Nás starší, kdo jsme celé roky proseděli ve výčepech, ta dobrá zpráva nepřekvapuje. „Pane vrchní, co jste to přinesl v půllitru za krásu?“ popsal to poeticky národní klasik Bohumil Hrabal. „To pivo s nádhernou pěnou. To není pěna, to je šlehaná smetana, to není smetana, to je chladivý puding, to není puding, to je parádní gól. Pane vrchní, ta vaše hospoda, to není putyka, ta vaše hospoda, to je Betlémská kaple, ve které se každý host stává tím, kým chtěl být. Pane vrchní, ta vaše hospoda, to je hlučná samota, ve které se nejlíp sní.“
Obezita nesouvisí přímo s pěnivým mokem, ale s celkovým přístupem k životu. Kdo to přehání s pivem, ten se většinou i přejídá a nehýbe se.
