Každý nůž má v kuchyni své využití.
1. Loupací
Je malý, šikovný a poslouží hlavně těm, kteří mají plné zuby zpupných škrabek. Než byste žehrali na brambory skalpované škrabkou do rozměrů hrací kostky, raději využijte kratší, lehký nožík s velmi ostrou špičkou a zakřivenou čepelí s rovným ostřím.
Nůž, který má čepel obvykle dlouhou sedm až devět centimetrů, je ideální na loupání ovoce i zeleniny, ať je jablko dokonale kulaté, nebo nad sebou příroda při formování brambory ztratila kontrolu. Poslouží i pro vykrajování nevzhledných kazů stejně jako ozdobných tvarů na sváteční tabuli.
2. Na zeleninu
Jen o málo delší než loupací jsou nože na krájení, případně čištění zeleniny. Jejich čepel bývá osm až čtrnáct centimetrů dlouhá, ostří je většinou rovné, někdy také zoubkované.
Velký test nožůI za pár stokorun můžete svému prkénku koupit spolehlivého parťáka. Chce to jen pečlivě vybírat, aby vám ve výzbroji neskončila další tupá kudla, kterou si nejsnáz uříznete prst. |
Protože se snadno ovládají, jsou skvělé při kuchyňské robotě, která vyžaduje přesnost – tudíž s ním výborně pokrájíte cibuli, aniž byste přišli byť o jediný článek prstu.
Oblíbené jsou nože na zeleninu (a ovoce, samozřejmě) s keramickou čepelí, protože je není potřeba brousit – ale také je není možné doma brousit.
3. Na rajčata
Je to jeden z nejméně oblíbených soupeřů, s nimiž se můžeme na ostří nože setkat na kuchyňském prkénku: rajče. Zvenčí kluzké a tuhé, uvnitř jako polštář, plné šťávy a přilnavých semínek.
Připravit tuhle surovinu třeba na salát caprese chce buď skutečný fortel, spolupracující rajčata, nebo vhodného pomocníka – speciální nůž.
Jeho čepel bývá deset až čtrnáct centimetrů dlouhá, lehce prohnutá, se zoubkovaným ostřím, které pronikne slupkou, aniž by kulatý plod rozdrtilo na neforemnou hroudu.
Špička nože může být ostrá, aby se s ní povrch dobře nakrojil, ale také zdvojená do vidlice. To pak rajče svižně rozkrojíte a vidlicí ho snadno přemístíte na talíř, aniž by z úhledně vysoustruženého kolečka zůstala opatlaná placka.
4. Sekáček
Že je sekáček dokonalý nástroj na přesekávání žeber, špalků masa nebo dělení kloubů, asi není pochyb. A že je to náčiní původem z Číny, také nikoho nezaskočí, protože drobný asijský kuchař hbitě se ohánějící mezi pánvemi wok kusem oceli je vděčné vizuální klišé. Ovšem v říši středu využívají lehký a tenký sekáček s širokou, vyváženou obdélníkovou čepelí a ostřím podobným sekerce také na krájení zeleniny, a to i na křehké tvary blízké umění kaligrafie. Jen se v některém asijském občerstvení podívejte kuchaři pod ruku!
5. Santoku
Ještě o kus dál na východ, v zemi vycházejícího slunce, má původ nůž santoku neboli „nůž tří ctností“. Už to jméno si žádá, aby zrod překvapivě lehkého nože s tenkou, ideálně šestnáct až osmnáct centimetrů dlouhou čepelí s výbrusy a širokou špičkou doprovodila i nějaká prastará samurajská pověst…
Jenže on je to ve skutečnosti po japonsku upravený nůž na hovězí, původně rozšířený ve Francii. I když je to dnes jeden z nejrozšířenějších „japonských“ nožů, do kuchyně, jež se kdysi skládala hlavně z rýže, ryb a zeleniny, údajně prorazil až s rozšířením konzumace masa.
Což je paradox, když uvážíme, že je to nůž ideální na krájení cibule, zeleniny či bylinek.
6. Na šunku
Ano, skutečně existují i speciální nože na šunku, byť většině smrtelníků bude takový nástroj připadat trochu zbytný. Vyznačuje se dlouhou (zhruba dvacet pět centimetrů), tenkou a pružnou čepelí, jíž uříznete mistrovsky útlý plátek z uzené i sušené šunky. Můžete ho použít také na plátkování rostbífu či lososa.
A aby vám nůž s hladkou nebo vroubkovanou čepelí jen nezahříval šuplík, zkuste ho využít i na nakrájení tenkých plátků ananasu.
7. Kuchařský
Pokud vám bude v příborníku scházet nůž na rajčata nebo šunku, nejspíš to přežijete bez úhony, ovšem bez kvalitního kuchařského nože není kuchyně kompletní. To už můžete rovnou připravovat consommé v ešusu.
