Letní kino v údolí řeky Teplá přivítalo v červenci 1957 diváky X. mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
Letní kina se u nás začala objevovat krátce po vzniku republiky. To první pražské bylo v provozu od roku 1919 na ostrově Štvanice a pyšnilo se názvem Benátky. Nacházelo se v prostoru mezi Hlávkovým mostem a Negrelliho viaduktem a tehdy ještě němé filmy tam mohlo najednou sledovat 1470 sedících diváků, o deset let později už byla kapacita 1600 míst. Další vzniklo ve dvacátých letech na pražské Folimance a Brno nabízelo lidem ve dvacátých a třicátých letech filmové zážitky v biografu Stadion.
Obliba sledování filmů pod hvězdnou oblohou pokračovala i po druhé světové válce. Letní kino pro 1300 diváků zahájilo pravidelné promítání 26. července 1948 v Praze na Střeleckém ostrově. O něco později pak bylo zprovozněno další na pražském Výstavišti. Největší ovšem bylo to ve Zlíně, které uvítalo první diváky 28. července 1948. Bylo jich opravdu hodně, přírodní hlediště čítalo na 15 tisíc míst. Zaniklo v roce 1971.
V Boskovicích si koncem padesátých let obyvatelé v akci Z vybudovali letní kino s největším promítacím plátnem u nás. Mělo rozměry 35 × 15 metrů, a když ho za několik let vichřice roztrhala na kusy, byla na jeho místě postavena velká zděná stěna s omítkou, která odolávala všem povětrnostním vlivům. Kapacita byla 3500 míst, ale třeba promítání velkofilmu Kleopatra si nenechalo ujít až 7 tisíc návštěvníků.
„Začínali jsme 1. května, promítali denně a končili jsme posledního září. Jeden rok bylo tak ideální počasí, že jsme hráli až do poloviny října,“ vzpomínal pro televizní pořad Retro v roce 2012 Miroslav Novotný, promítač z Boskovic. A dodal, že zásluhou kolegy Karla Kováře občas nabídli divákům i filmy, které běžně nebyly v distribuci – například Hello, Dolly! nebo Drsný Harry. Titulky neměli k dispozici, a tak v hledišti seděl tlumočník, který simultánně překládal.
Hledač městských pokladů nafotil stoleté kino, které jakoby zamrzlo v čase |
