„Při sledování jakosti vody se u nás tento činitel zatím nesleduje. Možná existuje nějaký výzkumný program na vysoké škole, ale běžnou praxí to není,“ říká Vít Kodeš z Českého hydrometeorologického ústavu.
Podle něj má naše republika tu výhodu, že leží přímo u zdroje vody, takže nám tolik nehrozí problémy, se kterými se potýkají lidé v oblasti moří a oceánů (psali jsme například zde). Dosud se však nikdo vážněji nezabýval hledáním mikroplastů v kohoutkové vodě, která je pitná.
Hormony ve vodě Problém s plasty ve vodě není jediný, který se řeší. Podobně se začíná mluvit o reziduích antikoncepce, které se dostávají do pitné vody. Tyto látky běžné čističky nevyčistí a jejich přítomnost se při měření nezjišťuje. Celý článek čtěte ZDE. |
Právě na tuto problematiku se zaměřila Orb media ve své studii, kdy měřila počet vláken mikroplastů ve Spojených státech amerických, Evropě i Asii. Nejvíce případů výskytu plastů v kohoutkové vodě našli v Americe (v 94 procentech případů), v Evropě v 75 procentech případů.
Celkem odebrali 159 vzorků z celého světa, v Německu dokonce zjistili mikroplasty ve 24 značkových pivech a také v medu a cukru.
Vědci se domnívají, že plastové částice jsou přítomné i ve vzduchu. Tomu by odpovídalo, že největší zamoření bylo naměřeno ve Americe, kde 80 % domácností má sušičku, kde se nanovlákna vyfukují přímo do vzduchu. Deštěm se pak splachují do vodních toků.
Umělá vlákna se dostávají do kanalizace i při praní v pračce a čistírny vod je nedokážou odfiltrovat. Takže se pak mohou dostávat i do nádrží, ze kterých se vyrábí pitná voda.
Analýza ukazuje problém s mikroplasty s tím, že stupeň zamoření planety je možná ještě větší, než jsme tušili. A vyzývá vlády světa, aby se vážně tímto problémem začaly zabývat. Velikost plastových mikročástic se počítá v nanometrech, až teprve v laboratoři pod mikroskopem vyvstává skutečný problém. A skutečnost, že nejen že konzumujeme mořské ryby plné plastů, ale i pijeme vodu s plastem, je alarmující.
Vědci zjistili, že jen z jediného vyprání fleecové bundy se vyplaví do odpadu 250 000 mikrovláken. Například v Irsku na technologickém institutu Galway-Mayo proběhl malý výzkum, kde také objevili umělá vlákna v kohoutkové vodě a ve studnách.
„Zatím nevíme, jaký to má dopad na zdraví. Z toho důvodu bychom měli dodržovat zásadu předběžné opatrnosti a věnovat tomu dostatek úsilí ihned, abychom zjistili, jaká jsou skutečná rizika,“ uvedla Anne Marie Mahonová, která se výzkumu zúčastnila. Mikroplasty v ovzduší by mohly pronikat do jemných vlásečnic v plicích, pokud jsou v nanorozměrech, mohou se usazovat přímo v orgánech.
První studie sledující vliv plastového znečištění teprve ve světě začínají probíhat. Také obce zatím jen zkoumají, jaká by mohla být jejich role při čištění vod. Tvůrci studie se však shodují v tom, že máme málo času, jinak nás plast brzy dostane.
