 |
Prý jste chtěl být umělcem... Je to tak?
Chodil jsem na školu s hudebním zaměřením. Zpíval jsem ve sboru Vraník a každý z nás musel ovládat nějaký nástroj. Mně rodiče vybrali violoncello. Jenže upřímně: Neměl jsem to v sobě. Premiantem ve hře na cello jsem se nestal. Měl jsem ale skvělého učitele, který se mnou dokázal mít nekonečnou trpělivost. S odstupem času ho za to obdivuju. A právě díky němu mě to nakonec i trochu chytlo.
Rodiče vás viděli na koncertních pódiích?
Ano, naši byli přesvědčení, že ze mě jednou bude virtuos. No… nevyšlo to. (smích) Ale možná mne právě to nakoplo. Beru to tak, že všechno, co se člověku v životě přihodí, má svůj důvod. A kdo ví, třeba i to moje trápení s violoncellem mě nakonec dovedlo tam, kde jsem dnes.
Spolupráce s McDonald’s nelituji. Mít svůj hamburger v ikonickém řetězci se nepodaří každému.
