Obráběč kovů Pavel Kuře vybudoval pohádkový penzion s restaurací doslova vlastníma rukama. Sám osobně dokonce stojí v kuchyni u plotny se svojí ženou, vyučenou prodavačkou. Na place jim pomáhá dcera, naštěstí alespoň ta je vyučená v oboru. Jenže vlastnímu tátovi se špatně radí a odporuje.
Kuře by se pro hosty na uši postavil, přesto to drhne
Pohlreich sice U Zběhlíka nejprve dá najevo nelibost nad talíři pocákanými balsamikem, což podle něj patří do gastronomických osmdesátých až sedmdesátých let. Ani francouzské ratatouille s řeckými tzatziky a italským parmazánem na jednom talíři ho v pardubickém kraji zrovna neuvádí v nadšení. Zato jednoduše připravené čerstvé místní ryby, koláčky podle babičky a domácí klobásky vidí jako dobrý základ jídelníčku.
A je u vytržení z restauratéra na konci světa, v Čisté u Litomyšle, který je sice původně vyučený obráběčem kovů, ale není mu zatěžko stát celý den v kuchyni a připravovat domácí zabijačku nebo zvěřinové hody. Snad i proto, že Pohlreich jako správný "městský floutek" by sám jitrničky připravit nezvládl, což se dost zábavným způsobem ukáže přímo před kamerou a lze to vidět ve čtvrtek večer na Primě.
Zato pan Kuře by pro hosty udělal cokoliv. Vloni v zimě dokonce prošlapával na běžkách cestu lesem do Svitav a na stromy věšel směrovky. I tak za celou zimní sezonu cestu do hospody našlo 10 lidí. Jsou z toho s manželkou nešťastní, navíc nemají z čeho platit personál. A to si téměř všechno potřebné kolem restaurace a penzionu dělá pan Kuře sám. "Voni asi dělaj za všechny ostatní, kteří dělaj hovno," kroutí hlavou šéf.
Jde jen o to, umět si nastavit chod kuchyně
Šéf s Kuřetem vypustí "do ohrádky" v potoce živé pstruhy a hned druhý den si jednoho objedná.
Přitom se nedá říct, že by Kuřetovi dělali v kuchyni všechno špatně. Sami od sebe si například jezdí do města pro čerstvé pstruhy. Od Pohlreicha se pan majitel dokonce nechá přesvědčit, aby je vozil živé a využil potoka, který mu teče přímo pod zahrádkou restaurace. A šéf si sám s chutí hned vyzkouší, jaké to je, poslat si personál vylovit čerstvého pstruha a za chvíli ho přinést na talíři.
Největším problémem se totiž ukáže chaos, který v kuchyni vládne jednoduše proto, že v ní vaří dva amatéři. Nikdy neviděli, jak to má v kuchyni šlapat a jejich bývalý kuchař o tom evidentně také neměl ponětí. Takže je šéf trošku zasvětí a vyřkne přesvědčení, že to zvládnou: "Máte jeden vzácnej dar, nejste líný…"
Lišta na objednávky je podle Pohlreicha základem hladkého chodu každé kuchyně. "Restaurační podnikání není žádnej mozkovej trust. Dělají ho normální lidi, co jsou schopni se naučit jednoduché úkony," vysvětluje ulítanému Kuřeti a jeho paní, kteří nestíhají. Dcera z oboru už na ně jistě dohlédne.
Pak už jen přesvědčit pana Kuřete, že je to sice pěkné, že dělá všechno pro spokojenost hostů, ale že spokojený musí být také on sám. A hlavně, že hosté nemohou odcházet spokojení na jeho úkor a že si musí nechat za kvalitní jídlo také dobře zaplatit. Zkontrolovat, jestli to funguje, si do Čisté můžete zajet i na kole. Najdete ji v trojúhelníku mezi Svitavami, Litomyšlí a Poličkou.
