Její příběh zní spíše jako z amerického filmu než z novohradské vesničky. Obyčejná holka, která neprožila příliš šťastné dětství, vyměnila stres města a nevhodné muže za klid Šumavy. Pak otevřela kavárnu v Srní, potkala životního partnera a její marmelády mizely z pultu rychleji, než je stačila vyrábět. Zavařeniny Blanky Milfaitové uspěly i na světovém mistrovství a ve světě se začaly otevírat pobočky její manufaktury.
Blanka Milfaitová ale najednou ucouvla. Nově vzniklé obchody zavřela a místo toho se s manželem a dcerou vydala na cestu karavanem po Evropě (čtěte také: Zrušila obchody po celém světě, marmelády chce prodávat i vyrábět sama).
Cestopis plný marmeládyKnihu Příběh opravdové vášně seženete za akčních 467 Kč na Knihy.iDNES.cz. |
Za marmeládou a životním snem
Příběh opravdové vášně mapuje roční marmeládovou cestu, která vedla přes středozemní státy, Maroko, Balkán, Turecko, Pobaltí, Skandinávii až po Britské ostrovy.
Milfaitová se ale v knize nedrží pouze samotné gastronomie, přirozeně prolíná cestopis, kuchařku a motivační knihu. Nezajímá vás její soukromí? Prostě jen přeskočíte do další části kapitoly, která se týká dobrot. Přečtěte si o historii marmelády, praktické tipy, aby doma dlouho vydržela nebo proč nekupovat jídlo na internetu.
A že marmeláda nepatří jen na chleba, ukazuje na dalších svých receptech. Doporučuje například dušené hovězí na karotce s pomerančovo-čokoládovou marmeládou. Nechybí samozřejmě i recepty, všechny z místních surovin v dané destinaci.
Itálie Jablíčková s brusinkami
Umyju, oloupu a rozdělím jablíčka na čtvrtinky a poté na kostičky. Bude jich půl kila. Ostatní jsme museli sníst. Vhodím je do hrnce, přidám čerstvou šťávu z jednoho vymačkaného citronu a přivedu k varu, povařím pět minut. Pak použiju kilo brusinek, které jsem koupila na trhu v Moeně, kam jsem si sjela starým opelem pana Reného, jednoho z šéfů kempu, jenž mi vůz půjčoval vždy, když jsem potřebovala „mezi lidi“.
Do jablek tedy přihodím pečlivě propláchnuté brusinky a k tomu dvě tyčky asi 7 cm dlouhé skořice. Promíchám, protože z ohně jsem marmeládu nestáhla. Pak přileju deci a půl suchého červeného vína a vmíchám 300 g cukru. Povařím 20 minut, ne déle, a ne přikryté. Marmeláda pěkně zhoustne. Před plněním do skleniček vytáhnu skořici. Hotovou marmeládu zavařím ve vodní lázni.
Turecko O ničivých slevách a zasílání poštou
Za poslední dva roky mě oslovila téměř stovka internetových obchodů, od malinkých přes speciálně zaměřené na gourmet produkty nejvyšší kvality až po obří e-shopy, které prodávají, cokoliv prodat lze, a prodávají toho nemálo. Větší část byla českých, mnoho slovenských a zbytek vlastně z celého světa. často jejich majitelé psali hned v úvodu, že jsou jiní. Že si s nimi užiju úspěchu a obratu a pohody. Sice nenapsali, v čem jsou jiní, ale to už je jedno.
Nejde jen o to, že nechci svoje zboží dodávat do tohoto anonymního, plochého systému, ničícího krásný vztah mezi prodávajícím a kupujícím. Jde přímo o můj bytostný nesouhlas s existencí prodeje dobrot po síti. Snad lze takto prodávat elektroniku, to překousnu, ale potraviny? Je to pro mě ze stejné kategorie jako pivo v petce, olizování nože, sex po síti, diskonty, přání k Vánocům či kopačky via sms, fastfoody a to nejhorší vůbec - slevové portály. Žijeme v době, kdy máme pocit, že TO potřebujeme. Cokoliv.
...
Dokonce už delší dobu uvažuju o tom, že zruším i zasílání marmošek poštou. Sice nemáme e-shop, ale pokud někdo napsal e-mailem, že chce marmošky poslat, poslali jsme mu je. Ovšem s velkou prodlevou, někteří se možná ani nedočkali a několik zákazníků čekat ani nechtělo. Nedivím se jim. Žijeme v době, kdy si myslíme, že vše musíme mít hned, protože za to „zaplatíme“, a pomalu, ale jistě ztrácíme povědomí o tom, jak dlouho se produkuje dobrý med, pečou domácí koláče, vaří opravdové pivo či kvalitní marmeláda.
Moje cesta z města na šumavskou a následně novohradskou samotu mě přesvědčila, že je to jinak. Většinu věci prostě nepotřebujeme a na zbytek si klidně chvilku počkáme. Koneckonců, na nejlepší čokoládu světa Amedei z Itálie čekám také dlouho, stejně jako na dobré portské nebo moravský muškát. Popoženu snad nervozitou přírodu nebo producenta? Tak maximálně popoženu sama sebe k infarktu.
...
Proč jsem posílání zatím nezrušila? Ačkoliv posíláme marmelády poštou neradi a necháváme vás čekat mnohdy měsíce, víme, že přece nemůže každý z Ostravy, Ústí, Japonska, Spojených států, Brazílie, Austrálie, Koreje a dalších desítek zemí, kde rádi mlsají naší marmošku, dorazit na Šumavu. Což je bohužel škoda. Raději bych vás přivítala u nás doma!