Tak třeba Pavel Hrabal napsal: „Chtěl bych vás poprosit o pomoc s vyluštěním hříčky, v mém případě sázky. V rozhlase jsem zaslechl, že v češtině existují tři dvojice slov, které se tváří jako opaky, ale samozřejmě nejsou, spíše to jsou synonyma. Například ‚stvůranestvůra‘. Na další dvě dvojice si ne a ne vzpomenout.“
Čtenář má pravdu, takových slov existuje několik, například „svár-nesvár“. Jak vznikla? Jde o pozůstatek staršího vývoje jazyka, kdy předpona ne- sloužila k zesílení významu slov, která už záporný význam měla sama o sobě.
Jazykovědec Karel Oliva to mnohokrát vysvětlil na slově „neurvalý“. Vyprávěl, že slovo „urvalý“ dnešní čeština dávno nezná, ve staré mluvě se tak ovšem označovali lidé špatní a zlí.
„Takoví, kteří se doslova, či obrazně, třeba díky nějaké vrchnostenské milosti, utrhli neboli urvali ze šibenice, ač na ní měli viset. Proto byli urvalí,“ vysvětluje jazykovědec Oliva. Podobně je to třeba se slovem neplecha, kdy se dříve používalo slovo „plechý“ ve významu špatný.
Ale zpět k nejčastějším chybám v češtině, které sestavil Ústav pro jazyk český (ÚJČ) Akademie věd ČR a další jazykovědci. Týdeník 5plus2 jich v únoru zveřejnil jen část, například slova „hold (pocta) a holt (konstatování), dále třeba „spontánní vs. spontální“ – správně je jen první možnost, kde se vzala varianta s písmenem „l“, se dodnes neví.
Druhou část nejčastějších chyb Čechů v českém jazyce si můžete přečíst na dalších stranách. Které to jsou?
KVÍZ: Jak si poradíte s pravopisnými špeky? |
