Sedíme spolu u kuchyňského stolu a dopoledne jednoho pracovního dne nadšeně trávíme něčím, co by se dalo považovat za zábavu pro děti. No a co. „Dejte mu nožku přes nožku, ať má pohodu,“ poradí mi Petr, když se spolu s ním pokouším jednoho dubánka vyvořit.
Petr odmalička rád kreslil, zlom v životním směřování však přišel, když ho maminka přihlásila do kroužku počítačů. V té době byly počítače malý zázrak a na kroužku Petra naučili základy programování, které ho nadchlo.
Když jsem udělal jednoho na záchodě – tedy on byl na záchodě, já ho dělal u stolu, dodělal jsem mu i záchodovou štětku, papír a podobné detaily.