Ctenolepisma longicaudata alias „papírová ryba“

Ctenolepisma longicaudata alias „papírová ryba“ | foto: Wikimedia Commons

Není rybenka jako rybenka. Ty z Nizozemska žerou celé archivy

  • 7
Běžné domácí rybenky většinou žádnou škodu nenadělají, jejich exotický sourozenec už představuje větší nebezpečí. Alespoň pro archivy, sbírky knih, časopisů nebo fotografií, ale třeba i pro domácí tapety. Brzy se může pustit i do těch českých.

„Papírová ryba“. Tak se v některých jazycích přezdívá druhu Ctenolepisma longicaudata, který je pro laika k nerozpoznání od klasické rybenky domácí (latinsky Lepisma saccharina). Prvně jmenovaná je o pár milimetrů větší a zbarvená více do šediva. Má ale stejný tvar těla, tykadla i senzorické štětiny.

Oproti „naší“ rybence je hladovější, odolnější a potenciálně nebezpečnější. Začala se šířit z Nizozemska, kde ji znají už od osmdesátých let minulého století; původ má nejspíš v Jižní Africe. V posledních letech trápí Němce a je možné, že se rozšíří i k nám.

Spíš než u běžné veřejnosti platí za známého zloducha mezi knihovníky, sběrateli, archiváři, vědci a zaměstnanci muzeí. Právě u nich dokáže napáchat nenávratné škody.

Mizející sbírky

Začíná to nepatrně prokousanými papíry, kterých si necvičené oko ani nevšimne. Papírová rybenka ale žere dál a dál – a výsledkem jsou silně poškozené knihy, časopisy nebo fotografie, které se můžou i zcela rozpadnout. Pro historické archivy nebo muzejní sbírky je to tragédie, téměř bez povšimnutí tak mohou přijít o cenné materiály. A to v obrovském množství.

S šedivým hmyzem ale bojují i běžní lidé, kteří mají doma knihovny, sbírky fotek, šanony s dokumenty, sklep nebo půdu plné starých papírů. Rybenky se prokousávají i tapetami nebo izolačními materiály, často proto trápí obyvatele novostaveb.

Boj s nimi je nerovný. Ctenolepisma, která na zemi žije už víc než 300 milionů let, je velmi odolná a poměrně nenáročná. Nepotřebuje moc vody, jen vlhké prostředí, protože vodu vstřebává ze vzduchu. Vydrží dlouho bez potravy, ale když narazí na papír nebo i některé textilie, dá si říct. Má totiž ráda škrob a umí trávit celulózu. Libuje si ve tmě a v teplotách kolem 25 stupňů Celsia.

Šíří se velice rychle, často poštou, proto se tak snadno dostanou z jedné země do druhé. A spolu s různými balíčky nebo přepravkami pak právě do archivů, sbírek a skladů.

Vanilka na ně neplatí

„Klasických rybenek se zbavíte rychle, třeba tak, že vysušíte vlhké skvrny na zdech,“ popsal deníku Rheinische Post Mike Brooks z nizozemského Výzkumného a poradenského ústavu pro živočišné škůdce. „Papírové rybenky jsou ale všude, od sklepa po střechu.“ Nepomáhá větrání, trik s vanilkou ani přípravky na hubení hmyzu.

Jednou z mála věcí, která na tyto škůdce platí, je zima. Kolem patnácti stupňů se přestávají množit, v teplotách kolem nuly pak umírají. Kdo by se jich však chtěl zbavit nadobro, musel by doma nebo ve skladu snížit teplotu až na několik týdnů. Poměrně nepraktické řešení.

Alternativou může být zásah odborníka. „Profesionální hubitel hmyzu má v boji šanci,“ tvrdí Mike Brooks. „Jenže by je musel umět rozpoznat od rybenek domácích.“ To bohužel dokáže málokdo. Hubit papírové rybenky dokážou také gama paprsky, ty jsou ovšem dostupné jen v několika málo laboratořích.

V Česku zatím nikdo výskyt škůdce nenahlásil, možná už tu ale je – jen ho nikdo neidentifikoval. Není to důvod k panice, ale na místě je všímavost a prevence. Stojí za to skladovat lejstra, časopisy a fotografie raději v uzavíratelných plastových kontejnerech než v papírových přepravkách; pomůže to i proti dalším druhům škůdců.