Smíchovská restaurace U svatého Filipa a Jakuba nedaleko stejnojmenného kostela patří shodou roztomilých náhod dvěma kamarádům: Filipovi a Jakubovi. Jeden je vyučený kuchař, druhý nedostudovaný právník.
Je v pražské restauraci v centru blaze?
Ani v poslední sérii Ano, šéfe! tak nechybí pražská restaurace. Pyšní se dobrou lokalitou, hotovkami k obědu, výborným točeným pivem a nekonečnou nabídkou jídel na objednávku, což bývá smrt kuchařů i obsluhujícího personálu. Šéfa ale nepřesvědčí ani jídlo na talíři. Vyděšený je jak ze smažených korbáčiků, tak z kuřecích kousků v sýrové omáčce se šíleným názvem chřestýší oprátka.
Přesto si majitelé myslí, že mají dva úžasné, střídající se šéfy kuchyně. Michala, který je sice vyučený instalatér, ale vaření ho baví, a kupodivu opravdickou a správně vyvařenou kuchařku Dášu. Kdo z nich ve skutečnosti vaří lépe? Filip s Jakubem nechtějí přijít ani o jednoho z nich a doufají, že šéf napjaté vztahy mezi nimi vyřeší. Jenže ten vidí problémy jinde.
Stačilo odsunout špatně chladící lednice a Zdeněk Pohlreich měl po chuti v takové kuchyni vařit.
Po návštěvě kuchyně je totiž Pohlreichovi jasné, že tam bují i něco jiného než jen špatné vztahy mezi kuchaři. Stačí jenom o kousek odstrčit špatně chladící lednici a pokoušejí se o něj mdloby. Vaření tak přijde na řadu až po důkladné noční očistě kuchyně. Ve vzduchu totiž visela vážná hrozba ukončení natáčení.
Práce ještě nikomu neublížila a je inspirující
Následující den to vzal z gruntu i šéf, takže dal volno kuchařům a jednoho z majitelů postavil za sporák a druhého poslal na plac mezi hosty. Chce je probudit z letargie, aby se na svůj podnik podívali jinýma očima, brali ho opravdu za svůj a podle toho se k němu a ke svým hostům chovali. "Ty vole, tady by se prodalo žrádla!" vidí podnikatel Pohlreich úplně živě skryté rezervy podniku.
Vlevo vaří se Zdeňkem Pohlreichem kuchařka Dáša, vpravo vyučený instalatér Michal.
Další den se šlo na pořádný nákup masa, nechybí ani ledvinky a uzená žebra. Při vaření se Zdeňkovi zdála šikovnější Dáša, která je pyšná na svou dršťkovou, kaťák a chřestýší oprátku v podobě kuřecích nudliček. A to i přesto, že si Pohlreich myslí, že ženy do profesionální kuchyně nepatří, jak prozradil v rozhovoru Kdo neumí dobře jíst, nemůže bejt úplně šťastnej. Rajská tu prý v tento den byla naprosto úžasná, jak prozradil zdroj z natáčecího štábu.
Než se šéf rozloučil, navrhl rozšířit pivní sortiment, vařit jednoduchá domácká jídla, pár druhů dobře udělaného masa a dvě tři skvělé polévky. Nic složitého. Problém podle něj vězí v hlavách majitelů a jejich chuti a invenci skutečně vést vlastní podnik. "O každém hostovi přemýšlejte jako o příležitosti zvýšit vaše tržby," radil.
Podniku by podle něj slušela image hezké čisté hospody, kde se vaří hezké české jídlo. Není tedy divu, že chuť dát si něco dobrého českého zřejmě dostanete i dnes večer při sledování tohoto nejčerstvějšího dílu Ano, šéfe! Také jsme podlehli a rozhodli se pro test.
Chřestýše jsme si mohli dát i pár měsíců po natáčení
Arbesovo náměstí máme z redakce iDNES.cz nedaleko. Ve třech jsme tedy v pondělí projeli denní nabídku na internetu a vyrazili. Jestli mají na dveřích šéfovskou samolepku, to neprozradíme, každopádně chřestýší oprátka byla ten den hostům k dispozici, ačkoliv "za Pohlreicha" se s ní téměř dojemně rozloučili. Odvahu k jejímu objednání jsme ale nenašli.
Z polévek byly k výběru hovězí vývar a zelňačka, která vypadala skvěle. V kuchyni ale zřejmě někomu ujela ruka s octem, který nemilosrdně překryl typickou chuť kysaného zelí. Ještě že se ta kyselost dala zajíst chlebem. Vem čert, že vypadal a chutnal jako z minulého týdne.
Tři hotovky už byly v půl jedné vyjedené, ze zbytku jsme si tedy vybrali guláš a smažák, prostě klasiku. Porce byly pořádné. Knedlíky neurazily ani nenadchly, hovězí bylo měkoučké, jen se rozsýpalo. Jen omáčka chutnala, jako kdyby se v kuchyni nikdo nenamáhal s dochucením, což celé jídlo hodilo do těžkého průměru. Škoda. S obrovskou chutí jsme tedy guláš zapili točeným tmavým (a nealkoholickým) pivem. Jen to zasyčelo, ale těžko nám bylo až do večera.
Kolegyně, která si dala smažák, si ovšem libovala, že takhle krásně suchý (rozumějte nenacucaný tukem) obalovaný sýr, neroztékající se a s jemnou strouhankou, dlouho nikde nedostala. Zřejmě byl také pro žaludek o něco lehčí, protože pivu odolala. Nicméně příležitost, že získají tři nové hosty, v hospodě "u svatých" prošvihli. Jedině, že bychom se někdy v horkém létě vrátili kvůli pivu.
