Jednoduché trikyPokud budete mít větší než třídenní zpoždění, raději kvetení podpořte jednoduchým trikem: větvičku na deset minut ponořte do vlažné vody a teprve potom postavte do vázy. Mezi teplotou a dobou, jež větvička potřebuje k vykvetení, je přímá úměra. Toho můžete využít a probouzení uspíšit nad topením, nebo naopak pozdržet na chladném místě. Teplota by se však neměla měnit vícekrát a náhle. |
Ale ani u zlatice výběr nekončí – na Štědrý večer může rozkvést i šeřík, kalina, trnka… A dokonce i narašené větvičky břízy či vrby (zvláště kultivarů s kroucenými větvemi) jsou velmi ozdobné, ačkoli jen světle zelenými lístky.
Barborku je pěkné utrhnout v souladu s tradicí, ale pokud se o několik dní opozdíte, nic se neděje. I tak se větévka probudí k životu včas, neboť naše byty jsou mnohem teplejší než obydlí našich předků, kteří právě Barbořin svátek vybrali jako nejvhodnější čas.
Řezat a živit
K seříznutí používejte čistý a ostrý nůž, nikdy ne nůžky, které stlačí vodivá pletiva a brání tak žíznivé větvičce v "pití". Barborce dopřejte dostatek světla, zvláště pokud se poupata již začnou rozvíjet, odraženou vodu a místo bez průvanu.
Její krásu pomůže prodloužit výživa pro řezané květiny, kterou v sáčku zakoupíte v každém lepším květinářství. Vodu s výživou nevyměňujte, pouze pravidelně doplňujte. Ovocné dřeviny každý den roste rozprašovačem na květiny a do jejich blízkosti postavte nádobu s vodou – suchý vzduch jim nesvědčí a poupata by mohla zasychat. Zlatice je v tomto směru odolnější a suchý vzduch jí na kráse neubere.
Rozkvetlé barborky jsou velmi půvabné i samotné, ve skleněné či keramické váze. Můžete je ale kombinovat i s doplňkovou zelení nebo narašenými březovými a vrbovými větvičkami. Inspiraci najdete například v ikebaně – prastarém japonském umění jednoduchých, ale působivých květinových vazeb, kde právě rozkvetlé větvičky ovocných stromů hrají důležitou roli.
Pohanská tradice
Barborka má dlouhou tradici. Rozkvetlé třešňové květy jsou symbolem čistoty panny Marie, ale podhoubí tohoto zvyku možná vznikalo již za prastarých dob pohanských, kdy lidé ještě rozmlouvali se stromy a keři.
Pro větvičky ovocných stromů na svátek svaté Barbory chodily hlavně dívky, protože Barbora byla i jejich patronkou. Když barborka rozkvetla přesně na Štědrý den, panna mohla do roka a do dne očekávat ženicha a svatbu. Pokud rozkvetla ještě dříve, měla přijít dříve i veselka. Větvičku musely dívky trhat brzo ráno, když se první sluneční paprsek dotkl obzoru, a to ze stromu nejméně deset let starého. To je ostatně dobrý návod dodnes – pro starší statný strom je jedna větvička kapkou v moři, a tak může darovat i více barborek, aniž by v nejmenším utrpěl.