Kuchařský nůž je kuchyňský univerzál, který má širokou a tvrdou čepel dlouhou ideálně dvacet centimetrů (pro pevnou ruku seženete i čepel přes třicet centimetrů), takže s ním zvládnete zpracovat maso, zeleninu, dýně i bylinky.
Bez větších potíží s ním můžete porcovat a krájet do stran i kolíbáním, kdy se přední část ostří dotýká prkénka. Je to efektivní i efektní – ne nadarmo se tomuto mistru všestrannosti říká „nůž šéfkuchaře“. Přesně tak si totiž budete s tímhle nožem v ruce připadat.
8. Cukrářský
Sice bývá mezi kuchařským náčiním nejdelší, ovšem za ryze chlapský byste cukrářský nůž nejspíš neoznačili. Má pěkně kulatou špičku, je hladký a poměrně široký, abyste jím snadno rozkrojili piškotové korpusy a pak tu křehkou, nadýchanou hmotu bez újmy přenesli stranou.
Pružná čepel se navíc hodí také při roztírání krémů. Pokud ji nahřejete v horké lázni, snadno pak rozetřete na dezert čokoládu nebo nakrájíte čokoládou politý dort, aniž byste hladkou polevu humpolácky polámali.
9. Na chléb
Nůž na chléb je jedním z těch, které byste doma mít měli, byť se jinak šuplíku narvanému speciálními noži vzpíráte. Můžete si namlouvat, že krajíc chleba stejně dobře upižláte i nabroušenou rybičkou, zkuste nůž na pečivo – toho rozdílu si musíte všimnout!
Má čepel dlouhou dvacet až dvacet pět centimetrů, ostrou špičku a zoubkované ostří, díky němuž pečivo nakrájíte rychle, snadno a bez toho, aby byly z rohlíků placky a z chleba trhanec.
10. Filetovací a vykosťovací
Pro rybomily je filetovací nůž nezbytnost, protože bez něj jen stěží ryby vykostíte, zbavíte šupin, stáhnete z kůže a naporcujete. Má velmi tenkou a obdivuhodně pružnou čepel dlouhou od patnácti do třiceti centimetrů, jež se od rukojeti ke špičce zakřivuje.
Pokud rybám moc nedáte, zato červené maso je vaše kotva v jídelníčku, poohlédněte se po vykosťovacím noži. Pozor, nezaměňovat!
Vykosťovací je kratší, čepel se většinou vejde mezi dvanáct až sedmnáct centimetrů, je pevnější a méně ohebná. Na odblanění svíčkové nebo vyříznutí kosti z krkovice je ideální.
11. Plátkovací
Ostrý jako břitva nejen při kraji, ale také na špici, s čepelí tenkou a dlouhou patnáct až dvacet pět centimetrů, pevný a velmi praktický. S plátkovacím nožem uděláte v kuchyni velkou parádu, protože vám pomůže nejen zkrotit hotové maso na pohledné plátky, ale také ho připravit a očistit ještě za syrova.
Využití mu najdou u linky i ti, kteří masu nijak neholdují, protože se hodí také na krájení velkého ovoce či zeleniny. Meloun? Celer? Ananas? Žádná výzva!
12. Špikovací
Špikovací nůž silně připomíná nůž plátkovací, jen se u něj zastavil růst, když mu čepel dorostla do délky deseti až patnácti centimetrů. Jinak je stejně pevný, ostrý a v ruce sedí jako ulitý.
Aby taky ne, když je s ním potřeba zvládnout precizní špikování hovězího, ale také odřezávání tučného masa nebo šlach. Výborně obstojí i při loupání, krájení, čištění nebo zdobení ovoce a zeleniny, prostě malý kuchyňský všeuměl.
13. Na sýr
Kdyby se sestavoval žebříček potravin, s nimiž je na prkénku největší „zábava“, asi by hned za rajčaty zaváněly měkké zrající sýry. Lepí se, trhají, mačkají a amatérského kuchaře významně rozčilují...
S trucujícím romadurem se však snadno vypořádáte pomocí nože s tenkou čepelí, jež má co nejmenší plochu, aby se na ni sýr vděčně nelepil. Proto bývají děrované.
A navrch mají špičku zdvojenou do vidlice, aby bylo jak zatouchající laskominu servírovat. Ovšem pozor, tvrdé, čerstvé či poloměkké sýry potřebují vlastní náčiní, o nivě, na niž je ideální použít strunu na sýr, ani nemluvě.
14. Ocílka
Jako potřebujeme pravidelnou očistu a péči my, dožadují se jí i obyvatelé zásuvky s noži. Že mají přebývat v čistotě, je jasné, navíc jim každý týden dopřejte přiostření ocílkou.
Při nákupu přitom zvažujte, jak dlouhé nože doma máte, ocílka totiž musí být vždycky delší než nejdelší kudla v šuplíku. A také musí být z tvrdšího materiálu, jinak nože nenabrousíte a ještě si ocílku poničíte.
