Odrůd rajčat je nepočítaně, a každá vyniká něčím jiným.
Rajče jedlé či lilek rajče pochází z Jižní Ameriky, ale domestikovali ho nejspíš Aztékové na území dnešního Mexika. Jeho bobule se začaly v Evropě jíst až v půli 19. století, předtím se pěstovalo jen jako okrasná rostlina z obavy, že jsou jedovaté. Zralá rajčata mívají červenou či žlutou barvu, ale existují i oranžová, zelená, fialová a černá. Disponují tzv. pátou chutí, umami.
Nejznámější druhy
Cherry (též třešňová či koktejlová) rajčata jsou drobná a sladká. Předurčuje je to k použití zastudena. Existují i žlutá či oranžová rajčátka – kulatá i hruškovitá či datlovitého tvaru.
Keříčková rajčata mají trochu větší plody než cherry a prodávají se na větvičkách. Jsou skvělá začerstva i pečená a grilovaná, když je pečete na větvičce, posílí to aroma.
Býčí srdce a podobně se označují plody velkých odrůd srdčitého tvaru, s více či méně naznačeným žebrováním. Řadí se k masitým plodům, u nichž se využívá jejich pevné dužiny a malého množství semen například v sendvičích a na koláčích.
Oválná či vejčitá rajčata jsou podlouhlé, chuťově výrazné plody typické pro italskou a středomořskou kuchyni, skvělé do salátů i na konzervování, kde se uplatňují také odrůdy soudkovitého tvaru. Mají málo semen. Jsou to ta pravá na omáčky k těstovinám i na pizzu. Vyhlášená je odrůda San Marzano, ideální například do salátu i caprese s mozzarellou a bazalkou.
