Až do poloviny září máte jedinečnou možnost v Galerii Gočárovy domy v Zoo Praha obdivovat naživo až 30 druhů pralesniček. Tedy drobounkých žabek z pralesů Střední a Jižní Ameriky, které patří k nejjedovatějším a nejnápadněji zbarveným zvířatům planety. Jejich tzv. aposematické zbarvení je jasným varováním všem predátorům: Nejsem vhodná potrava! Na snímku pralesnička batikovaná

Autor: Petr Hamerník, Zoo Praha

Na výstavě zjistíte, že jsou opravdu nevelké i zcela miniaturní a najdete mezi nimi mimo jiné jednu z nejjedovatějších žab světa pralesničku strašnou (na snímku), ale i vzácně chované druhy jako třeba pralesničku tajemnou nebo batikovou Capurgana. Pralesničky neboli šípové žáby jsou známé také jako „dendrobátky“, tedy jako zástupci čeledi pralesničkovití (Dendrobatidae).

Autor: Petr Hamerník, Zoo Praha

Pro svou barevnost jou opravdu nepřehlédnutelné, přitom se jejich zbarvení může výrazně lišit i v rámci jednoho a téhož druhu. Zpravidla jde o různé kombinace velice kontrastních barev, jako je černá, žlutá, červená, oranžová, modrá, svítivě zelená apod. Velice častým motivem jsou výrazné podélné pruhy, táhnoucí se po stranách celé délky hřbetu, nebo různobarevné skvrnky či „cákance“ mnoha tvarů a velikostí na výrazném pozadí. Na snímku pralesnička pruhovaná

Autor: Petr Hamerník, Zoo Praha

Výraznou barevností šípových žab příroda nehraje na krásu, jde především o účelnost: cílem je varovat nepřítele a odradit ho od případného útoku. Na snímku pralesnička barvířská Brazilian. (Existují i jiné druhy žab tropických deštných pralesů, které se pestrostí barev, velikostí i způsobem života pralesničkám podobají. Některé dokonce produkují i podobný kožní jed, ovšem taxonomicky nejsou s pralesničkami nijak blíže příbuzné. Příkladem jsou třeba mantely, jejichž asi jedenáct druhů obývá vlhkou džungli na Madagaskaru.)

Autor: Petr Hamerník, Zoo Praha

Většina pralesniček je zemních, případně obývají podrost pralesních velikánů. Jen menší část zástupců můžeme objevit vysoko v korunách stromů. Na snímku pralesnička Summersova

Autor: Petr Hamerník, Zoo Praha

Největší pralesničky dorůstají až 6 cm, ty nejmenší jsou jen asi 1 cm dlouhé. Všechny „dendrobátky“ mají na koncích prstů předních končetin přísavné polštářky, s jejichž pomocí se udrží i na úplně hladkých plochách, třeba na skle. Na snímku Ranitomeya benedicta

Autor: Vít Lukáš

Přestože pocházejí z tropů, paradoxně pralesničky nesnášejí vysoké teploty. V přízemním keřovém a bylinném patře jsou denní maxima jen 21–25 °C; teploty vyšší než 28 °C jsou pro většinu druhů pralesniček smrtelné. Na snímku pralesnička batikovaná

Autor: Petr Hamerník, Zoo Praha

Stejně jako žabky samotné, půvabné je i rozmnožování pralesniček, jehož počátek je plný zvuků. Sameček se samičce dvoří a přitom jí „zpívá“. Někdy jde o jakési cvrkání, jindy o jemné hvízdání či vrzání – každý druh volá jinak). Pokud je samička připravena k páření a zpěv samečka ji zaujme, dojde k velice něžné předehře, kdy samička hladí samečka po zádech. Poté naklade vajíčka do dutiny, úkrytu pod listy nebo na list bromélie, kde je sameček oplodní. Na snímku vajíčka druhu Epipedobates anthonyi Santa Isabel

Autor: Vít Lukáš

Na rozdíl od jiných druhů žab – jejichž rodičovské povinnosti končí nakladením vajíček – jsou pralesničky velice starostlivými rodiči. I proto, že snůšky u řady druhů čítají jen 2 až 10 vajíček. Snůšku sameček hlídá a zvlhčuje ji, pak se asi po dvou týdnech vykulí droboučcí pulci a ty pak sameček roznáší na svých zádech do předem vyhlédnutých miniaturních tůněk například v úžlabí listů bromélií nebo v prohlubních či prasklinách v kůře stromů). Většinou do každé tůňky umístí jen jednoho potomka – pulci (na snímku) totiž mají silné sklony ke kanibalismu.

Autor: Vít Lukáš

Smrtelně jedovatých pralesniček, které představují nebezpečí i pro člověka, je jen několik. Ovšem ty ve svém drobném těle mohou mít až jeden miligram jedu (batrachotoxin). Toto minimální množství podle některých autorů může stačit k usmrcení 10 tisíc myší, 15 lidí nebo dvou slonů. Smrtelná dávka pro průměrného člověka může tedy být přibližně 100 mikrogramů, tedy ekvivalent váhy dvou zrnek jemné kuchyňské soli. Na snímku pralesnička strašná

Autor: Petr Hamerník, Zoo Praha

Batrachotoxin je zhruba patnáctkrát účinnější než kurare a v současnosti neexistuje pro léčbu otravy batrachotoxinem žádný účinný protijed. Známými lovci užívajícími účinný jed „dendrobátek“ jsou například amazonští Janomamové. Sekretem z pokožky těchto žab natírají šipky do foukaček před každým lovem. Na snímku Epipedobates anthonyi Rio Saladillo

Autor: Vít Lukáš

Indiáni kmene Tupinamba zase podle legendy využívají jed pralesničky barvířské (Dendrobates tinctorius) k přebarvování svých ochočených domácích mazlíčků – papoušků. Když se vytrhne papouškovi pero a vzniklá ranka se natře jedem této žabky, nově narostlé pero je jasně oranžové nebo žluté namísto původně zeleného. Této technice se říká tapiráž. Na snímku pralesnička barvířská Azureus

Autor: Petr Hamerník, Zoo Praha

Zajímavé žabky, že? Pokud vás zaujaly, můžete za nimi zamířit o víkendu – každou neděli od 13 hodin se totiž můžete těšit na komentované prohlídky s odborným chovatelem. Na snímku pralesnička batikovaná

Autor: Petr Hamerník, Zoo Praha

Žáby, jejichž jed používají k lovu amazonští indiáni, můžete obdivovat až do poloviny září. Na snímku Oophaga pumilio Bastimentos

Autor: Vít Lukáš

Nenechte si je v Zoo Praha určitě ujít, výstava je pro všechny návštěvníky Zoo Praha zdarma k platné vstupence do zoo. Na snímku Dendrobates leucomelas

Autor: Vít Lukáš

Smrt do minuty. Nejjedovatější žábou je pralesnička strašná