Kdy je bezpečné potravinu zachránit a kdy ji bez váhání vyhodit? Vedle bezpečnosti ovšem rozhodování komplikuje další dilema: jak zbytečně neplýtvat potravinami? Právě tady hledá věda nové cesty a odhaluje, jak k ochraně potravin před plísněmi využít látky z přírody.
Změnil se výskyt plísní v potravinách v posledních desetiletích?
Zajímavá otázka, ovšem odpovědět na ni dokážu jen částečně. S rozvojem vědy se postupně zlepšily možnosti, jak zvládáme plísně v potravinách odhalovat. Nacházíme je tam tedy rozhodně častěji, protože se dostáváme na nižší limity detekce, čili identifikujeme je ve stále menších koncentracích. Díky tomu se nám zpřesňuje obrázek o realitě, tedy o skutečném výskytu plísní kolem nás, ať už v přírodě nebo v potravinách. Ovšem to neznamená, že se jejich četnost mění.
Plísně jsou všudypřítomné, kromě sterilních laboratoří nebo zdravotnických zařízení je najdeme opravdu všude. A pokud mají vhodné podmínky, pak se rozvíjejí. Celkový výskyt plísní se tedy příliš nemění, i když je pravda, že masivní používání fungicidů v zemědělství nebo potravinářských konzervačních látek určité typy plísní částečně potlačuje.
V těžkých případech, kdy krev tímto místem neproudila i několik dní, mohla postižená část těla odumřít. Lidé tak přicházeli o prsty, někdy i o celé části končetin, uši nebo nos.
