Zima 1928/1929 byla v Evropě ve 20. století nejstudenější. Nad kontinent pronikl mrazivý vzduch ze Sibiře a průměrné únorové teploty odpovídaly podmínkám v ruském Archangelsku, který leží blízko severního polárního kruhu. Zamrzlo dokonce moře v chorvatském Šibeniku, Baltské moře a laguna v Benátkách.
Po celkem mírném prosinci 1928 nastalo v Čechách po Novém roce extrémní ochlazení, které vydrželo až do konce března. Po celých 62 dní teplota nevystoupala nad bod mrazu. Podle oficiálních měření v Klementinu se tříměsíční zimní období 1928/29 (prosinec až únor) dostalo na třetí místo v pořadí za ještě studenější případy na přelomu let 1829/1830 a 1798/1799, samotný únor 1929 se stal s průměrnou teplotou −11,0 °C nejstudenějším měsícem století.
Tehdy napadly i ve městech spousty sněhu, takže na ulicích běžně lidé lyžovali a sáňkovali.
Zima způsobila mnoho požárů zaviněných intenzivním topením i zamrznutím vody v hasičských stříkačkách. Dalším problémem byly velké přívaly sněhu (v Praze 120 cm, na horách přes čtyři metry), protože od začátku ledna nejen mrzlo, ale také sněžilo. Pod vahou sněhu se dokonce 25. února prolomila střecha pražského Maroldova panoramatu. Byl velký nedostatek uhlí a železniční doprava byla paralyzována, takže byla ve druhé polovině února zrušena školní výuka.
Ještě v únoru se na celém území udržovala extrémně vysoká sněhová pokrývka, například v centru Prahy leželo skoro deset týdnů kolem 30 centimetrů sněhu. Půda místy promrzla až do hloubky jednoho metru a následkem toho odumřela asi polovina všech ovocných stromů, také ozimé polní kultury byly značně zdecimovány. Ptáci padali zmrzlí ze stromů. Sypký sníh navíc vytvářel vysoké závěje, což způsobovalo opakované dopravní kalamity.
KVÍZ: Kdopak se nám to tu procházel? Poznáte zvířata podle stop? |
Dosud nepřekonaný národní mrazový rekord padl 11. února 1929 ve Stecherově mlýně v Litvínovicích u Českých Budějovic, kde teplota klesla na −42,2 °C. „Letošní zimy budeme ještě dlouho vzpomínati se skrytým přáním, by se v takové krutosti již nikdy neopakovala,“ zapsal si jeden tehdejší kronikář. Podle meteorologů to byla zima tisíciletí, která se hned tak nezopakuje.
Nejhorší zimy v Čechách
Zdroje: Kronika povětrnosti, kalendar.beda.cz; Harrachov.cz |
Arktické teploty tehdy nemile zaskočily všechny, kdo nenosili čepice. „Pětadvacet případů zmrzlých uší na klinice profesora Kreibicha za jeden den překvapí. Omrznutí se udá při procházce za necelých patnáct minut,“ oznámila pražská Národní politika ve středu 6. února 1929. A fejetonista téhož deníku Břetislav Jedlička Brodský si všiml, že se razantně změnil zasedací pořádek v pražských kavárnách: „Všechna nejlepší místa s výhledem do ulice, po kterých byla dřív největší sháňka, jsou opuštěna. Hosté tlačí se v koutě u kamen.“
Jedlička Brodský zaregistroval i to, jaký vliv má počasí na vlakovou dopravu. „Na nádražích čeká se večer na odpolední rychlík a ráno na večerní z předešlého dne.“ A brněnský list Moravská orlice se přidal: „Ráno nevyjel z bratislavského nádraží jediný vlak. Též doprava městskou elektrickou drahou nebyla vůbec zahájena a na elektrické dráze Vídeň– Bratislava byla doprava uzavřena.“
V úterý 12. února 1929 v Praze zamrzla Vltava i Čertovka. „Protože zde je ne obyčejně prudký tok, Čertovka nikdy nezamrzá. Až nyní při třiceti stupních mrazu. Příčinu zkoumala zvláštní komise mostního odboru, která zjistila, že při ústí Čertovky do Vltavy došlo k zamrznutí až na dno,“ zaznamenal dobový tisk nebývalý úkaz.
Aby toho nebylo málo, krutá zima vyvolala i chřipkovou epidemii. „Úmrtnost následkem chřipky stoupla tak, že v jediný den konalo se v Plzni dvacet pohřbů, což je zjev nebývalý,“ objevilo se v tisku. Ve městech byly kvůli zamrzlému potrubí velké problémy s dodávkami pitné vody. Velké potíže měli i hasiči a úřady zakazovaly lidem pod pokutou polévat popel z kamen vodou, protože pak zamrzal v nádobách, jež se vyvážely. „Velmi trpí zaměstnanci elektrických podniků,“ soucítili novináři s řidiči tramvají, kteří na konečných stanicích fasovali horký čaj a speciální mast proti omrzlinám.
Pětačtyřicetidenní tuhé mrazy přiměly v půlce února novou československou vládu, aby boj s přírodními živly zahrnula do vládního prohlášení. „Jednoty spolupráce všech potřebujeme už v této hodině. Podstupujíce těžký zápas s přírodními běsy, musíme učiniti rukou společnou a nerozdílnou všechna nejmožnější opatření, abychom zvítězili proti zlobohu bílé smrti,“ uvedl 15. února 1929 nový předseda vlády František Udržal. „Jindy se na svatomatějskou pouť chodilo již ve svrchnících,“ posteskl si koncem února 1929 fotoreportér obrazového týdeníku Světozor nad sněhem zasypaným kostelem sv. Matěje v Praze. Slavnou matějskou pouť totiž Pražané tradičně považovali i za symbol blížícího se jara.
Naštěstí se nenaplnily obavy z jarních povodní. Mráz totiž ustupoval pomalu a led a sníh odtávaly postupně. Na stinných místech vydržel sníh až do května, takže se posunul i začátek jarních prací. Zemědělci začali sít až v dubnu, a to ještě teple oblečeni. Vzápětí ovšem přišlo léto s úmornými vedry a suchem. Nešťastní Čechoslováci se celý červenec a srpen těšili na příjemnější podzim. Dočkali se, teploty poklesly, počasí se konečně zklidnilo, ale v říjnu 1929 přišla jiná „bouře“ – došlo ke krachu na newyorské burze, který odstartoval hlubokou hospodářskou krizi.
Popletené pranostiky. Které fungují a na které radši nespoléhat |
