli zájmu o klasické desky se specializovala na tento druh muziky. Čtěte ZDE. |
Podle něj nejde jen o hromadění desek. Jeho posláním je podle jeho slov zkompletovat vždy nějakou tématickou oblast a vystavit ve svém muzeu. „Máme tu všechno od mluveného slova až po klasiku a jazz. Teď bychom chtěli udělat výstavu Brodwaye. Mám tu krásné kousky, které jsou vyloženě unikátní a většina lidí si o těch deskách mohla maximálně jen přečíst. Hlavně připomínám, že tu nemáme žádné reprinty, ale jen původní originály,“ pochlubí se.
Jde o to, že firmy, které v současné době začínají zpětně vydávat staré nahrávky, už často nemají původní magnetofonové pásy s nahrávkami. Takže se často uchylují k čištění staré desky a pokud ještě žijí a jsou aktivní interpreti, nechávají si na záznam přihrát živý zvuk. „Jenže to už není ta původní verze. Tu máme jenom my, kteří máme původní vydání desky,“ připomíná.
Pavel Neufus začínal s poslechem českého bigbeatu, ale přiznává, že když žil v Texasu, přičichl i k jiné hudbě. „Takže přes blues a další hudbu se dostanete k vážné hudbě, kterou nás kdysi učili ve škole. Už neposloucháte jediný styl. Ve světě je hromada výborné muziky. Ale je pravda, že když mě přitlačíte, abych ze sebe vysypal nějaká jména, tak stejně řeknu Led Zeppelin, Rolling Stones nebo Beatles, na kterých jsem vyrůstal,“ vypočítává.
Muzeum hudby není klasickým muzeem s kustodem, vždy je před návštěvou potřeba zavolat. Zato si můžete vybrat desku a pustit si ji. Neufus spíš stojí o to, aby se kolem sdružovali zájemci o vinyl a zároveň otevřel i kamenný obchod. Nebo si můžete napsat a sběratel vám pomůže desku sehnat.
V obchodě najdete i památeční kousky jako například Bee Gees z roku 1968, Status Quo 1972 či výběr Abby od Polydoru z roku 1976.
Když si vezmeme archiv iDNES.cz, najdeme tam zmínky o boomu vinylových desek už z roku 2005. To znamená deset let poté, kdy se mělo za to, že cédéčka jim už definitivně vykopala hrob. Jenže – ač jsou CD snazší na ovládání, na přehrávání, na převod do MP3, klasická deska je prostě Zboží. Umělecké dílo. Záleží na tom, na jaké mašině ji budete přehrávat, jak se o ni budete starat. Přežije vás o sto let, v době, když vaše cedéčka už budou dávno k nepřečtení.¨
Bude proto vždycky existovat skupina lidí, kterým jde nejen o to, aby se co nejlevněji (nejlépe zadarmo) dostali k novince, ale i lidé, kterým záleží na hodnotě jako kvalita, trvalá hodnota, výtvarné řešení. A tito lidé vytvářejí samostatný proud, byť nebudou ve většině. Ale kvůli těmto lidem naše gramofony z Litovle nejen přežily konec gramofonové éry, ale výrobce naopak nestíhá vyrábět.
