Poznala jsem Pohlreicha, jak ho neznáte: na kurzu vaření zazpíval

O kurzu v Prakulu jsem slyšela, že je to jedna velká opíječka. Což rozhodně neplatí. Samozřejmě, máte možnost se zadarmo opít, alkohol je v ceně, ale s ostrým nožem se pak příliš ohánět nelze.

Po každém testu kurzu vaření mě čtenáři zasypali dotazy, kdy konečně vyzkouším Prakul. A tak jsem se do největší školy vaření vydala. Vybrala jsem si kurz přípravy drůbeže se Zdeňkem Pohlreichem. Když tvrdí, že "Kdo neumí dobře jíst, nemůže bejt úplně šťastnej" (viz předchozí článek), musí snad stát za to.  

Lekci vedl spolu s Romanem Vaňkem, kterého znáte z pořadu Na nože a tvoří spolu sehranou dvojku. A protože nás bylo dvacet a pánové sami by nás těžko zkrotili, přizvali si další pomocníky: tři kuchaře, učnici a další pomocnici.

Kvalita ve všech směrech je základ

Do Suchdola jsem jela z centra tři čtvrtě hodiny. Z autobusu jsem se vykulila uvařená. Byl horký den, takže jsem ocenila, že škola vaření byla klimatizovaná. Na uvítanou nás čekal střik, odvážnější i "tamoja". Jak vysvětlil Vaněk, je to vlastně obyčejná slivovice. "Vždycky přijede Moravák, dá si štamprdli a řekne: 'Inu dobrá, ale ta moja...' Tak si od něj pár lahviček vezmeme, pak přijede další týpek z Moravy a zase se to opakuje."

Vaněk, majitel Pražského kulinářského institutu, si ze začátku neodpustí reklamu, ale vtipnou formou. Nabízí knížky a DVD z místní produkce. "A obzvlášť doporučuju kuchařku tady pana Pohlreicha Prostřeno bez servítků, nejkrásnější je na ní ten závěr, protože ten jsem psal já." Pak vysvětluje, že si vlastně ale máte koupit jeho dílo, protože z něj má sedm korun, zatímco z Pohlreichovy bible nic. "Pan Vaněk je děsně na peníze," směje se mu Pohlreich.

Jestli čekáte drsného Pohlreicha, tak vás vážná tvář "hrdiny české gastronomie" překvapí. Žádný pruďas, občas mi připadá spíš unavený. Postup receptu vypráví klidně a zřetelně, bez zbytečných ozdobiček. "My navíc neprozrazujeme žádné tipy a triky, ale jen to, jak se to má správně dělat," doplňuje ho Vaněk. A to je podstata celého kurzu.

Sami si vše naporcujete i připravíte

Pracujeme s kvalitním masem. A na chuti to je znát. Kvalitní kachna, křepelka i kuře bylo famózní, plné šťávy. Pánové si opět neodpustí menší reklamu, protože drůbež dováží Zdeněk Pohlreich. Podávají ji ale s vtipem. A kvalitu vstupních surovin ostatně zdůrazňují neustále.

Nejprve jsme se vrhli na porcování opeřenců. Pracovní plochu jsme sdíleli ve dvojici, v porcování jsme se střídali, případně zvolili variantu jeden kuře, druhý kachnu. Křepelku vykosťoval každý svou. Ačkoliv kuře porcuji běžně, pod očima mistrů kuchařů jsem zkazila i naprosté základy: křídlo odsekla ve špatném kloubku, u prsou zajela příliš hluboko...

Pořád mi někdo stál za zády a chyby napravoval. Jakmile jeden z kuchařů odešel, už přicházel další se slovy: "Potřebujete pomoct?" A tak to šlo prakticky při celém vaření. Nikdy jsem neměla pocit, že bych na pánvičku a nůž byla sama, i když učebna byla plná. Dvacetkrát řeknete "s dovolením", desetkrát se omluvíte, že o někoho zavadíte, něco shodíte ze stolu nebo loktem otevřete konvektomat.

Postupně jsme na talíři vykouzlili čtyři pokrmy – nadívanou křepelku, kachní prsa na pomerančích, kuřecí na paprice a pošírovaná kuřecí prsa s estragonovou omáčkou. Zdánlivě obyčejná jídla, řeknete si možná. Ale vážně si budete doma připravovat recept hodný michelinské kuchyně, při kterém budete tři dny lítat po světových tržnicích a shánět suroviny?

Mise splněna: drůbeží fakt umím připravit

V jednoduchosti je krása, všechny pokrmy měly svoje kouzlo. Kolikrát stačí  špetka pepře nebo lžička másla, kterou Pohlreich po ochutnání přidá, a místo jedničky dostanete od hostů jedničku s hvězdičkou. A hvězda televizní obrazovky čas od času opepří i atmosféru – třeba narážkami na Jirku Babicu. "Když nemáte kuře, tak tam nedávejte žádný kuře, i když je to kuře na paprice."

Pohlreich i Vaněk mají charisma. Spiklenecky zamrkají, povzbudí... a vy jim věříte, že to vážně zvládnete. Žádné nadávky. Ti dva spolu skvěle vtipkují. Prozpěvují si a předvádí i groteskní show. Jedné z přítomných dam se zdál pokrm na talíři naservírovaný příliš jednoduše. A tak přišla řada na bylinky. A pak na bobkový list. Pohlreich ho se slzami smíchu v očích zabodával přímo do masa. "Hlavně když to není jedlý, to je důležitý." Vaněk se hned přidával, na talíř přihodil zmrzlé kapustičky a hrst hrášku.

Výhody kurzu

Opravdu vaříte a opravdu se to naučíte,
používáte kvalitní suroviny,
poznáte tvář z obrazovky,
všichni se vám plně věnují,
pití v ceně,
jídlo si odnesete domů.

Kurzu se účastní všechny věkové kategorie, žádné "samé ženy".　

Za mohutného povzbuzování přidal Pohlreich ještě plátek pomeranče a mrkve a salát, Vaněk nezahálel a celý talíř nazdobil čerstvě namletým pepřem. "Nádhera," liboval si, když pózoval s desetilitrovým balením kečupu. Prý pozdrav. Hádejte, komu. Tuhle porci už nikdo neochutnal, ale ze vzorově připraveného talíře každý jedno sousto uzobnul a pak zkoušel vyladit svůj vlastní. "Vždyť to je deutsche fekal porno," nadávali shodně pánové, pokud někdo prezentaci jídla odbyl.

Nevýhody kurzu

Větší počet účastníků kurzu, nekoná se v centru Prahy, ale v Suchdole, vyšší cena.

Někdo se ani se servírováním na talíř nezaobíral. Čtyři poctivé porce totiž sní málokdo, takže třeba křepelka skončila u většiny lidí místo v žaludcích v krabičkách. Po víc než čtyřhodinovém galakoncertu dobrého jídla se na pány nahrnula smečka fotekchtivých kurzistů. Když se fotografuje žena, kuchaři si pobrukují. Ochotně podepisují kuchařky, autogram klidně rozdají i na vařečku. Jeden podpis dostane každý na certifikátu.

Z Prakulu si odnáším to hlavní: ta jídla opravdu umím uvařit. Ne tak dobře jako Vaněk a Pohlreich, ale i snaha se počítá. Hlavně ji nezabít kečupem.