První filmový krteček toužil po kalhotkách s kapsami a jeho autor Zdeněk Miler říkával, že si toto sametové zvířátko vybral proto, že ho americký tvůrce Walt Disney neměl v žádném filmu. Pravda to tak úplně nebyla, Disney obsadil krtka do animáku z roku 1949 pod názvem The Adventures of Ichabod and Mr. Toad. Jeho krtek byl ovšem hnědý, oblečený jako velký pán do obleku, vesty, kravaty a cylindru. Měl ale jen vedlejší roli a nebyl zdaleka tak rozkošný jako ten náš.
Otestujte se, jak dobře Milerova krtečka znáte |
Krtek, kterého vytvořil Zdeněk Miler, narozený 21. února 1921 v Kladně, kamarádí už se čtvrtou generací dětí a hodlá si získat i další. Mnohým šedesátníkům se ještě dnes tají dech při vzpomínkách, jak šli s rodiči třeba do pražského Sluníčka na barevného krtečka, zatímco ti mladší si ho doma schraňují na kazetách.
Filmy o krtečkovi vznikaly skoro půl století
Onoho roku 1957, kdy malý krtek poprvé na plátnech kin popsal technologii výroby kalhot, bylo Zdeňku Milerovi šestatřicet let. Svoji druhou ženu, o patnáct roků mladší Emílii, si vzal až o dva roky později a měl s ní dvě dcery.
Ovšem děti, zamilované do krtka, ho od počátku považovaly tak trochu za tátu. Pohádkového! Tím spíš, že Zdeněk přidával další filmy. Roku 1963 se krtek vozil autem, o dva roky později měl raketu a ještě před koncem 60. let i tranzistorové rádio. Poslední kousek, Krtek a žabka, byl v pořadí devětačtyřicátý a vznikl roku 2002, kdy už bylo jeho autorovi jednaosmdesát let a děti ho braly jako kouzelného pohádkového dědečka. Podobného, jako byl ten ze stejnojmenné knížky Eduarda Petišky, kterou Zdeněk Miler ilustroval.
ANKETA: Krtek? Nejmilovanější Čech, oprášená láska a lacláče snů |
„Někdy jsme si ze Zdeňka utahovali, že on na louce zakopl o krtinu a krtkem nám sebral vítr z plachet. I kdybychom nakreslili stonožku tancující kankán, netrumfneme ho. On byl ale hodný a nezlobil se...“ říkával jeho kolega Zdeněk Smetana, autor Křemílka a Vochomůrky či Rákosníčka.
Rodilý Kladeňák zamířil do Prahy a Zlína
V dnešní kladenské Bendlově ulici se před sto lety Zdeněk Miler narodil a prožil tam s rodiči a se sestrou svých prvních patnáct roků.
Už na základní škole se projevoval jako talentovaný malíř, a tak jeho cesta poté vedla na studia grafiky do Prahy. Po střední byl přijatý na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ale bohužel patřil ke generaci, jíž bylo kvůli válce odepřeno studovat.
Jenže někdy se život ubírá zajímavými cestami… Zdeněk šel pracovat jako animátor do Zlína, kde v této době už fungovaly filmové ateliéry. Možná, že kdyby mohl bez přerušení studovat, nepřičichl by k animovanému filmu.
V roce 1945 se vrátil do Prahy, do právě vzniklého studia Bratři v triku, pro které navrhl i logo. Jeho velkým učitelem se stal Jiří Trnka. Zdeněk ovšem nevytvořil pro film jenom krtka. Milujeme i roztomilé štěňátko nebo usměvavého cvrčka, který nedá ani ránu bez housliček.
Své obrázky dětem rozdával na potkání
Kdo se někdy osobně setkal se Zdeňkem Milerem, ještě dnes schraňuje v bloku, knížce nebo památníku aspoň malou kresbičku krtka. Úspěšný výtvarník se totiž nejen ochotně podepsal, ale pokud byl čas, připojil také rychlokresbu.
Malíř a autor Krtečka Zdeněk Miller
Děti i dospělí mu nosili k podpisu knihy o krtečkovi, ale taky zmíněného Pohádkového dědečka, Kubulu a Kubu Kubikulu, příběhy o štěňátku, formanu Šejtročkovi či o nejbohatším vrabci na světě. Mnohým se zvěčnil i na jejich první knížky, notně opotřebované, jak se četla pořád dokola – třeba na leporela Kuřátko a obilí nebo O veselé mašince…
Dokonce i děti a vnoučata spolupacientů z Nemocnice Na Pleši, kde se Zdeněk Miler snažil zbavit následků boreliózy a kde poslední listopadový den roku 2011 zemřel, mají na památku jen tak propiskou načrtnutého krtka a autogram vyvedený krásným písmem od usměvavého pána, díky němuž jsme všichni měli hezčí dětství.
