Když jsem dnes sobě a dětem vařila oběd, bylo jen hlavní jídlo, polévka žádná. Za mého dětství to bylo nemyslitelné. A není to horkem – u nás doma už bývá běžný oběd jednochodový. Jsem v tom sama?
Určitě nejste, je to trend. Od padesátých let vycházela podoba typického českého oběda z takového toho středostavovského měšťanského základu à la otec Kondelík, tedy polévka, hlavní jídlo, pokud možno masité, a moučník. Dnes už zdaleka nejsme tolik svázáni tradicemi a zvyklostmi, všechno se hodně rozvolnilo. Jíme, kdy nám to vyhovuje a co nám vyhovuje, vítězí individualismus.
I teplé večeře jsou spíš výjimkou.
Zrovna teplé večeře vznikly jako reakce na závodní stravování, kdy byli lidé zvyklí se pořádně najíst až večer doma. Ještě dřív v historii toto neznali, třeba v aristokratických rodinách se večer dojídaly zbytky od oběda a nebylo to z ekonomických důvodů. Oběd byl posunutý do odpoledne a večeře bývala hodně omezená. Čas jídla se průběžně mění a potřeba teplé stravy postupně upadá.
Klasikové marxismu-leninismu se vyloženě vyslovovali proti vegetariánství. Odůvodňovali to, že masitá strava je cesta k pokroku. Engels to dokazoval tím, že maso hrálo zásadní roli v polidštění opice.
