Nožů je velké množství druhů, nemá však cenu kupovat všechny, byla by to zbytečná investice. Na druhou stranu málo taky není správně. Když potřebujete oškrábat bramboru, rozhodně je nepohodlné dělat to velkým kuchařským nožem. Stejně tak nebudete filetovat rybu nebo vykosťovat kuře malým nožíkem na zeleninu.
1. Kuchařský nůž
Tento nůž je absolutním základem, se kterým budete pracovat nejčastěji. Porcovat maso, sekat bylinky, krájet zeleninu.
Kuchařský nůž by měl být stavěný tak, aby se prsty nedotýkaly podložky.
Pro domácí použití, zvláště, když ještě nemáte dostatek zkušeností jako profesionální kuchaři, je zbytečné volit dlouhou čepel, s jakou vidíte pracovat kuchaře v různých televizních pořadech. Pro běžné činnosti si vystačíte s čepelí kolem 20 centimetrů.
Na tomto noži se nevyplatí šetřit, solidní nože však koupíte i do 1 500 korun, a to i u renomovaných značek z jejich nižších řad. Nebude sice kovaný, ale dobrý výrobce si nemůže dovolit zkazit pověst tím, že by uvedl na trh vyloženě špatný výrobek.
Variantou na univerzální nůž šéfkuchaře je nůž santoku. Liší se především tím, že je určený spíš na sekání – nemá tak výrazně kolébkovitý tvar. Tomu, kdo nemá vypracované zápěstí ke klasickému stylu krájení, je to však jedno. Na oplátku získá nůž, který může použít i jako lopatku na sbírání bylinek z prkénka.
2. Nůž na zeleninu
Neměl by chybět v žádné kuchyni. Má krátkou střenku i čepel, aby se dal dobře držet v ruce a snadno se s ním krájely drobné kousky zeleniny. Třeba když loupete brambory nebo okurku (když nepoužíváte škrabku).
Klasický malý nůž na zeleninu by také neměl chybět v žádné kuchyni a u žádného grilování.
Po kuchyňském noži by to měl být jeden z prvních kousků, které si pořídíte do soupravy a který budete používat. Mívá délku čepele kolem osmi centimetrů. Klasické nože na zeleninu mívají rovnou čepel, ale pokud ho budete chtít používat i na běžné drobné krájení, zvolte spíš model, kde je ostří zvednuté ke špičce a získáte tím malý univerzální nůž..
3. Vykosťovací nůž
Tento nůž je charakteristický ostrou špičkou a tenkou čepelí. Hodí se pro jemné operace. Třeba když vykosťujete kuře a potřebujete precizně „jet po kosti“. Proto se často prodávají i v pružné variantě, která usnadňuje práci.
Pro délku se rozhodněte podle toho, jak velké kusy masa obvykle zpracováváte. Například na přípravu filetů ze pstruha si s ním bez problémů vystačíte, většinou bývá čepel dlouhá kolem 15 centimetrů. Pokud „ujíždíte“ na lososovi, spíš uplatníte delší filetovací nůž, tvar je podobný, jen je čepel ještě štíhlejší, nechybí mu ani záštita (proti sklouznutí ruky na čepel) pro zachování bezpečnosti.
4. Sekáček
Určitě nepotřebujete velký sekáček jako mají řezníci. Ale pokud občas kupujete například kotlety vcelku, je lepší je rozseknout sekáčkem, než bušit do drahého nože paličkou na maso.
Protože ho nebudete používat tak často, nemusíte do něj investovat tolik jako do kuchařského nože, ale rozhodně si jej před koupí potěžkejte. To, co se občas nabízí v železářstvích za pár korun je výsměch. Přece jen by měl být tak těžký, aby švihem při dopadu odvedl slibovaný výkon.
5. Ocílka
Součástí vaší kuchyňské soupravy by měla být i ocílka. Detailní článek o výběru ocílky najdete zde, neslouží vlastně k broušení, ale jen k osvěžení ostří. Jak říká Zdeněk Pohlreich: „Když říznete do rajčete a přes slupku to nejde, je s tou kudlou třeba něco udělat“.
28. února 2009 |
Proto když se kuchař chystá krájet, několika tahy ho přetáhne ocílkou, aby se srovnalo ostří. A dobře nabroušený nůž zajistí, že si nebudete muset kupovat speciální nože na chleba nebo jiné zoubkované varianty. Je dobré jednou za rok nebo dva (podle toho jak často pobýváte v kuchyni) nechat nože profesionálně nabrousit (článek o broušení nožů najdete zde) a pak jen na denní bázi lehce doostřovat ocílkou.
6. Blok na nože
Poslední z větších investic, ale jedna z nejdůležitějších. Není nic nehospodárnějšího, než když si pořídíte dobré nože a po práci je společně nahážete do kuchyňské zásuvky. Profesionálové si chovají nože jako v bavlnce. Tak daleko nemusíte jít, stačí, když je po práci uložíte například do dřevěného bloku.
Do tohoto bloku umístíte kulatou ocílku i kuchyňské nůžky.
Než ho koupíte, ujasněte si, kolik otvorů a jaké šířky potřebujete, nejlépe s rezervou, kdybyste výbavu ještě rozšiřovali. Měl by mít jeden nebo dva širší otvory pro kuchařské nože, alespoň čtyři pro tenčí nože. A alespoň jeden nebo dva čtvercové pro kuchyňské nůžky nebo ocílku.
Variant je hodně: nejjednodušší a nejlevnější dřevěné bloky, designové s „navlněnou“ vložkou, kdy nože můžete vsunout do jakéhokoliv místa. Anebo je možné pořídit magnetickou lištu, kterou přišroubujete na stěnu a nože budete ukládat naplocho tam.
